Experimentální objekt ve Slavkově u Brna
Experimentální objekt ve Slavkově u Brna je jedna z řady staveb Zdeňka Fránka vytvořených ruku v ruce s vědeckým týmem. Zadáním bylo vyvinout vývojové centrum rodinné firmy, objekt využívající pouze energie získané z přírodních zdrojů a díky přírodnímu systému čištění samostatně pracující s vodou.
Architektura objektu představuje dichotomní pojetí prostoru svou dvojakostí zvyšující účinek na člověka. Ten má pocit, že vstupuje do něčeho spojeného se zemí, s prapodstatou vizuálně představovanou velkými koly plnými zeleně. Konstrukce vnitřní rovná se struktura vnější. Tíha konstrukce je její pravdivostí popřena a zbývá jen prostorový zážitek s horizontem plynule procházejícím průhledy z interiéru do exteriéru.
Minimum použitých druhů materiálů dává předpoklad formální čistoty prostředí pro soustředěnou výzkumnou práci.
Jedná se o experimentální budovu, která je složená ze dvou základních částí. Nadzemní kancelářská část je konstrukčně dřevostavba z nosných CLT panelů. Stěny jsou zatepleny difúzně otevřenou stříkanou izolací ICYNENE. Finální opláštění je realizováno svislými zahradami - živou fasádou. V podzemní části, kde je umístěna akustická komora, jsou z monolitického betonu.
LIKO NOE lze brát jako příkladný objekt ke zkoumání ekologických přístupů v souvislosti s architekturou a pracovním prostředím. V tomto objektu je využívána tzv. přírodní tepelná stabilizace. Pro chlazení a vytápění objektu jsou primárně využívány přírodní zdroje s ohledem na minimální zatěžování okolí objektu. Objekt má kořenovou čističku odpadních vod, opakovaně využívá dešťovou i odpadní vodu, využívá solární energii pro fototermální stěnu, která nabíjí podloží a zefektivňuje výkon tepelného čerpadla.
Tento přístup dokazuje, že věda a umění nemusí jít vedle sebe, ale mohou se vzájemně prolínat. Na počátku tohoto konceptu byla jako hlavní tvůrčí determinant použita materie, která splňuje maximální množství ekologických kritérií. A ty se pak staly hlavním tématem.
Ekologický princip tak ze stavby nijak nevyčnívá, není demostrativně předváděn, ale stává se stavbou samotnout, její architekturou.
Architektura objektu představuje dichotomní pojetí prostoru svou dvojakostí zvyšující účinek na člověka. Ten má pocit, že vstupuje do něčeho spojeného se zemí, s prapodstatou vizuálně představovanou velkými koly plnými zeleně. Konstrukce vnitřní rovná se struktura vnější. Tíha konstrukce je její pravdivostí popřena a zbývá jen prostorový zážitek s horizontem plynule procházejícím průhledy z interiéru do exteriéru.
Minimum použitých druhů materiálů dává předpoklad formální čistoty prostředí pro soustředěnou výzkumnou práci.
Jedná se o experimentální budovu, která je složená ze dvou základních částí. Nadzemní kancelářská část je konstrukčně dřevostavba z nosných CLT panelů. Stěny jsou zatepleny difúzně otevřenou stříkanou izolací ICYNENE. Finální opláštění je realizováno svislými zahradami - živou fasádou. V podzemní části, kde je umístěna akustická komora, jsou z monolitického betonu.
LIKO NOE lze brát jako příkladný objekt ke zkoumání ekologických přístupů v souvislosti s architekturou a pracovním prostředím. V tomto objektu je využívána tzv. přírodní tepelná stabilizace. Pro chlazení a vytápění objektu jsou primárně využívány přírodní zdroje s ohledem na minimální zatěžování okolí objektu. Objekt má kořenovou čističku odpadních vod, opakovaně využívá dešťovou i odpadní vodu, využívá solární energii pro fototermální stěnu, která nabíjí podloží a zefektivňuje výkon tepelného čerpadla.
Tento přístup dokazuje, že věda a umění nemusí jít vedle sebe, ale mohou se vzájemně prolínat. Na počátku tohoto konceptu byla jako hlavní tvůrčí determinant použita materie, která splňuje maximální množství ekologických kritérií. A ty se pak staly hlavním tématem.
Ekologický princip tak ze stavby nijak nevyčnívá, není demostrativně předváděn, ale stává se stavbou samotnout, její architekturou.
0 comments
add comment
