Den architektury v Náchodě

Oslavy prvního ročníku světového dne architektury v Náchodě navázaly na loňskou prohlídku města s Viktorem Vlachem, který místním občanům představil hodnotné příklady meziválečné i soudobé architektury. V tomto roce se rozhodl představit vizi, jak by mohl Náchod vypadat v budoucnu. Společně s dalšími náchodskými rodáky Alexandrem Skalickým a Michalem Kudrnáčem za pomoci libereckých studentů architektury pracovali poslední zářijový týden v Bartoňově vile od Pavla Janáka na projektech, které si kladly za cíl zlepšit drobnými zásahy každodenní život na maloměstě. Cílem týdenního workshopu bylo nalézt, pojmenovat a nastínit možné koncepční přístupy pro místa, která jsou považována za problematická v rámci historické struktury města. Výsledky intenzivní práce tří náchodských lektorů (Viktor Vlach, Alexandr Skalický a Michal Kudrnáč) a čtrnácti libereckých studentů byly nakonec prezentovány veřejnosti poslední zářijové odpoledne v rámci celosvětového Dne architektury.
Ve 14:00 hodin se na Karlově náměstí sešlo přibližně padesát zájemců o komentovanou prohlídku se čtrnácti zastávkami, kde studenti krátce představili výsledky svého celotýdenního snažení. K účastníkům procházky se připojil také starosta Jan Birke s místostarostou Tomášem Šubertem, kteří pomáhali zasadit idealistické studentské práce do skutečného rámce.
První zastávka byla na ulici Příkopy, kde se Andreas Dzikos rozhodl zbourat řadu garážových stání a nahradit je kolonádou s kavárnou, petanque, dětským hřištěm či krytým posezením. Lineární hmota je zapuštěna do zámeckého kopce. Jak vhodně poznamenala jedna z účastnic nedělní procházky, tak by si východní strana obrácená do zchátralého průmyslového areálu zasluhovala neméně pozornosti, což ale z důvodu své rozsáhlosti nešlo vyřešit během jednotýdenního ideového workshopu, jehož cílem bylo pomoci stimulace drobných akupunkturních bodů přitáhnout lidi a navrátit místu život. Druhá zastávka byla vzdálená jen několik metrů opodál, kde se Štěpán Matějka zabýval severním zakončením Karlova náměstí a odpovídajícím nástupem na zámek. Kromě toho, že protáhl dlažbu a vymístil auta, navrhl zužující se schodiště, které vybízí k posezení a vnímání prostoru náměstí jako divadelní scény a naopak. Do návrhu se podařilo začlenit historické téma vodního náhonu, který tudy protékal a Štěpán jej vložil doprostřed schodiště. Neukončený západní okraj Karlova náměstí se pokusila vyřešit Veronika Krystová, která v místě bývalých městských hradeb umístila dvojici hmot mateřské školky a domova seniorů. Nové definování ulice i náměstí provází rovněž úvaha o začleňování a soužití různých generačních skupin v městském centru. Během procházky směrem na hlavní Masarykovo náměstí nahradila Milada Vorzová současný přízemní objekt tržnice převýšenými skulpturálními objekty se stejnou náplní povyšujících však proces nakupování regionálních výrobků na nezapomenutelný zážitek. Její převýšené hmoty umožňují proniknout do vnitrobloku a nepodléhat primárně komerční náladě, ale naplno využít příjemné posezení a smysluplnější trávení volného času. Mirka Baklíková si povšimla, že kvůli zeleni není ze zámku vidět na město a také neexistuje důstojné propojení mezi náměstím a horním zámkem. Většina turistů tak skončí v nedalekém antikvariátu a ptají se na zámeckou cestu. Její návrh počítá s ujasněním přístupu na zámek. Předložené schodiště v Regnerových sadech je patrné již z náměstí a lidé se nebudou muset ptát. Schodiště pod zámkem navazuje na stávající lesní stezky. Po komponované cestě návštěvníci objevují pozůstatky hradeb, vystupují na vyhlídky a mohou posedávat na lavičkách. Jde jí o co největší počet zážitků během vystupování na zámek. Matyáš Švejdík si vzal na mušku nešvar hlavního náchodského náměstí s kostelem sv. Vavřice uprostřed. Centrální prostor chaoticky zaplněný auty se rozhodl vyřešit jednostranným vyhlášením 'Dne bez aut', na který však nikdo příliš nezareagoval. Matyáš náměstí vnímal jako veřejný obývací pokoj a výkladní skříň, kde by automobily neměly příliš překážet. Kromě odstranění aut se rozhodl zbavit také nevzhledných lamp převyšujících okolní kašnu, sousoší i některé domy. Prostor nově předláždil “rozžhaveným roštem sv. Vavřince“, z něhož jako uhlíky vyzařuje městský mobiliář. Během obhajoby odvážného návrhu přišla diskuse také na téma absence cyklostezek ve městě. Návrh Matyáše Fialky si vyzkoušel, kolik toho místní obyvatelé snesou. Po společném cvičení (napodobujícím praní, klepání koberců a dělání majáku) pobaveným Náchoďanům představil svoji odvážnou věž, do které ukryl výhradně nekomerční aktivity, které však mají utužovat sociální vazby. Místní pak sami přišli na řadu dalších funkcí, kterými by se dala věž naplnit. Hlavním záměrem však bylo upozornit, že ani ze zámku ani radniční věže se nedá na město podívat z nadhledu. V zastrčeném severozápadním cípu představil Vojtěch Stoklasa svoji ideu obnovení zeleného pásu vzdáleně inspirovaného 'vídeňským Gürtelem'. Jeho výhodou bylo, že v Náchodě strávil čtyři roky na stavební průmyslovce, ale zbývající studenti mohli na město nahlížet svěže a bez zatížení. Vojtěchova soustava parků obkroužila historické centrum a plní různé funkce a nabízí bohaté využití. Přestože již město vydalo demoliční výměr na veřejné záchodky, tak se Anička Svobodová rozhodla objekt zachovat a nadstavit na něj dvoupodlažní alternativní scénu s venkovním a vnitřním sálem pro film a divadlo. Výrazně skulpturální stavba tak již má dole vyřešené zázemí a celá je obložená prosvítajícím pláštěm. Šimon Dočekal upozornil na největší nedostavěný blok ve městě, který se nachází přímo za radnicí. Během týdenního workshopu však nešlo vyřešit tak rozsáhlé území, a proto se Šimon soustředil na místo, které má nějakou hodnotu, a tím byla vzrostlá lípa, kolem níž navrhl ochranný prstenec sloužící zároveň ke klidnému posezení. Není lukrativnější parcela než zbořeniště za radnicí na jižní přístupové cestě do města. Lípa s posezením by měla zůstat v budoucnu zachována nehledě na to, že vykousnutím pozemku kolem stromy by se rozčlenila velká hmota budoucí novostavby. Zatímco Šimonův projekt se zaměřil na největší nedostavěný blok v centru Náchoda, Tamara Staňková se pokusila zmapovat všechny chybějící uliční fasády až se dopracovala k délce 446,5 metrů. Její práce poukazuje, kolik domů bylo za poslední dobu zbouráno. Ze zbylých cihel se proto rozhodla nově vystavět zdi dotvářející bloky. Město nemůže být nikdy dokončené, pokud se nechce stát zakonzervovaným skanzenem, ale žít v torzu také není ideální stav. Klára Mitlenerová se rozhodla prodloužit ulici Poštovní skrze železniční val a propojit historické město s novou městskou částí. Rychlou přímou cestu by měly za valem uvozovat dvě parkovací věže pro automobily. Podobně jako když člověk vchází domů, tak se vyzuje, mělo by se stát samozřejmostí odložit auta při vstupu do centra měst. Dynamicky se měnící pestrá věž plná aut může sloužit jako výkladní skříň a auta tak dostanou i jinou funkci než jen zabírání cenného prostoru v ulicích a na náměstí. Pan starosta všem sdělil, že žádost na propojení obou městských částí na radnici již leží. Teď nezbývá jen doufat, že se vše podaří brzy také zrealizovat. Náchod byl vyhlášen evropským městem sportu pro příští rok. Ve výčtu možností sportovních aktivit ve městě to tak však nevypadá. Martin Duba se proto rozhodl obnovit za železnicí v Raisově ulici stávající hřiště, které leží vyvýšené nad krytem civilní obrany. Moc toho nenavrhuje, pouze navrací místu jeho původní funkci. Martin rovněž našel využití pro opuštěný kryt, který díky svému situování v podzemí u železniční tratě může sloužit k hudebním a společenským akcím. Starostovo vylíčení současného stavu věci pak všechny utvrdilo v absurdnosti některého chování státních institucí, které v zájmu byrokratické korektnosti raději nechá raději místo dál chátrat. Posledním a nejvzdálenějším projektem od historického centra byla stezka Josefa Škvoreckého od Radky Ježkové, která svým řešením překonala hned čtyři lineární bariéry (železniční val, rušnou komunikaci, řeku Metuji a komunistický objekt samoobsluhy) a propojila nejkratší cestou centrum s obytnou čtvrtí na protilehlém kopci. Na konci stezky se pak nachází lavička Danyho Smiřického, odkud je krásný výhled na město.
Prohlídka města se čtrnácti zastávkami skončila po třech hodinách, během nich si místní obyvatelé pochvalovali, že jim někdy až idealistické a nezatížené pohledy mladých studentů zvenčí pomohly názorně ilustrované možnosti zásahů v současné městské struktuře a ilustrovat potenciál konkrétních míst. Nedělním odpolednem však celá věc neskončila. V nadcházejícím semestru budou liberečtí studenti dále rozpracovávat vybrané lokality v centru Náchoda, aby mohla vzniknout ucelenější představa, kudy by se mohlo město ubírat.
Celý projekt byl realizován Fakultou umění a architektury Technické univerzity v Liberci v rámci projektu Architektura mimo centra evropského operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.