Rodinný dům v krajině Kumburka

Když se vydám z domu, ve kterém jsem trávila dětství, pěšinou směrem k lesu, po chvíli se přede mnou otevře známá krajina – táhlé mnohobarevné horizonty, pahorkatina s čerstvě zoranou rudou hlínou a všudypřítomným duchem Kumburka, zříceninou hradu a ikonou Novopacka, na obzoru.

Na jednom z horizontů, odkud je Kumburk vidět jako na dlani, kde silně vane západní vítr a kde kdysi stával o samotě větrný mlýn, tam někde má stát dům. Novopacký patriot, který ve zdejší krajině zjevně nachází stejné zalíbení, mne oslovil s výzvou, abych mu jej navrhla. Není to jen výzva, ale i srdeční záležitost, kdy mohu zúročit všechny zkušenosti a znalosti místních specifik.

V domě by se nejspíš měla odrážet zvlněná krajina, zemitost a barva červenozemě nebo alespoň zdejšího kamení, jež v sobě ukrývá pecky s acháty. Měl by být součástí malebné osady podél prašné cesty s ovocnou alejí, ve kterou se mění zdejší samota, a dobře vycházet s okolními domy. Směrem k cestě by se měl tvářit trochu nepřístupně jako tvrz, zatímco ke Kumburku a do údolí se plně otevřít. Jako tvrz by měl být i pevný, kamenný, vyrůstající přímo ze země. Tvarem vesnické stavení s dvorkem nebo snad villa urbana s atriem, samozřejmě přetvořená do současnosti pro dnešní uživatele. Tvar domu bude své obyvatele chránit před nepříjemným větrem, který vane z údolí České Proseče. Obejme je zezadu, když budou sedět na dvorku, a dá jim pocit bezpečí, vpustí dovnitř jen zahradu a krajinu, zúročí výhled na Kumburk a údolí a vzbudí v nich pocit, že hrad je na dosah.

Dům je jednopodlažní venkovské obydlí pro pětičlennou rodinu. Hlavní křídlo s velkou společnou světnicí – velínem, odkud je vidět na všechny strany, je umístěno souběžně s komunikací. Na něj se do tvaru písmene H napojují dvě boční křídla, pro rodiče a pro děti, která spolu s velínem vytvářejí polouzavřená atria: polosoukromé přístupové a pobytové otvírající se do zahrady a krajiny. Hlavní křídlo a část pro děti mají pultové střechy se sklonem do atria, část pro rodiče má střechu plochou. Směrem do ulice se boční křídla mění v nižší přístavky s krytým prostorem pro auta a symetricky umístěným skladem. Uspořádání domu přináší východní a západní slunce do hlavního křídla, jižní a západní do dětského a rodičovského křídla a odpolední a dlouhé večerní slunce vstupuje do atria, aby pak zapadlo za Kumburk.

Konstrukčně je dům navržen ve stěnovém systému ze sendvičového zdiva, který nese pultové dřevěné a ploché betonové střechy. Nosnou kostrou domu jsou stěny z vápenopískových cihel spřažené s kamenným zdivem, střešní konstrukce je z dřevěných masivních trámů a monolitického betonu. Kostra je následně zateplena – stěny fasádním polystyrenem, betonové stropy extrudovaným polystyrenem a střecha minerální vatou. Pultové střechy pokrývá falcovaný plech, plochá střecha nad severním křídlem má krytinu z měkčeného PVC a na přístavcích otočených do ulice je gletovaný beton. Pohledovou vrstvou sendvičových stěn je částečně nosné zdivo z probetonovaného lomového kamene. Velké štípané kusy zemitého fylitu jsou přímo na stavbě drceny na menší, poté hrubě opracovány a kvůli jejich nepravidelnému tvaru vyskládány do zdiva s poměrně velkým podílem pojiva, betonu, který je na závěr vyspárován. Fylit je dovezen z kilometr vzdáleného lomu za Větrákem, kde jej pro jeho malou pevnost, neatraktivní vzhled se spoustou výkvětů a nesourodou barevnost těží jako levný stavební kámen. Z podobně zbarveného kamene, ale pevnějšího, jsou vyskládány i zpevněné plochy v atriu. Ploché řezané neformátované desky z porfyru jsou na terase kladeny nadivoko do betonu. Ze stejného materiálu budou i štípané kostky před domem, až na ně jednou přijde řada.