Projekt městského domu v Boskovicích

Novou budovu v centru jihomoravského městečka Boskovice navrhuje světoznámý architekt Smiljan Radić, jehož neotřelý přístup k architektuře má blízko k sochařské práci. Do Boskovic ho přivedl městský architekt Zdeněk Fránek. „Představitelům města jsem slíbil, že se o Boskovicích bude mluvit, že Boskovice získají jakýsi pel světovosti, zaslouží si to,“ vysvětluje Zdeněk Fránek, proč známého architekta oslovil. Je přesvědčen, že byť i jedna významná stavba může zafungovat jako magnet v místě lokálního významu.
Chilský architekt navrhl v bývalém boskovickém židovském ghettu zalomený objekt, který se dá naplnit různými funkcemi. Nahoře by mohlo být bydlení, v prvním patře by měly být klubovny a městská vybavenost, dole potom garáže z poloviny zapuštěné do země. „Čím víc se na Radićův návrh dívám, tím víc se mi líbí a víc ho chápu. Působí velmi přirozeně, protože je zapuštěný do země. Myslím, že by to mohla být i zajímavá investice, stavba je úsporná, nemuselo by to být drahé,“ dodává Fránek. O investorovi budovy totiž ještě není definitivně rozhodnuto, mohlo by jít o společnou investici soukromého investora s městem.
„Já nad tím vlastně moc nepřemýšlím. Prostě jsem se sám sebe zeptal, jestli tu zakázku chci vzít. A chtěl jsem,“ odpovídá Radić na otázku, co jej přimělo přijet tvořit do Boskovic. Roli sehrálo patrně místo, kde má nová moderní budova vyrůst. „Pro mě je zásadní hlavně nic nepoškodit. Nebýt agresivní, vstoupit do toho místa klidně. Z pohledu mé kultury je hodně hotové, usazené. Hned vidíte, kde jsou vaše hranice zadání. U nás ty hranice většinou vidět nejsou, nevíte, co se s místem stane za deset let, protože krajina i město se hodně mění. A pak je tu hodně cítit čas – a to je moc dobře, protože máte kolem sebe hranice a nápady, ze kterých můžete vycházet, které v začátcích projektu pomáhají v rozhodování. Jiný architekt by možná chtěl víc volnosti, ale já to mám opačně: na pevném zadání, na jasných pravidlech se dá postavit pořádný projekt,“ říká Radić.