Paluba Hamburk

Paluba Hamburk - brána do lepší Plzně
Paluba Hamburk je pilotní projekt, první krok pro lepší spojení nádraží s centrální oblastí Plzně, ale i s celým městem, první krok pro vytvoření přívětivějšího a čitelnějšího vstupu do města, brána pro změnu v lokalitě, ukázka transformace zanedbaného prostoru na místo s dobrou adresou a ukázka způsobu zajištění větší bezpečnosti a přívětivosti v místě, které historicky trpí mnoha problémy a kudy proudí většina Plzeňanů i návštěvníků. Nachází se na křížení ulic Šumavská a Nádražní v lokalitě, které dal jméno Hotel u města Hamburku, zaniklý v 80. letech spolu s většinou historické zástavby.

Místo, historie, problémy:
Plzeňské hradební brány jako poslední prvky opevnění byly postupně bořeny podle potřeby rostoucího provozu – Litická r. 1804, Pražská r. 1822, Říšská r. 833 a Malická r. 849. Nicméně roku 1861 kdy v Plzni zastavil první vlak, resp. roku 1907, kdy byla dokončena dnešní výpravní budova hlavního nádraží, vznikla brána nová, moderní. Hlavní vlakové nádraží je od té doby místem kudy do Plzně každodenně vstupuje nejvíce lidí.
Bohužel v rámci pouhé jedné dekády mezi 80. a 90. lety dvacátého století, kdy vyvrcholila degradace centra způsobená socialistickým plánováním, bylo území definitivně umrtveno a destabilizováno jak výstavbou objektů málo slučitelných s městem, totiž Správní budovy SNB (dnes Krajské ředitelství policie - 1984) a kulturního domu ROH (tzv. Domu hrůzy u Radbuzy - 1986), tak zejména rozsáhlými demolicemi a výstavbou kapacitních komunikací I. třídy které vytvořili téměř 4 ha území nikoho s dopravním koridorem o šířce 75 m a délce téměř 400 m oddělujícím hlavní nádraží od centra. Jediným opatřením a možností prostupu pro pěší byl podchod zútulněný několika obchodními jednotkami.
Od 1. dekády 21. století se tak město Plzeň pro změnu snaží intenzivně oživit svoji centrální oblast a zejména okolí hlavního vlakového nádraží jako bránu do města. V roce 2007 vznikl první z aktuálně dvou přechodů přes Sirkovu ulici napojující tramvajové zastávky – do té doby přístupné pouze podchodem. V roce 2013 byl realizován boční vstup do hlavního vlakového nádraží do Šumavské ulice jako zlepšení propojení přestupního uzlu vlakového nádraží a trolejbusových a tramvajových linek a v roce 2018 byla dokončena I. etapa nového autobusového terminálu v místě uvolněném po rekonstrukci areálu vlakového nádraží při Šumavské ulici. A tak zásadně vzrostl i význam bočního výstupu. Celkový záměr terminálu počítal kromě jiného s navazující výstavbou provozní a odbavovací budovy, jejíž projekce byla vlivem okolností pozastavena. Tak vznikla potřeba nalézt řešení pro nevyužitý prostor s vysokou intenzitou pohybu lidí.

Dočasná brána do budoucnosti:
Město Plzeň má v území dlouhodobé plány, má zde vzniknout nový polyfunkční a obchodní soubor staveb členěný do bloků v místě bývalého „Domu hrůzy“, je v plánu znova dostavět blok domů podél Sirkové ulice, dokončit zbývající etapy autobusového terminálu v Šumavské ulici a zrekonstruovat přilehlou křižovatku Americká – Sirková i navazující veřejná prostranství a zajistit tak podmínky pro komfortní pohyb a pobyt pěších (tento projekt je ve fázi DUR).
Vzhledem k významu a využívanosti místa, nelze čekat na dokončení zásadních projektů v úplném provizoriu. Modulární řešení „pop-up“ architekturou, se pro tento případ ukázalo jako vhodná forma řešení. Projekt Paluba Hamburk představuje dočasné řešení před dokončením dalších etap terminálu, a tak kromě obecného zlepšení kvality prostředí zajišťuje i základní zázemí pro cestující, návštěvníky ale i místní.
Palubu Hamburk tvoří soubor 3 bloků (info, gastro, cyklo) kontejnerových sestav a upravené veřejné prostranství. Blok 4 provozoven s kvalitní gastronomií je sestaven z celkem 9-ti modulů. Ústřední blok s turistickým informačním centrem, prezentačním prostorem pro významné projekty města i kraje a vyhlídkovou terasou a věží, tvoří 10 modulů – tento objekt bude díky věži zároveň i orientačním bodem. Poslední část tvoří zhruba 6 modulů, ve kterých je umístěno zázemí, tj. sklad a WC, ale zejména zázemí pro cyklistiku, či mikromobilitu, tj. dva moduly veřejných krytých odstavů a jeden modul s uzamykatelnými boxy pro kola a různá vozítka a dále jeden modul vyhrazený pro koloběžky scoobike. Hlavní a nejvýpravnější částí veřejného prostoru je spojující terasa – paluba, která slouží všem uživatelům a propojuje bloky gastronomie informací i mobility a navazuje na výstupy z vlakového i autobusového nádraží. Paluba je zakončená dřevěnými pobytovými schody a navazuje na univerzální prostor, který slouží jako rozšíření pobytové plochy pro příležitostné akce, ale zajišťuje i obsluhu – aby ovšem nikdo nebyl na pochybách, že je prostor určen především pro pobyt a pohyb pěších a umisťování uměleckých děl (aktuálně Cake tower od Andreje Margoče) a není technickou manipulační plochou, je asfaltový povrch opatřen ušlechtilým světle šedým nátěrem, který taktéž omezuje přehřívání. Poslední úpravou veřejného prostoru je kultivace navazující trávníkové plochy, spočívající ve výsadbě stromů a provedení zasakovacího poldru. V případě Paluby Hamburk jsme uplatnili principy modrozelené infrastruktury a využili extenzivních zelených střech, abychom zadrželi dešťovou vodu a nemuseli řešit kapacitní svody do kanalizace a zároveň, jako omezení přehřívání modulů, srážková voda je převáděna do poldru v trávníkové ploše a její přebytky přepadají do uliční vpusti. Více než desítka stromů, především dva platany v ploše terasy zajistí efektivní stínění a chlazení prostoru. Pro celý záměr byly důsledně uplatněny zásady Manuálů označování provozoven a reklamy ve veřejném prostoru, a tak je prostor osvěžující i absencí vizuálního smogu.