Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Již jen z hlediska užitnosti (funcionalismu) místa by mnohý ředitel galerie s Váma vášnivě nesouhlasil. Třeba James Mollison (zakládající ředitel tehdy ANG - dnes NGA) neúnavně nám zdůrazňoval, že budova má býti podřízena sbírce, ne naopak. Právě tohle místo shledal pro to poučným: Kde architektura místa naprosto převládá sbírku, až natolik, že sbírka sama pak působí v tomto prostoru jaksi rušivě.
Jakož i zavěšování 2D obrazů, na zakřivené stěny galerie, shledával Mollison obtížným a také, že prohlídka sbírky, na trvale sestupující podlaze, vlastně zvýhodňuje osoby s patřicně kratší levou nohou.
Zajímavé, že FLW si takto (očividně i na účet jinak bezpochybně vynikající umělecké sbírky) postavil pomník nesmrtelnosti zrovna v době, kdy Ayn Rand kniha "Fountainhead"(1943) - o geniu architektu (FLW?) slavila své největší úspěchy.
Třeba takový Frank Gehry se musí cítit ošizen. Minutím své doby o půl století. Ale, jeho vnitřní galerijní prostory působí snad jěstě více rušivě, vůči nastěhovaným tam sbírkám, leč bez ústřední síly prostoru, jakou zde (v NY) dokázal vytvořit FLW.
P.S.
Nemám potíž s lounskou galerií. V NY jsem nebyl a nebudu. Tedy možná - pokud se nestanu topičem na zaoceánské lodi.
Je možné zajet do Prahy a říci pak : "To Vám byl v té Praze tak pěkný podzimní víkend."
Anebo: "O víkendu jsem byl v Praze. Karlův most, Gehry (Milunić) a nějaká musea... Však to znáte."
Jsem raději, když je ve městě pěkně. Fasády. Káva. Štrúdl. Barevné listí.
Anebo večer se pěkně zpít z kamarády. V parteru či na střeše nějaké "ikony"? Ani náhodou.
Já vím, že budete tvrdit, že Milunić (Gehry) a barevné listí se štrúdlem proti sobě nestojí. Ale já to mám tak, že nestojí PŘI SOBĚ (akord) ani NA SOBĚ(gradace) a ani PROTI SOBĚ (kontrast). Jsou prostě každý úplně odjinud. Mluví jinak. Listí je z Karláku. Gehry z Ňújorku. (Ano, z LA.) Anebo, omlouvám se, natvrdo: Listí elegantní, barák primitivní. (Však to házím celou dobu na Gehryho, Vašeho kámoše zdvořile šetřím).
P.S. Vidím nový blog!
Ale duševními nároky jste mne dostal. Přečtu to své ženě. Ona pak, pokaždé když někde nevhodně vysoptím, bude konejšit okolí : "To přejde, to si jen na něj zase něco klade duševní nároky." A bude mít pravdu a okolí to pochopí.
Jinak relaxace (ne nutně ležérní) je cíl. Re-lax, znovu-uvolnění. Jako smrt třeba. Ale nejenom. Vážně. (Gándhího jogurtové klystýry jsou jev související způsobem podstatným, ale jsou okrajové.(Vím o nich z Churchillových pamětí.))
Váš příspěvek čtu tak, že Brooklyn Bridge i Guggenheim Vám v NY byly relaxem.
Asi podobné jsem zažil začátkem roku 1970, kdy mne první den zavedl můj nastávající šéf do vnitřních prostor Sydney Opera House (SOH) . Zevnitř jen hrubé sestupující betonové stupně, zaklenuté tehdy zrovna dokončenou, zevnitř zvrásněnou betonovou "skořepinou". Jaký to nádherný prostor!
Zbývající 3 roky jsem se pak stal spolupachatelem, zakrytí celé té krásy vnitřním haraburdím. Nejdříve zamřížování prosklených konců vyloženou znětí ocelových trubek, kde Utzon spolu s místní překližkárnou Ralph Symonds uvažovali o skle neseném na zavěšených žebrech z překližky, připomínající rozevřenou peruť ptáka, pak úplné zakrytí celého nádherného rubu skořepin výdřevou, kterou pro použití tam 27 různých druhů místního dřeva Robin Boyd tehdy nazval "Největší sbírkou australských dřevin".
Je zcela jasné, že s vnitřkem opery Jørn Utzon neměl nic společného a chápu co tím myslel, když napsal, po zhlednutí mayských pyramid, že za 1000 let ze SOH zbude toliko stupňovité podium, zaklenuté jeho betonovou "škeblí" a tím to místo teprve pak dosáhne svého největšího architektonického účinku. Asi neznal, že dle geologů značné tsunami (někdy až 50m) zaplavuje východní pobřeží Austrálie zhruba každých 500 let a poslední zatím bylo již před 800 lety.
Ve zde zmiňované galerii v Lounech jsem byl před 10 lety a očekával jsem více, než jsem tam nalezl.