Areál Café Fara

Předloni jsem přijel automobilem zhlédnout jeviště
svých prvních vzpomínek
V ničem jsem se nepoznal co tedy s realismem
Jen cítím že zahneme na chodbě doleva
                                            (Vítězslav Nezval)
 
Dolce far niente
Café fara vzniklo tak nějak organicky v průběhu pěti let. Prvotní záměr bylo vytvořit malou kavárnu, o kterou by se staral čerstvý děda. Chodili by do ní lidi ze sousedství a měla by takovou domácí, klidnou atmosféru. Nedlouho  po otevření (na sv. Jiří 2009) bylo jasné, že zájem návštěvníků je veliký, že nejsou pouze ze sousedství a že se na něj bude muset zareagovat. Tak začal příběh tohoto intimního areálu.
Nyní se  věhlasný areál skládá z několika budov kolem podlouhlého dvora s ořechem - barokní fary, dřevěné stodoly, staré školy, sally terreny se sklepem a oranžerie (ta ještě není postavena), na ně navazuje zahrada. To vše je samozřejmě pod kompoziční ochranou kostela sv. Jiří. Všechny domy mají skoro totožnou obdélnou půdorysnou stopu. Vznikl areál vyhledávaný, pro svou atmosféru a sladké nicnedělání.
 
Fara - kavárna
Budova fary je pozdně barokní, z období vlády Josefa II. Je postavená jako čistě funkční komorní objekt pro nově myšlenou roli faráře - úředníka, jíž císař řešil správu země. Objekt je podlouhlý, přízemní, postavený kolmo ke komunikaci. Je  zastřešen sedlovou střechou, štít do ulice je střízlivě zdobný. Má velmi symbiotické postavení vzhledem ke kostelu, který stojí rovnoběžně s ní ve vzdálenosti 3 m. Na fasádě ke kostelu je v 50. letech provedené sgrafito s tématem Dobrého pastýře se stádem ovcí. Pikantní na něm je podoba pastýře, který je v duchu 50. let podobný soudruhu Gottwaldovi, byť je autorkou řádová sestra.
 
Nová náplň budovy je úplně jiná než původní - namísto obydlí, kanceláře a zázemí faráře je to kavárna se zázemím. Zajímavé je, že původní dispozice s enfiládou průchozích místností neomylně funguje i v novém provozu. Vlastní dispozice je rozdělena malou vstupní halou, nalevo je farní salón - kavárna a bar, napravo etnografický salón a jizba s názvem Cofeespirit. Původní úzká (90 cm) zásobovací chodba byla rozparcelována na nutné potřebné zázemí (wc muži, ženy, zaměstnanci, sklad a šatna).
 
Fara je opravena důsledně historickým způsobem. Byly zde opravena  původní fasáda a zrepasovány původní výmalby, podlahy a výplně otvorů. Zařízení je navrženo rovněž v tomto duchu, nenásilně, zčásti autorsky navržené, zčásti vybrané od starožitníků a vetešníků. Cílem bylo vytvořit autentické prostředí. Byly použity litinové radiátory, litinové umývátka na ruce ne toaletách, wc klozet s keramickou horní splachovací nádržkou byl dovezen až z Anglie, kde se dodnes tyto starší typy vyrábějí. Dále zde jsou klasické kavárenské stoly, ořechové lavice a židle, bar s mramorovou deskou, empírový typ kachlových kamen apod. Celá projektová příprava a realizace byla velmi intenzivní (celkem 6 měsíců).
 
Stodola - penzion
Dřevěný penzion je  postaven na místě původních chlívků a právě jejich hospodářská funkce byla inspirací autorovi stavby. Novostavba je totiž malou abstraktně  stylizovanou stodolou. Tvar budovy je pro tuto  oblast typický až archetypální - podélný dům se sedlovou střechou, její velikost  respektuje okolní měřítko historické architektury a  její forma je abstraktní. Svým detailem je stavba v kontrastu k historickému prostředí, vertikální modřínové latě fasády vytváří poetické pozadí pro vržené stíny ořechu na dvoře i představy návštěvníků. Budova má unikátní nosnou konstrukci z masivních křížem lepených dřevěných panelů, která zůstává v interiéru odhalená. Vnitřek je celodřevěný s použitím dvou druhů dřeva - smrk a dub. Uvnitř stodola skrývá levandulový, meruňkový, mandlový a farní apartmány.
 
Stará škola
Stará škola byla před rekonstrukci v dezolátním stavu. Tato budova byla opravena a prodloužena. Zde našel areál větší zázemí včetně kuchyně. Je zde rovněž knihovna a apartmány školní, ořechový, rajský, kabinet a klenotnické Madony. V apartmánech jsou použity hliněné omítky a samozřejmě dřevo. Nejoblíbenějšími se stal apartmán rajský (inspirovaný rájem, ne rajčaty), který je celý bílý a apartmán klenotnické madony, který má romantickou ložnici s baldachýnem.
 
Salla terrena
Do starých sklepních prostor se vchází klenutou sallou terenou. Salla terena je na terénním zlomu mezi farním dvorem a zahradou a má vlastně pouze jednu fasádu s velkými obloukovými okny orientovanými na východ do zahrady. Před ní je dřevěná terasa s jezdeckou sochou sv. Jiří provedenou René Vlasákem z vápence. K zajímavostem jistě patří i to, že na zahradě je umístěna kopie gotické sochy Madony, která se na zdejší faře našla.
 
Oranžerie
Jako uzavření kompozičního principu areálu je plánována oranžerie. Celou kompozice areálu tvoří  totiž podlouhlé rovnoběžné budovy (kostel, fara, stodola, stará škola, oranžerie) lemující lineární střední prostor proudící z Pálavy do údolí na východě jako nějaký vzdušný potok. Oranžerie s velikým prosklením a modřínovým stíněním bude sloužit k přezimování rostlin v květináčích a jako útočiště pro návštěvníky při nepřízni počasí.