Škola: Fakulta architektury ČVUT v Praze Vedoucí práce: Michal Kuzemenský
Praha se stává skanzenem. Veřejné budovy se v centru vytrácí. Potřebuje restrukturalizovat. Knihovna má potenciál mobilizovat své okolí a vyčistit jej. Ideálním územím se stává dopravní propast mezi historickým centrem Prahy, Karlína a nábřeží řeky. Dříve zde stály hradby, dnes je to další neprostupná zeď magistrály a silnic obklopující hotelový komplex Hilton a kanceláře. To generuje spoustu nefungující míst. Místo čistím od neprostupných nájezdů, silnic utěsňující dosavadní tok lidí. Vybírám signifikantní postavení hotelu Hilton a přetvářím tento symbol krátkodobého pobytu na veřejnou funkci každodenně sloužící obyvatelům města. Využívám a Měním stávající hotel na Národní knihovnu. Navazuji na tradici umisťování veřejných staveb u řeky a počítám s vizí nové budovy České filharmonie na protějším břehu. Dříve jsme „chrámy páně“ měnili na divadla, celnice. Dnes využívám postavení „chrámu peněz“ hotelu a měním jej na „chrám paměti“ Národní knihovny. Ambice Nk je transformování instituce z informačního skladu na centrum kulturního dění, technologické inovace a toku myšlenek. Kniha se dostává do pozadí, přičemž v popředí stojí společnost, její setkávání, poznání nové technologie a práce s ní. Vytvářím prstenec těchto možností, který objímá centrální část se zkamenělou sochou knih, zodpovědně dostávající funkci knihovny. Racionální konstrukci hotelu přebírám a nastavuji jej skeletovým prstencem, který přemosťuje celou budovu bývalého hotelu a rozšiřuje ji. Hotel zbavuji ornamentu a zvětšuji jeho vnitřní atrium. Vznikají atria a různé prostupy srkz celý prstenec. Archiv se propisuje do staré konstrukce hotelu, stává se těžištěm, zkamenělou sochou knih. Korunka knihovny je prázdná konstrukce otevřená alternativnímu využití. Dvojitá fasáda z luxfer a čirého skla vytváří polopropustnou scénu knihovny, vidíte jen siluety, občas i víc.