V městské část Praha 6 - Dejvice, která se nachází v intravilánu hlavního města Prahy, bylo vybudováno 14 rodinných a 31 bytových domů, s celkovým počtem 45 bytových jednotek. Vlastní lokalita se nachází na jihovýchodním svahu a lze ji rozdělit na "horní" část - zabírající západní a severozápadní část ležící nad svahem až 20 m vysokým, kde je terén rovinný s několika uměle vytvořenými stupni se sklonem k jihu, východu až severovýchodu - a "dolní" část (pod svahem), která je v podstatě rovinná s mírným sklonem k jihovýchodu až východu.
Pozemek byl původně hustě porostlý náletovými stromy a keři malé funkční hodnoty. Geologická stavba území byla poměrně dobře prozkoumána a celkové geologické vlastnosti území se daly považovat vzhledem k geomorfologii lokality za složité. Na pozemku se nevyskytovaly žádné stávající fungující stavby, pouze zbytky základových konstrukcí bývalého, již neexistujícího zařízení staveniště pro stavbu hotelu Praha, skládky stavebního materiálu a nejrůznějšího stavebního i komunálního odpadu. Území představovalo v podstatě poslední volnou ucelenou územní enklávu jinak zastavěného Dejvického obvodu.
Urbanistické řešení
Amfiteatrální forma terénu území vytvořila z celé lokality zajímavé a exponované místo, vnímatelné z celé řady pozorovacích bodů Dejvic - a to jak v kratších, tak dálkových pohledech. Místo se stalo svou polohou přechodovým prvkem mezi zvedajícím se terénem s vilovou zástavbou Hanspaulky a vyšší a kompaktnější obytnou výstavbou "dna" Dejvicko-podbabské kotliny, do které od Vítězného náměstí proniká vysokoškolský areál dejvického kampusu. Z místa je jedinečný výhled na panorama Hradčan a území je ideálně chráněno proti převládajícím severozápadním větrům.
Urbanistický návrh vychází ze stávající urbanistické stopy v sousedství řešeného území - navazuje na princip parcelace, urbanistické regulativy odpovídající okolí a napojení na stávající komunikační síť. Vily i dvojdomy proporčně odpovídají vilám v sousedství. Parcelace území je vějířovitá, respektující tvar svahu. Dopravně je území na stávající komunikační síť napojeno dvěma komunikacemi, které jsou vedeny po vrstevnici tak, aby stoupání bylo co nejmenší. Nové ulice Hanzelkova a Štiplova napojují území do ulice na Klimentce. Obě jsou slepé. Ulici Hanzelkovu je možné v budoucnosti propojit do ulice Na Míčánce, neboť výškově je ulice navržena tak, aby v rámci výstavby na sousedním pozemku bylo toto propojení technicky realizovatelné.
Architektonicko-stavební koncept
V architektonickém výrazu se jednotlivé objekty inspirují českou modernou 30. let minulého století. Domy jsou svým charakterem a architektonickým výrazem v synergii s původní zástavbou Hanspaulky Navrhované domy jsou dvoupatrové s posledním ustupujícím podlažím, které nepřesahuje 50% půdorysné plochy domu a má plochou střechu. Do terénu jsou osazeny tak, aby respektovaly stávající geomorfologii pozemku. Základním výrazovým prostředkem jsou kompozice průniků jednoduchých kubických objemů a barevných ploch dotvářejících celkový výraz obytného komplexu.
Omítky jsou barevné štukové s převahou bílé barvy, okna a dveře dřevěné, opatřená barevným lakem. Oplocení je kombinací gabionů a zinkovaného pletiva.
Veřejná zeleň je tvořena středně korunnými stromy umístěnými v profilu ulice. Soukromá zeleň je na pozemcích jednotlivých majitelů vybírána z doporučené druhové skladby.
Povrchy komunikací jsou provedeny z asfaltového betonu, chodníky z betonové zámkové dlažby.
Staticky náročné opěrné stěny jsou betonové. V pohledových partiích zůstávají jako pohledový beton nebo jsou obloženy gabiony, aby byl zachován přírodní ráz celého území. Ostatní opěrné stěny, které ze statického hlediska nevyžadují železobetonovou konstrukci, jsou řešeny pouze pomocí gabionů.