Vila Ladronka

V rámci rekonstrukce vilového domu z počátku třicátých let 20. století nejsou v hmotě hlavního objektu navrženy zásadní změny. Nad hlavní římsou je místo původní stanové střechy s vikýři navržena ustoupená nástavba s plochou střechou. Na západní straně tato navazuje na stávající (vertikální) hmotu schodišťového prostoru. Výsledná hmota respektuje úroveň zástavby v okolí (ve výsledku je nižší než původní objekt). Odstraňovaná střecha s vikýři není stylotvorným prvkem a není řešena ani jako archetypální stanové střechy starších vil v okolí a navíc plochá střecha navazuje na kvalitní funkcionalistické vily s přímém sousedství (arch. Beneš). Další součástí celkového řešení je vykonzolovaná stříška nad vstupem, jejíž řešení koresponduje s plochou střechou nástavby. Dalším prvkem, který se pak uplatňuje při vnímání hmoty jsou pevné květníky, které na střešních terasách tvoří součást zábradlí. Toto je významným prvkem řešení designu objektu, kdy vychází z trubkového principu stávajícího plotu v uliční, je však rozvedeno do prostorové kompozice, která změkčuje výsledný dojem.
Záměrem je rekonstrukcí dosáhnout stavu, který bude splňovat provozní nároky a lépe bude odpovídat modernistické architektuře v sousedství a zároveň bude kvalitním současným návrhem. Nejvýraznějším prvkem změny současného objektu je tak ustupující střešní nástavba s plochou střechou. Nová garáž, severní venkovní terasa, přístřešky nad vstupy a květníky jsou adicí připojeny k původní kompaktní hmotě, a je tak vytvořena současnější a otevřenější abstraktní kompozice. Původní objem však není popřen, ale pouze doplněn a rozvinut.