Dům kultury Teplice

Lázeňská zóna města Teplic se dotýká parkovými úpravami kompaktní zástavby středu města. Na předělu těchto odlišných zón vzniká nová lázeňská vstupní ulice uzavírající stávající městský blok. Protilehlou stranu dotváří hmotně uvolněná lázeňská kolonáda, která tvoří s kulturním domem propojený celek.
Kulturní dům je víceúčelovým zařízením, respektujícím tradiční zaujetí obyvatel města pro vážnou hudbu. Kompaktní tvar budovy, sledující křivku koncertních sálů je založen na čtvercovém půdorysu s osovou vnitřní vertikální halou, která zpřístupňuje všechna divácky přístupná zařízení.
Architektonická motivace se opírá o prioritní funkčnost a stavebnicový systém. Obě tyto zásady jsou rozvinuty vedle základních systémů konstrukčních i do prvků fasádních, do prvků prostorotvorných – vnitřního zařízení, zábradlí, osvětovadel, akustických obkladů.
Výsledná realizace působí kontrastem vnější celistvosti objektu s dynamikou vnitřních prostor.

Aby mohl být „Dům kultury" realizován, byl nabídnut Výzkumnému ústavu pozemních staveb v Praze jako objekt vhodný pro aplikaci jejich nového konstrukčního systému železobetonových sloupů a ocelových průvlaků. Experiment se rozšířil o skladebné systémy fasádních prvků. My jsme si úkol rozšířili o zaměnitelnost akustických obkladů. Pomoci takto náhodné zkombinovaného „veřejného zájmu" bylo uvolněno financování pro výstavbu kulturního domu v Teplicích.
Pro akustický obklad jsme navrhli tři základní rozměry akustických panelů. Dva panely s funkcí rezonační s proměnnou hloubkou a panel odrazový. Šíře všech panelů byla konstantní, aby bylo možné je osazovat na pevný svislý, nosný rastr. Skladba a množství útlumových materiálů uvnitř panelů je různá, podle předpokládaného výpočtu akustické pohody.
Křivka zavěšených akustických stropních prvků sleduje křivku stropní konstrukce. Mezi oběma konstrukcemi vzniká útlumový prostor. Akustické prvky jsou zavěšeny jednotlivě, mezery mezi nimi v šíři 150 mm umožňuji průnik části zvuku do útlumového prostoru mezi oběma konstrukcemi.
V menším sále a v kině jsou akustické prvky připevněny přímo na stropy. Podhled v podélném směru sálu je z předepnutých ocelových lanek, skrytých v tenkých umělohmotných trubičkách. Zvuk v sále je kvalitní. V koncertním sále se profesionálně nahrává vážná hudba.
Dobré akustice napomáhá i rozdělení půdorysného čtverce objektu, vertikální oddělení obou sálů ústřední halou i dvojité konstrukce vnitřních i obvodových stěn. Akustika byla základní nosnou myšlenkou řešení sálů, ovlivnila tvar hmoty, řešení dispozice i konstrukce. Ovládla interiér i tvar objektu.
Že se to povedlo, mohu děkovat panu architektovi Janu Novákovi. Byl klavírním virtuosem a napsal knihu o akustice (Akustická kvalita a pohoda). Zemřel dříve než se kulturní dům dostavěl. Přesvědčil mne, že akustiku nelze řešit dodatečně. Akustika je inspiračním obohacením architektovy práce při hledání hmotového pojetí objektu i jeho architektonického výrazu. Je funkční i konstrukční složkou. Zásadně může ovlivnit estetické působení interiéru i exteriéru stavby.
Po celou dobu svého snažení o projektováni jsem usiloval o dosažení architektonického výrazu pomocí vhodné konstrukce, která je podle mne formotvorným prvkem, nejenom podpůrným prostředkem k dosažení cíle.
Je rovnoprávnou a nosnou veličinou architektonického díla i inspirační součástí architektonického myšlení. Spolurozhoduje o úspěchu tvorby.
Stejné jako úcta k místu, které svojí prací na dlouhou dobu poznamenáme. Prostředí svojí myšlenkou nepřevyšuji, ale dotvářím. Nejlépe s čepicí v ruce.
Myšlenkou jednoznačnou, úměrnou k síle místa, bez pompéznosti, přebujelosti, materiálové okázalosti a zbytečného zdobení. Zdobíme pouze to, co jsme špatně vymysleli.