JACER – školicí středisko
Původně zemědělská usedlost, velkoryse založená v druhé polovině devatenáctého století v Předlicích na okraji Ústí nad Labem.
Za minulého režimu tu hospodařilo JZD, které areál využívalo nejspíš naprosto pragmaticky. Udržovalo se pouze to, co se bezprostředně hodilo, zbytek chátral. Od devadesátých let bylo místo opuštěné a následoval rychlý rozklad.
Přes pokročilou devastaci tu ale stále byla a je zřetelná síla koncepce a provedení původního založení.
Připadalo nám dobré sledovat zkušenost a myšlení původních stavitelů. Torzo stodoly na jižní hraně pozemku v sobě mělo potenciál a kouzlo, které bylo škoda nevyužít a nový dům jsme proto umístili sem. Kamenná obvodová zeď navíc svojí velikostí a proporcí překvapivě dobře funguje pro dispozici a zamýšlený provoz nového domu. Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že původní zdi a otvory, samy o sobě proporčně přesné a krásné, ladí dokonale také s modulací dřevostavby (se dřevem jako stavebním materiálem se od počátku automaticky alespoň na část domu počítalo), zkonstruoval se dům vlastně sám.
Dlouhé boční kamenné zdi využíváme jako přirozené opěrky (výrazný terénní zlom) a zároveň stabilní a pevné fasády nového domu. Původní vjezdy do stodoly nám dobře zapadají do dispozic přízemí jako hlavní vstupy a velká okna.
Střešní rovina je pilou šedových světlíků. Jejich velikost a směřování váže pevně k dispozici druhého podlaží. Na východ orientované světlíky stejné velikosti prosvětlují jednotlivé učebny a západně orientované prosklení osvětluje komunikační prostor a velkou jednací místnost.
Střecha svým tvarem odkazuje k industriální atmosféře městské periferie (v blízkém okolí používaný typus) a zároveň přináší nevšední světelnou kvalitu do celého horního patra domu. S nadsázkou je střecha také zubatým plátem pily, typického nástroje JACERu.
Za minulého režimu tu hospodařilo JZD, které areál využívalo nejspíš naprosto pragmaticky. Udržovalo se pouze to, co se bezprostředně hodilo, zbytek chátral. Od devadesátých let bylo místo opuštěné a následoval rychlý rozklad.
Přes pokročilou devastaci tu ale stále byla a je zřetelná síla koncepce a provedení původního založení.
Připadalo nám dobré sledovat zkušenost a myšlení původních stavitelů. Torzo stodoly na jižní hraně pozemku v sobě mělo potenciál a kouzlo, které bylo škoda nevyužít a nový dům jsme proto umístili sem. Kamenná obvodová zeď navíc svojí velikostí a proporcí překvapivě dobře funguje pro dispozici a zamýšlený provoz nového domu. Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že původní zdi a otvory, samy o sobě proporčně přesné a krásné, ladí dokonale také s modulací dřevostavby (se dřevem jako stavebním materiálem se od počátku automaticky alespoň na část domu počítalo), zkonstruoval se dům vlastně sám.
Dlouhé boční kamenné zdi využíváme jako přirozené opěrky (výrazný terénní zlom) a zároveň stabilní a pevné fasády nového domu. Původní vjezdy do stodoly nám dobře zapadají do dispozic přízemí jako hlavní vstupy a velká okna.
Střešní rovina je pilou šedových světlíků. Jejich velikost a směřování váže pevně k dispozici druhého podlaží. Na východ orientované světlíky stejné velikosti prosvětlují jednotlivé učebny a západně orientované prosklení osvětluje komunikační prostor a velkou jednací místnost.
Střecha svým tvarem odkazuje k industriální atmosféře městské periferie (v blízkém okolí používaný typus) a zároveň přináší nevšední světelnou kvalitu do celého horního patra domu. S nadsázkou je střecha také zubatým plátem pily, typického nástroje JACERu.
0 comments
add comment
