Dočasná odbavovací hala autobusového nádraží na Florenci
Místo s průchozí halou jako provizorium veřejného prostoru i východisko budoucí rekonverze území
Projekt se odvíjel z původně uvažované rekonstrukce "horního" nádraží – těžil z "génia loci", který je dán Negrelliho viaduktem, dále pak ze samotného fenoménu nádraží-dopravní stavby a s tím spojeným tématem času - časování-přesnosti-rytmu vtěleného do architektury. Rytmus oblouků památkově chráněného viaduktu se stal základním měřítkem a bude vodítkem pro budoucí koncepční řešení nového širšího území. Geometrie pro místo navazuje na jeho potenciální kultivaci; byla určená křivkou v budoucnu očištěného viaduktu, pomyslnou linií - jakoby vstupem navádějící na proměňovaný Karlín s jeho duchem provázaným do centra města. Hala je od počátku míněna být dočasným, přesto výrazným, katalyzátorem mezi uzavřeným nynějším světem šedé zóny a budoucím světem více městských funkcí a bohatým městským územím. V samotném veřejném prostoru haly se stýká svět cestování - pokladen a svět revitalizace - restaurací. Obě strany vymezují průchozí část haly zakončené na jedné straně výhledem na hlavní budovu Muzea města Prahy, na straně druhé výhledem na prostor nástupišť. Boční nižší části objektu odbavovací haly jsou řešeny jako zděné s fasádou z režného zdiva, která tak navazuje na historické technické stavby v území – Negrelliho viadukt a opěrnou zeď sousední plochy nádraží.
Dočasná odbavovací hala zpracovaná v konečném projektu vychází ze striktních požadavků investora - Ústředního autobusového nádraží a města upustit od urbanistického konceptu, totiž vycházejícího z původně plánované masivní přestavby nádraží.
Koncepce nyní vychází z průchozího prostoru , z vůle nezamezit zmíněnému konceptu - zastřešení jako krytého vnitřního i exteriérového prostoru rozvíjejícího princip "kolonády", navozujícího povýšit prostor nádraží na širší veřejnou službu, vyvolávající architekturou se smyslem pro odlehčenost veřejného prostoru a také pro pravidelnost a řád, zde odvozený z očekávaného řádu dopravních vztahů. Tzv. optimalizací investičních i prostorových nároků plánované stavby celého nádraží došlo k radikálnímu zmenšení celkového objemu haly a úpravě veřejného prostoru a tak i veřejné zastavěné plochy. Odbavovací hala zůstala stále řešena jako průchozí veřejný prostor, z hlediska architektury navozuje dojem spíše "záhybu" vnějšku než interiérovou záležitost. Projevuje se zde jako jednopodlažní, ze stran obezděný a v čelech s vedutami města prosklený objekt, s dominujícím lehkým "provizorním" zastřešením veřejného prostoru spočívajícím s distancí "bazilikálního" osvětlení na nižších hmotných stěnách, skrývajících příruční funkce "nabalující se" na pohyb cestujících. Vyšší část pod střechou vlastního prostoru odbavovací haly uprostřed dispozice je tedy doplněna podél severní a jižní strany nižšími objekty, ve kterých jsou umístěny provozní a technické místnosti, nezbytné pro "vyčištění" půdorysu vlastní haly. Rozdílu výšek výše popsaných částí objektu je využito pro pásové prosklení. Mezi přístavbou a odbavovací halou je ponechána jakoby poloveřejná ulice - pěší komunikační koridor o šířce pro požární zásah a odpovídající výstupu z prostoru autobusového nádraží. Uprostřed řady pokladen je předsunuté místo informací spolu s hlavním informačním panelem (velkoformátový LCD displej) dobře viditelné z prostoru haly. Na straně k městu je v nižší části zázemí umístěn obchod. V severní nižší části stavby je umístěno zázemí a technické prostory restaurace. V jižní nižší části stavby se nachází pokladny se zázemím dopravců, veřejné WC a sprcha, WC zaměstnanců, kotelna. Na straně k nádraží je umístěna úschovna zavazadel a bankomaty. Pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou navrženy zvláštní WC, oddělené pro muže i ženy. V rámci turniketů je navržena zvláštní brána pro osoby s omezenou schopností pohybu. Odbavovací hala má celkovou užitnou plochu 1101,5 m². V objektu je 20 pokladen, odbavovací hala s informačním koutem a restaurační zařízení. Součástí WC pro návštěvníky i zaměstnance jsou i umývárny se sprchami. Samostatně jsou navrženy oddělené WC kabiny pro imobilní občany.
Navržené řešení rekonstrukce "horního" nádraží přináší již dnes i tímto provizoriem náměty na budoucí možné radikální zhodnocení místa, dnes sloužícího pouze pro autobusové nádraží. Konstrukce zastřešení do budoucna potenciálně odkrývá vazby na využití Negrelliho viaduktu jako dominantního prvku v území. Plošná výměra areálu autobusového nádraží mezi ulicí Křižíkovou a kolejištěm Masarykova nádraží je cca 3 ha. Vlastní provoz autobusů a parkování návštěvníků je koncepčně ponechán v dnešním stavu, kdy je autobusový terminál i odstavná plocha pro osobní vozy napojena samostatně vjezdem z ulice Trocnovské.
Projekt se odvíjel z původně uvažované rekonstrukce "horního" nádraží – těžil z "génia loci", který je dán Negrelliho viaduktem, dále pak ze samotného fenoménu nádraží-dopravní stavby a s tím spojeným tématem času - časování-přesnosti-rytmu vtěleného do architektury. Rytmus oblouků památkově chráněného viaduktu se stal základním měřítkem a bude vodítkem pro budoucí koncepční řešení nového širšího území. Geometrie pro místo navazuje na jeho potenciální kultivaci; byla určená křivkou v budoucnu očištěného viaduktu, pomyslnou linií - jakoby vstupem navádějící na proměňovaný Karlín s jeho duchem provázaným do centra města. Hala je od počátku míněna být dočasným, přesto výrazným, katalyzátorem mezi uzavřeným nynějším světem šedé zóny a budoucím světem více městských funkcí a bohatým městským územím. V samotném veřejném prostoru haly se stýká svět cestování - pokladen a svět revitalizace - restaurací. Obě strany vymezují průchozí část haly zakončené na jedné straně výhledem na hlavní budovu Muzea města Prahy, na straně druhé výhledem na prostor nástupišť. Boční nižší části objektu odbavovací haly jsou řešeny jako zděné s fasádou z režného zdiva, která tak navazuje na historické technické stavby v území – Negrelliho viadukt a opěrnou zeď sousední plochy nádraží.
Dočasná odbavovací hala zpracovaná v konečném projektu vychází ze striktních požadavků investora - Ústředního autobusového nádraží a města upustit od urbanistického konceptu, totiž vycházejícího z původně plánované masivní přestavby nádraží.
Koncepce nyní vychází z průchozího prostoru , z vůle nezamezit zmíněnému konceptu - zastřešení jako krytého vnitřního i exteriérového prostoru rozvíjejícího princip "kolonády", navozujícího povýšit prostor nádraží na širší veřejnou službu, vyvolávající architekturou se smyslem pro odlehčenost veřejného prostoru a také pro pravidelnost a řád, zde odvozený z očekávaného řádu dopravních vztahů. Tzv. optimalizací investičních i prostorových nároků plánované stavby celého nádraží došlo k radikálnímu zmenšení celkového objemu haly a úpravě veřejného prostoru a tak i veřejné zastavěné plochy. Odbavovací hala zůstala stále řešena jako průchozí veřejný prostor, z hlediska architektury navozuje dojem spíše "záhybu" vnějšku než interiérovou záležitost. Projevuje se zde jako jednopodlažní, ze stran obezděný a v čelech s vedutami města prosklený objekt, s dominujícím lehkým "provizorním" zastřešením veřejného prostoru spočívajícím s distancí "bazilikálního" osvětlení na nižších hmotných stěnách, skrývajících příruční funkce "nabalující se" na pohyb cestujících. Vyšší část pod střechou vlastního prostoru odbavovací haly uprostřed dispozice je tedy doplněna podél severní a jižní strany nižšími objekty, ve kterých jsou umístěny provozní a technické místnosti, nezbytné pro "vyčištění" půdorysu vlastní haly. Rozdílu výšek výše popsaných částí objektu je využito pro pásové prosklení. Mezi přístavbou a odbavovací halou je ponechána jakoby poloveřejná ulice - pěší komunikační koridor o šířce pro požární zásah a odpovídající výstupu z prostoru autobusového nádraží. Uprostřed řady pokladen je předsunuté místo informací spolu s hlavním informačním panelem (velkoformátový LCD displej) dobře viditelné z prostoru haly. Na straně k městu je v nižší části zázemí umístěn obchod. V severní nižší části stavby je umístěno zázemí a technické prostory restaurace. V jižní nižší části stavby se nachází pokladny se zázemím dopravců, veřejné WC a sprcha, WC zaměstnanců, kotelna. Na straně k nádraží je umístěna úschovna zavazadel a bankomaty. Pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou navrženy zvláštní WC, oddělené pro muže i ženy. V rámci turniketů je navržena zvláštní brána pro osoby s omezenou schopností pohybu. Odbavovací hala má celkovou užitnou plochu 1101,5 m². V objektu je 20 pokladen, odbavovací hala s informačním koutem a restaurační zařízení. Součástí WC pro návštěvníky i zaměstnance jsou i umývárny se sprchami. Samostatně jsou navrženy oddělené WC kabiny pro imobilní občany.
Navržené řešení rekonstrukce "horního" nádraží přináší již dnes i tímto provizoriem náměty na budoucí možné radikální zhodnocení místa, dnes sloužícího pouze pro autobusové nádraží. Konstrukce zastřešení do budoucna potenciálně odkrývá vazby na využití Negrelliho viaduktu jako dominantního prvku v území. Plošná výměra areálu autobusového nádraží mezi ulicí Křižíkovou a kolejištěm Masarykova nádraží je cca 3 ha. Vlastní provoz autobusů a parkování návštěvníků je koncepčně ponechán v dnešním stavu, kdy je autobusový terminál i odstavná plocha pro osobní vozy napojena samostatně vjezdem z ulice Trocnovské.
doc.Ing.arch. Petr Hrůša, ing.arch. Jiří Vokřál, autoři projektu
0 comments
add comment
