Škola: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Vedoucí práce: Roman Brychta
Atlas prázdna funguje společně se třemi mapami o rozměrech 1,2 x 1,2 m jako průvodce po prázdné krajině okolo Libavska. Navržená trasa je v nich zobrazena tučnou červenou čarou. Atlas každé z asi 240 míst, které cesta spojuje, vidí jako malé (a možná nevýznamné) součástky ve větším a důležitějším společenském příběhu. Ke každému takovému místu, ať už jde o odvodňovací meliorace, osamělé stromy v polích, křížky, meze, staré či nové rybníčky ale také opuštěné chátrající vesnice či sovětské bunkry, přidávám v knize komentář. Snažím se na základě starých map či rozhovorů s místními tyto jednotlivé součástky do příběhu zasadit a vysvětlit. Navrhovaná trasa prochází krajinou, kterou přejmenovávám podle toho, k čemu po 70 letech od odsunu dospěla. Začíná v Kulturní poušti, kde nás provází kolektivizací scelenými obrovskými lány, dnes chemicky obdělávanými zemědělskými podniky vzešlých z JZD. V místní půdě chybí drobní živočichové a důležité živiny, které chemie nebude moci donekonečna nahrazovat. část pojmenovaná Kůrovcová apolalypsa nás zavede do holin, které zbyly po kůrovcem a vichřicí zničených lesích nad pramenem Odry. Smrková monokultura kdysi zadržela mnoho vody, dnes ale chybějící stromy nemohou zabránit jejímu odparu z půdy a pramen veletoku se tak postupně tenčí. V kapitole Zbytky mezí potkává trasa pár remízků a mezí, které tu kdysi místní lidé po generace budovali a které velké stroje nestačily rozorat. V části Konec světa kniha vypráví smutné příběhy obcí a jejich obyvatel, kteří se v pozdních čtyřicátých letech ocitli na území vojenského újezdu později okupovaném sovětskou armádou. K vidění tady jsou Sověty opuštěné vojenské objekty i pozoruhodné městečko Město Libavá, kde se o urbanismus vojensky racionálně starala pouze armáda. Cestu uzavírá typicky sudetské Údolí chatařů a tábořišť, která po odsunu Němců jako vylidněné oblasti lákala obyvatele měst k rekreaci.