Mírové náměstí v Dobříši - západní etapa
FAM Architekti zvítězili ve veřejné architektonické soutěži v roce 2007 s koncepcí celého urbanistického celku Mírového náměstí v Dobříši, která se postupem času rozšířila na urbanisticko-dopravní vizi širšího centra obce. Západní etapa realizovaná v roce 2012 je součástí celkového projektu.
Mírové náměstí je společenským, komerčně – správním, kulturním a duchovním srdcem města. Rozlehlá plocha ve srovnání s náměstími jiných měst je organicky formovaná již od středověku a vytváří jakési „souprostoří“ složené z několika samostatných míst. Jedním z těchto prostorů je okolí bývalé synagogy (dnes kulturního domu) a městského muzea v západní části náměstí. Protější stranu prostoru tvoří spirálovitý špalíček budov obklopující komorní park J. Husa. Hranici veřejného prostoru tvoří poetická výstavba maloměstského až vesnického charakteru, která se prolíná s tvrdými urbanistickými zásahy ze 70. let minulého století.
Cílem řešení je rozvinout potenciál centrálního prostoru města jako pobytového místa, velkorysého městského „obývacího pokoje“, s vyvážením všech jeho funkčních složek.
Klíčovým nástrojem k úspěšnému řešení je optimalizace dopravního řešení s důrazem na oslabení negativních vlivů automobilové dopravy. Západní část náměstí je řešena jako dopravní zóna s omezenou rychlostí dopravy a sjednocením úrovně chodníků a komunikace. Zpomalení automobilové dopravy je podpořeno také optimalizací šířky komunikace a citlivým tvarováním oblouků a křižovatek. Automobilová doprava včetně parkovacích míst je jasně vymezena a organizována pomocí zahrazovacích sloupků a kamenných parkovacích zarážek.
Pěšímu provozu je věnována prioritní pozice. V návrhu jsou sledovány důležité pěší trasy a vazby v řešeném území. Sjednocená výšková úroveň povrchů a zavedení dopravní zóny umožňují svobodný pohyb pěších. Chodníkové plochy jsou oproti stávajícímu stavu výrazně rozšířeny na úkor komunikace a to především v okolí kulturního domu a před nárožním objektem spořitelny v návaznosti na západní konec historické Alejky.
Dopravní koncepce je zdůrazněna architektonickým a materiálovým řešením povrchů. Významná dominanta kulturního domu je uctěna barevným „kobercem“ ze žlutošedé žulové kostky. Obě strany náměstí jsou symbolicky spojeny průběžnými „siločárami“ tvořenými dvoukostkami stejného barevného odstínu. Hlavní těleso komunikace je dlážděno šedou žulovou kostkou z nedalekého kozárovického lomu. Stejný materiál ale v menším rozměru kostky je použit na chodníkové plochy. Část stávajících vyhlazených kamenných kostek byla zpětně recyklována ve východní části řešeného území, kde je největší dopravní zatížení. Parkovací stání tvoří štětová dlažba skládaná „na divoko“.
Koncepce zeleně je zpracována s vědomím přidané hodnoty především pro následující generace, neboť očekávaný výsledek se dostaví až po desetiletích. Severní část náměstí atakovaná poledním sluncem je doplněna o alej hlohů navazujících na vzrostlé jedince na opačném konci náměstí. Skupina svitelů na protější straně náměstí ukončuje pohledovou osu historické akátové Alejky. V místě vjezdu na náměstí z ulice Pražské je vysazen dominantní jerlín, který zakončuje Alejku a tvoří s nedalekou lípou jakousi bránu do náměstí. Budova kulturního domu je zvýrazněna trojicí sloupovitých habrů.
Kamenný povrch náměstí je doplněn soudobým městským mobiliářem z lakované oceli v kombinaci s odolným dřevem. Zcela nová koncepce veřejného osvětlení počítá s větším počtem nižších stožárů, které odpovídají měřítku okolní zástavby. Směrované světlo je koncipováno tak, aby nasvítilo kromě komunikace také spodní část přilehlých objektů, které jasně vymezují organický prostor Mírového náměstí v nočních hodinách.
Mírové náměstí je společenským, komerčně – správním, kulturním a duchovním srdcem města. Rozlehlá plocha ve srovnání s náměstími jiných měst je organicky formovaná již od středověku a vytváří jakési „souprostoří“ složené z několika samostatných míst. Jedním z těchto prostorů je okolí bývalé synagogy (dnes kulturního domu) a městského muzea v západní části náměstí. Protější stranu prostoru tvoří spirálovitý špalíček budov obklopující komorní park J. Husa. Hranici veřejného prostoru tvoří poetická výstavba maloměstského až vesnického charakteru, která se prolíná s tvrdými urbanistickými zásahy ze 70. let minulého století.
Cílem řešení je rozvinout potenciál centrálního prostoru města jako pobytového místa, velkorysého městského „obývacího pokoje“, s vyvážením všech jeho funkčních složek.
Klíčovým nástrojem k úspěšnému řešení je optimalizace dopravního řešení s důrazem na oslabení negativních vlivů automobilové dopravy. Západní část náměstí je řešena jako dopravní zóna s omezenou rychlostí dopravy a sjednocením úrovně chodníků a komunikace. Zpomalení automobilové dopravy je podpořeno také optimalizací šířky komunikace a citlivým tvarováním oblouků a křižovatek. Automobilová doprava včetně parkovacích míst je jasně vymezena a organizována pomocí zahrazovacích sloupků a kamenných parkovacích zarážek.
Pěšímu provozu je věnována prioritní pozice. V návrhu jsou sledovány důležité pěší trasy a vazby v řešeném území. Sjednocená výšková úroveň povrchů a zavedení dopravní zóny umožňují svobodný pohyb pěších. Chodníkové plochy jsou oproti stávajícímu stavu výrazně rozšířeny na úkor komunikace a to především v okolí kulturního domu a před nárožním objektem spořitelny v návaznosti na západní konec historické Alejky.
Dopravní koncepce je zdůrazněna architektonickým a materiálovým řešením povrchů. Významná dominanta kulturního domu je uctěna barevným „kobercem“ ze žlutošedé žulové kostky. Obě strany náměstí jsou symbolicky spojeny průběžnými „siločárami“ tvořenými dvoukostkami stejného barevného odstínu. Hlavní těleso komunikace je dlážděno šedou žulovou kostkou z nedalekého kozárovického lomu. Stejný materiál ale v menším rozměru kostky je použit na chodníkové plochy. Část stávajících vyhlazených kamenných kostek byla zpětně recyklována ve východní části řešeného území, kde je největší dopravní zatížení. Parkovací stání tvoří štětová dlažba skládaná „na divoko“.
Koncepce zeleně je zpracována s vědomím přidané hodnoty především pro následující generace, neboť očekávaný výsledek se dostaví až po desetiletích. Severní část náměstí atakovaná poledním sluncem je doplněna o alej hlohů navazujících na vzrostlé jedince na opačném konci náměstí. Skupina svitelů na protější straně náměstí ukončuje pohledovou osu historické akátové Alejky. V místě vjezdu na náměstí z ulice Pražské je vysazen dominantní jerlín, který zakončuje Alejku a tvoří s nedalekou lípou jakousi bránu do náměstí. Budova kulturního domu je zvýrazněna trojicí sloupovitých habrů.
Kamenný povrch náměstí je doplněn soudobým městským mobiliářem z lakované oceli v kombinaci s odolným dřevem. Zcela nová koncepce veřejného osvětlení počítá s větším počtem nižších stožárů, které odpovídají měřítku okolní zástavby. Směrované světlo je koncipováno tak, aby nasvítilo kromě komunikace také spodní část přilehlých objektů, které jasně vymezují organický prostor Mírového náměstí v nočních hodinách.
0 comments
add comment
