Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Něco takového jsme chtěli kolem Vyšehradu.
Na začátku prvního jednání zástupkyně památkářů řekla, že předem s ničím nesouhlasí - a bylo vymalováno.
Petr INTROVIČ
Cyklokoordinátor pražský
V Praze by naprosto stejný přístup vedl k úplně odlišnému výsledku. Zatímco u Kadaně lávka působí jako když kovová stuha hravé skotačí mezi skálou a korunami stromů, jsem si jist, že v na holé vyšehradské skále široce exponované v dálkových pohledech kolem vody by celá věc dopadla jako parazitování na hodnotách místa a nikoliv jako jejich tvůrčí završení.
Prostě se na nápad obestavět nějakou visutou konstrukcí vyšehradskou skálu dívám s podobným podezřením, jako na současnou snahu iniciovat dostavbu Staroměstského náměstí. Takto stanověné cíle bych pro naši společnost viděl nejdříve tak ode dneška za třicet let, až tady budou žít a pracovat jiní lidé. Pomyslíte si možná, že se jen zbytečně bojím a nějaké skvělé inženýry, kteří by to s citem zvládli, u nás máme:
http://www.lera.com/pimg/mihomuseumbridge/8004058_large.jpg
...ale něco mi říká, že by tu zakázku dostal Patrik Kotas (7:- P)
...Jinak ale Kadani oba palce nahoru - krásná věc! (7:- ))
je pro to asi vskutku nevhodná ... Ale jako zážitková cesta v přírodě je to fajn.
Se Staroměstskou radnicí se to má šakale myslím tak, že to je úkol pro naši generaci, a když to nezvládneme, tak zbyde na další, a na další ... úspěch by byl se shodnout alespoň na zadání a ne hned říkat, že to nejde, tak tu válečnou díru po radnici nezahojí nikdo.
- nejdřív ideová soutěž na zadání stavebního programu
- posléze urbanistická soutěž, která by prověřila možnosti místa
- a teprve nakonec soutěž architektonická.
Bez postupu ve vyjmenovaném pořadí to se Staroměstskou radnicí dopadne ve výjimečně příznivém případě špatně, v pravděpodobnějším pádu to skončí úplnou katastrofou. Obecné plky o "reprezentaticních prostorách magistrátu", umístění "informačního centra" či "luxusní vyhlídkové restaurace" mi rozhodně naději do žil nenalévají. To všechno přesně podle onoho pohádkového receptu:
Jdi tam,
nevím kam.
Přines to,
nevím co.
Nemůžete prostě dobře postavit dům, o němž netušíte, čemu má vlastně sloužit a proč.
...Ale to jsem od tématu té hezké lávky v Kadani hodně odbočil, takže se omlouvám (7:- ))
U architektů či adeptů téhle profese vyvolává jakákoliv zmínka o nedostatečné estetické úrovni jejich výtvorů podrážděné reakce. Že by měla estetika nějaká obecnější kritéria, která jsou minimálně v daném čase a kultuře tak či onak široce akceptovaná, to si dotyční vůbec nepřipouštějí. Je to podpořeno dosud přežívající modernistickým světonázorem, že totiž umělec je tu především od toho, aby "bořil kánon" či "rušil tradici". Tenhle přístup zakládá vypjatý individualismus, kdy jeden každý tvůrce pojímá sebe sama jako samostatnou entitu, která tvoří neodvozeně a nezávisle na čemkoliv dalším vyjma své vlastní vůle a podle svých soukromých (možná tak ještě zadavatelových) kritérií. Proti jakýmkoliv námitkám ohledně výtvarné podřadnosti stavějí vždycky jen krajně subjektivní obranu: "Když se to zákazníkovi líbí...". A tak to často vyhlíží, že se staví s představou, že vše je krásné, i kdyby tím jediným obdivovatelem měl být jen tvůrce sám. Žijeme vůbec v době zjitřených nervů, kdy se soukromý cit povýšil na absolutního soudce, jemuž jen jiná subjektiní emoce může být rovnocenným soupeřem.
Pravda, u architektů se sice podobá reakce dá do jisté míry očekávat; jsou to akcentované osobnosti, a tak je u nich jistá míra "podebranosti" pochopitelná. Jak kdysi někdo poznamenal, hlavním rysem umělce je to, že ať už mluví jakkoliv, nečeká kritiku nýbrž chválu.
Ale že to chápeme, ještě přeci neznamená, že se s tím musíme definitivně smířit.
Nicméně v tomhle konkrétním případě lávky okolo vyšehradské skály je úplně jedno, jestli si vytvoříte zvláštní duševní kategorii "pro turisty"odděleně od kategorie "pro požadavky Pražanů". Promenáda kolem řeky je podle míry architektonické zdařilosti stejně hodnotná nebo nehodnotná bez ohledu na to, jestli po ní kráčí zrovna hnusný a zatracovaný turista nebo náš milý Pražák. A vzdor převládajícím trendům zpupně tvrdím, že definitivním soudcem je v tomhle případě estetická přijatelnost. A to nikoliv ryze individuální nýbrž daná podstatně širším konsensem. A panoramatické pohledy okolo řeky představují jeviště,kde se pravda ukáže s hrozivou nesmlouvavostí. Případný nezdar si nebudete moci opentlit žádnými uměnovědnými teoriemi ani ideologickými proklamacemi o tvůrčí svobodě či nutnosti "kontinuálního vývoje". On totiž vývoj zdaleka vždycky není totéž co pokrok (7:- P)
Ostatně, jako nechtěný humor působí ty věčné stesky nad tím, že se architekti nemohou v Praze po stavení stránce "ani uprdnout". Všude to slyším...každou chvíli někdo vysloví něco v tom smyslu. Člověk by si skoro rval vlasy v pomyšlení nad tou šílenou stagnací a neodstatkem "kontinuálního vývoje". A jak to vlastně přijde, že ve městě pořád vznikají nové a nové stavby? Kdo to v Praze tedy vlastně staví?
Víte, jestli něco mám opravdu rád, tak jsou to lávky, mosty, visuté chodníky, zakroucené cestičky, skalní vyhlídky, lodní mola, náplavky a nábřeží. Jděte se dneska podívat, jak vypadají ty šílené dalby na vyvazování turistických lodí mezi Štefánikovým a Čechovým mostem. Když si vzpomenu, jak jsem se těšil, že jejich plánovanou výstavbou "dojde k oživení"...že tady konečně zas bude něco "pro Pražany", tak mám vztek, že bych se o něj moh´ opřít.
A "preventivní negativní stanovisko"? Jistě, asi jsem svým způsobem postižený...postižený těmi věčnými nepodarky, odbytými pomníky podnikatelské ledabylosti, nedomyšlenými koncepcemi a malomocnými dopady velkohubých gest. Na pochroumanou víru v architekturu - v architekturu, která není jen skládáním stavebních systémů a plněním ekonomických ukazatelů - na víru v architekturu jakožto stavitelské umění mi zatím nabídnou jen několik občasných náplastí v podobě exkluzivních časopiseckých realizací, jejichž kouzlo z poloviny tvoří fotografova zručnost. A nejsem tedy s to v sobě sebrat dostatek optimismu na to, abych uvěřil, že zrovna lávka okolo vyšehradské skály, jediná mezi všemi – už konečně – bude opravdu krásná! Nějak mám Prahu moc rád na to, abych s tím nejcennějším, co v ní je, experimentoval způsobem: "...sice se to už po dvoustéčtyřicátépáté nepovedlo...ale to by v tom byl čert, aby snad tentokrát..."
Z vašeho příspěvku vyplývá, že tím hlavním kriteriem je krása (tzn. i motivací ?) ... a se soudobou krásou si nevíme rady, protože nenalézaje konsensu ... tedy výsledkem je vystrašené přidržování se zábradlí.
Takže Vaše pointa je ?
(Řekl bych: Změna a vývoj jsou tou hlavní tradicí, které jsou s městem spojeny.)
Takže nikoliv "přidržovat se zábradlí". Spíše zatím krotit přehnané ambice, protože s architekturou je to jako s lékařstvím. Uděláte chybu - a už to nepůjde napravit. Až budete umět virtuózně slepé střevo, tak s pánembohem zkuste i replantaci zápěstí (7;- ))
Pro Vás: co to je "virtuózně umět slepé střevo" ?
Každopádně soutěž na radnici má dnes více než kdykoli dříve šanci na úspěch, takže je asi šakale čeho se bát ;.-) ? Už jen jmenování vážené, vnímavé a objektivní poroty je oříšek par excellence. Je fakt, že není až tak moc na čem stavět.
Jedním z hlavních kritérií pro tvorbu kvalitní architektury by měla být spolu s funkcí skutečně "KRÁSA". Moderní (antitradiční) funkcionalistická architektura odbourala dříve nezbytný požadavek "krásy" a ztotožnila ho s "funkčností a purismem jako jedinou krásou". Výsledkem této revoluce v architektuře je fakt, že se dnes v masové produkci staví domy, které často nejsou ani funkční ani krásné... Vytratilo se umění. Na jednu stranu chápu, proč lidé, kteří nemají vyvinutý cit pro vnímání krásy, detailů uměleckého řemesla a kontextu místa a krajiny touží bořit a ničit, proč obviňují své protiřečníky z nevzdělanosti a maloměšťáctví... Více argumentů pro svůj názor zřejmě nemají.
Lávka v Kadani je působivá a krásná právě z důvodů jak je už výše popsal pan šakal, nebo můj první anonymní příspěvek.
Také chápu město jako živou soustavu (česky: organizaci) městských částí, prostorů, náměstí, plácků, zahrad, dvorů a dvorků, propojených tepnama tříd, protkaných sítí ulic a uliček,průchodu, která v okamžiku odstranění svého života by zkameněla ve vyhaslé "Forum Romanum".
Živoucí město není zase až tak nepodobné zahradě. Ať již jakékoliv velikosti, založená v jakémkoliv slohu, jakkoliv i obřadná, či volná, živá zahrada není nikdy "hotová". Ale jako město, musí býti udržována, a třeba i postupně rozvíjena a rozšiřována.
Nebo také může býti zanedbávána, ponechána plevelu, či zase naopak zcela proměněna, ať již na (mnohem "užitečnější") ovocný sad a nebo na (ještě “užitecnější") obří parkoviště a tak vlastně, jako zahrada, zaniknout.
Tahle lávka by mi dokonale pokazila můj cyklistický výlet. Aspoň vím že ke Kadani na cyklovýlety jezdit rozhodně nemám.
Hrůza. Gratuluji k znásilnění dalšího kousku přírody.
Ta skála byla znásilněna už stavbou přehradní hráze, lávka ji nehyzdí !