Květa a Jitka Válovy - Cesta předurčena osudem

Výstava v Galerii středočeského kraje v Kutné Hoře představuje klíčová díla výrazných českých umělkyň sester-dvojčat Květy a Jitky Válových u příležitosti stého výročí jejich narození. Kurátor výstavy Richard Drury výstavu koncipoval jako symbolickou „pouť“, rozčleněnou do dvanácti tematických okruhů (skutečnost, souběh, jatka, zápas, tíha, sevření, cesta, rozmluva, dotyk, smíření, souznění a proměna). Cílem architektonického řešení bylo podpořit tento koncept a do výstavních prostorů bývalé jezuitské koleje rozmístit na dvě stě děl od drobných skic, kreseb, grafik, obrazů až po monumentální plátna.

K dispozici bylo šest různě velkých průchozích sálů a dlouhá chodba, která nyní slouží taktéž pro vystavování a je v návrhu nově nadělena na čtyři prostory. Na konci posledního sálu je obsahově přibližně polovina výstavy a návštěvník se zde může posadit, odpočinout si a shlédnout film o sestrách Válových vytvořený jejich přítelkyní a umělkyní Ester Krumbachovou. Do chodby je pak vložen „červený sál“ nabízející další rovinu smyslového vnímání a sice poslech klasické a jazzové hudby. Hudba byla velkou inspirací pro Jitčiny lité kresby, které jsou zde vystaveny. Návštěvník se může posadit na lavičku či ke stolu, zaposlouchat se do hudby, nechat tóny vést svou ruku a vytvářet vlastní kresby. 
Zdi v expozici zůstávají bílé. Pro texty ve výstavě je vybráno patkové písmo v černé a kontrastní bílé barvě. Prostor je nadělen panely v rudě červené barvě, které mají nepravidelné tvary a jsou volně inspirované balvany. Tento motiv vychází z díla Květy, která jím mimo jiné odkazovala k tíze doby, ve které žila a tvořila. Přiznaná konstrukce panelů v řezu má zase asociovat např. zvířecí žebra, což byl motiv, který se objevuje v Jitčině diplomové práci vycházející z prostředí jatek. Výstava obsahuje velké množství kreseb, které byly věnovány GASKu darem z pozůstalosti sester. Ty, které nebyly adjustovány do rámu a věšeny na zeď, jsou instalovány do organicky tvarovaných stolů pod sklo. Stoly jsou stejně jako panely obarveny rudou červenou s příznačným označením „horká krev“. Velkoformátové tisky fotografií od Jiřího Hanke se objevují ve výstavě dvakrát - nejprve v úvodu na panelu, který „zatahuje" do výstavy, a podruhé v části, kde je promítán film. Cílem bylo alespoň takto zprostředkovat divákovi oční kontakt s charismatickými postavami české výtvarné scény 20. století.