Půda je v Bořislavi úrodná a příroda bujná a mocná.
Dům, nad kterým jsme se se stavebníky potkali, byl několik let ponechán živlům napospas a proto natolik pohlcen zahradou, že na počátku bylo nemožné ho vcelku a z odstupu zahlédnout. Nepodařilo se nám navíc dohledat žádnou původní projektovou ani obrazovou dokumentaci (několik fotografií se objevilo až v průběhu stavby). První úkol tak padl na zahradníky, kteří dům vysvobodili a umožnili nám i stavebníkům téma s odstupem obhlédnout.
Dům byl (pravděpodobně) postaven jako velkorysá venkovská vila s městskými atributy (blízkost Teplic). Půdorysná proporce a dobré provedení svědčí o rozmyslu a jednoduché, precizní práci.
Čitelnost původního byla ztížena vrstvami úprav (připadaly nám většinou k horšímu). Nejhrubší stopu na domě zanechalo socialistické hospodaření, ale ani novodobější zásahy nebyly šťastné.
Bez znalosti původního stavu jsme provedli pokus o oživení domu jeho zjednodušením a odřezáním neživého. Pro současnost zbytnou komplikací se nám zdály být arkýře na jižní a západní straně domu. Odstranili jsme je a zjedndušili tak půdorys i provoz v něm. Zároveň jsme tím mohli vnést novými okenními otvory dostatek denního světla všude kam bylo potřeba.
Ke zjednodušené formě domu jsme naopak přidali ocelovou pergolu obepínající dům kolem dokola.
Pergola je zastřešením domovních vstupů a teras, umožňuje zastínění přízemí západní fasády a zároveň je motivem pomáhajícím nalézt ztracenou tvář domu.
Podstatnou hodnotou je tu velká, protáhlá zahrada, jejíž obnova a údržba je pro stavebníky od začátku kontinuální prací a radostí.
Od své západní, kolem domu šlechtěné podoby, přes svojí střední část s koupáním a letní kuchyní až po svůj východní „divoký“ konec nabízí ve městě nedostižné kvality a vjemy.