Architekt Frank Gehry slaví devadesátiny

Washington/Praha - Domy architekta Franka Gehryho představují lákavé turistické atrakce. Rozvlněné stavby, mnohdy připomínající sochy, patří ke skvostům světové architektury. Gehryho rukopis nese i pražský Tančící dům na Rašínově nábřeží, kde se architekti nechali volně inspirovat fasádami okolních domů, vesměs secesních a s věžičkami. Udělali prosklenou věž a uprostřed ji zúžili, až začala připomínat ženské tělo. Gehry, který oslaví 28. února devadesátiny, získal v roce 1989 prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Žije v kalifornské Santa Monice, má kanadské a americké občanství.

"Snažím se projektovat stavby jako odpověď na lidské pocity," vysvětloval jednou guru světové architektury. Jako inspiraci pak citoval zdroje tak rozdílné, jako jsou indické sochy boha Šivy nebo nadívaný kapr jeho babičky před kuchyňskou úpravou.

K nejznámějším jeho dílům patří koncertní hala Walta Disneyeho v Los Angeles, která se tyčí v centru města jako obrovitý železný květ, vystavuje na odiv obnažené kovové nosníky, šrouby a trubky, kamenné schody i světlé dřevo. Po otevření v říjnu 2003 se stala symbolem města, i když její vzhled nejeden kritik přirovnával ke kornoutu s hranolky. Obyvatelé Los Angeles si ale stavbu zamilovali, akustiku budovy si zase cení umělci a diváci.

Slavné Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau z roku 1997 pak připomíná vesmírný koráb. Konstrukce z vápence, skla a kovu pokrytá panely z titanového plechu se vymyká všem tradičním formám. Zdánlivý vnější chaos křivek, oblouků, vln a spirál přechází uvnitř v naprostý pořádek.

Jako zvláštně tvarovaný želatinový dortík zase vypadá Gehryho dům v americkém Seattlu s názvem Experience Music, s modrými, červenými, stříbrnými a blyštivými stěnami, které se vlní jako záclony ve větru a nepoznají pravý úhel. A jako shluk plachetnic zdálky vypadá budova nadace Louise Vuittona v Paříži, ve které sídlí sbírka současného umění. Objekt z roku 2014 tvoří více než 3500 skleněných panelů, uvnitř budovy lze nalézt 11 výstavních sálů.

V posledních letech projektoval třeba nové moderní sídlo společnosti Facebook v Menlo Parku v Kalifornii, sedmipodlažní centrálu stejné firmy v londýnském West Endu či barevné Biomuzeum v Panamě.

Gehry se narodil 28. února 1929 v kanadském Torontu jako Ephraim Owen Goldberg v chudé rodině druhé generace polských Židů (jeho dědeček odešel z Lodže v roce 1908). V dědečkově torontském železářství jako mladík zkoumal vnitřnosti rozbitých opékačů topinek a hodin, z náhradních dílů si stavěl pohádková města. Otci obchody nešly, tak odjeli do Los Angeles.

Gehry, který si změnil jména v roce 1956, tam přes den po domech instaloval prefabrikátové jídelní kouty a po večerech studoval architekturu na Jihokalifornské univerzitě. Tu absolvoval v roce 1951, poté v letech 1956-1957 studoval urbanismus na Harvardově univerzitě.

V roce 1962 si založil vlastní firmu v Los Angeles, zpočátku pracoval na projektech obchodních center a podobných komerčních zakázkách. Koncem 70. let poprvé přestavěl svůj jednoduchý domek v Santa Monice. Použil na něj drátěné oplocení, ohrady z vlnitého plechu a holé dřevěné trámy. Sousedům se dům ošklivil a stavbu nenáviděli - jeden z nich na ni nechával venčit psa. "Nebyla to žádná provokace, měl jsem prostě málo peněz na přestavbu," dušoval se Gehry. "Pak mě napadlo, že je to esteticky zajímavé. Tak proč neobrátit nízké náklady v přednost?"

Někdejší vášnivý hokejista a obdivovatel Jaromíra Jágra působil i v oblasti papírového designu, židlím z vlnité lepenky dal názvy jako Krosček, Vysoká hůl či Power Play. Po uvedení na trh se jeho nábytek stal hitem a dodnes se o něm učí studenti designu. Epidemii lepenkových nápadů zakončil v 80. letech legendárním křeslem Malý bobr.

Gehry, který si vyzkoušel i roli scénografa, navrhoval šperky či různé trofeje, je podruhé ženatý, má čtyři děti.