Paul Schultze-Naumburg

Paul Schultze-Naumburg byl německý architekt, historik, teoretik umění, malíř, publicista a politik, který vstoupil v roce 1930 do NSDAP a stal významným obhájcem nacistické architektury a jedním z hlavních kritiků moderní architektury.
Paul Schultze-Naumburg se narodil v Almrichu poblíž Naumburgu. Až do roku 1900 byl známý jako malíř. Posléze se začal jevit jako stále více konzervativní člen mnichovských uměleckých sdružení 'Jugendstil' a 'Arts and Crafts'. Jeho devítisvazková práce 'Kulturarbeiten' (Kulturní díla) publikovaná v letech 1900-17 byla velmi populární a pasovala jej do role tvůrce vkusu německé střední třídy. Do vypuknutí první světové války se stal hlavním zastáncem tradiční architektury, byl zakladatelem hnutí “Circa 1800“ významným mluvčím německého Werkbundu, nacionalistického Německého hnutí pro ochranu architektury a krajiny. Nejznámějším příkladem architektury té doby je palác Cecilienhof v Postupimi z roku 1914-17 postavený na příkaz Viléma II. Pro jeho syna, korunního prince Viléma.
V reakci na porážku Německa v 1. světová válce a opomíjení ze strany meziválečného architektonického diskurzu začal Schultze-Naumburg ve svých článcích a knihách zaujímat stále tvrdší a méně progresivní charakter. Na rasovém základě začal odsuzovat moderní umění a architekturu, čímž poskytl teoretický základ politice Adolfa Hitlera, který kromě starověkého Řecka a středověku čerpal inspiraci pro árijské umění  v Schultze-Naumburgových knihách (např. Umění Germánů, Umění a rasa).
Společně s Alexanderem von Sengerem, Eugenem Honigem, Konradem Nonnem, Germanem Bestelmeyerem byl členem národně socialistické vládní jednotky KDAI (Kampfbund deutscher Architekten un Ingenieure). V září 1944 byl jmenován na seznamu Gottebegnadeten mezi nejvýznamnějšími umělci a spisovately nacistické kultury.
Schultze-Naumburg zemřel v Jeně roku 1949. Jeho popel byl umístěn do jím navrženého mauzolea (1909) pro Ernsta von Wildenbrucha na historickém hřbitově ve Výmaru.