Rekonstrukce rodinného domu v Kadani

V šedesátých letech minulého století byl na pozemku blízko centra Kadaně postaven jednoduchý, částečně podsklepený rodinný dům se dvěmi nadzemními podlažími a plochou střechou. K severní obvodové stěně domu byl přistavěn přízemní částečně podsklepený objekt garáže rovněž s plochou střechou. Dům se stavěl svépomocí, což se projevuje ve všech stavebních konstrukcích i technickém vybavení domu. Obvodové nosné zdivo a zdivo cihelných příček je smíšené z cihel různých formátů a původu (ve vybourávaných otvorech směsice materiálů pravděpodobně podle dostupnosti pro stavebníka v době výstavby).

Stavební parcela leží na původně svažitém pozemku se sklonem k západu - v minulosti byl sklon stavebního pozemku vyrovnán opěrnou stěnou na západní hranici pozemku, která byla zřízena ještě před výstavbou rodinného domu pravděpodobně v 19. století a v roce 2003 došlo k jejímu částečnému zhroucení.

Před zahájením prací na  dokumentaci byly shledány následující provozní a stavebně technické závady, které se návrh úprav rodinného domu a opravy opěrné stěny snaží odstranit. Původní přístup k rodinnému domu od východu ze Skalní ulice je poměrně stísněný, přístup do garáže je vzhledem k malému odstupu domu od východní hranice pozemku také stísněný a nepohodlný pro komplikované zajíždění do garáže a vylučuje rozšíření garáže v této poloze. Dispozice přízemí je nevhodně řešené s malou plochou obytné místnosti, vysokým podílem komunikací (schodiště a chodby) a nevhodně řešeným přístupem do kuchyně pouze podávacím okénkem. Značnou část půdorysné plochy 1.NP i 2.NP zabírají lodžie, které nejsou vzhledem k velké zahradě využitelné ani vhodné. Technické vybavení domu odpovídá datu jeho výstavby a není vzhledem k předpokládaným změnám použitelné v nové dispozici.

V první etapě rekonstrukce byla opravena opěrná stěna na západní hranici pozemku železobetonovým obkladem do ztraceného bednění z železobetonových filigránových desek. Zvýšení úrovně opěrné stěny zvětšilo soukromí rodinného domu, objekt není z pohledu chodce z ulice Zeyerovy viditelný. Současně s tím byl přesunut vjezd na pozemek ze západní strany přístavbou podzemní garáže s vjezdem ze Zeyerovy ul. Odtud byl zároveň veden i nový vstup do domu pomocí  tunelu. Ten je navržen jako monolitická železobetonová konstrukce betonovaná do ztraceného bednění ze skružovaných hladkých ocelových plechů. Lakovaný povrch plechů ztraceného bednění kleneb tvoří zároveň podhled i stěny obou místností, neboť klenba má v obou případech náběh přímo od podlahy, podlahu místností tvoří hladký povrch strojně hlazeného betonu s minerálním vsypem. Tunelem vede jednoramenné schodištěm.

Důvodem bylo kromě dnešního nevhodně řešeného vstupu ze zahrady, kdy se musel celý dům obcházet, i to, že v úrovni původního přízemí nebylo možné umístit nezbytné vstupní zázemí.

Terén zahrady byl zvýšen na úroveň 1. NP kvůli možnosti přímého vycházení na zahradu bez nutnosti vyrovnávat výškový rozdíl schodištěm.

Druhá etapa řešila samotnou rekonstrukci rodinného domu. Základní objem domu je výrazněji rozdělen na dva odlišné objekty - přízemní část původní garáže, která je opatřena dřevěným obkladem fasády, aby se zřetelněji odlišila od objektu samotného domu, a dvoupodlažní obytnou část zastřešenou plochou střechou s omítnutou zateplenou fasádou. Ve výrazu fasád rodinného domu se dispoziční změny projevily poměrně výrazně, především zrušením lodžií v obou podlažích a jejich náhradou velkoplošným prosklením v 1.NP a jinou velikostí a tvary oken ve všech fasádách.

Nově navržené dispoziční řešení výrazně odlišně řeší především obytnou část stavby, která byla upravena směrem k větší ploše obytné části dispozice, většímu propojení jednotlivých prostorů a co nejlepšímu kontaktu se zahradou i krajinou. Z dispozice byla odstraněna garáž kde je dnes umístěna místnost pro domácí práce a dílna. Po odstranění lodžií došlo ke zvětšení přilehlých místností v obou podlažích. Současně je minimalizován rozsah komunikací především v úrovni přízemí  ve snaze co možná nejvíce zvětšit obytnou plochu a co nejlépe využít obestavěný prostor domu. Přes malé rozměry domu by měl jeho interiér působit při množství průhledů mezi podlažími a minimalizaci rozsahu volného nábytku velkoryse. Velmi výrazným objektem interiéru je vzhledem k volnému dispozičnímu řešení ocelové točité schodiště. Nosné vřeteno schodiště je složeno z ocelových tyčí, stupně schodiště jsou navrženy z ocelových lisovaných roštů. Celá konstrukce schodiště je tedy průhledná ve svislém i vodorovném směru, což by mělo přinést jednak pohledové vylehčení poměrně mohutného objektu, jednak přivést světlo z úrovně střešního světlíku přes konstrukci schodiště až do úrovně 1.PP.  V úrovni 1.PP je světlo procházející přes konstrukci schodiště jediným přirozeným osvětlením tohoto prostoru.