New Mariinsky Theater

„Jak by někoho nemohly dojmout barvy Petrohradu? A to nejen barvami počasí, ale i města s jeho siluetou přerušovanou zlatistým třpytem. Proto zde také je: kvůli lesknutí, zářícím odrazům, mnoha symbolům zářícím v zimní krajině nebo na vodní hladině kanálů.
Přítomnost těchto zlatých korun přispívá k záři Petrohradu. Návrh jeviště v poměru k městu nesmí opomíjet původní Mariinsky. Projekt nové opery Mariinsky ležící v srdci sítě kanálů a ulic promlouvá ke svým pramenům, zároveň však také ukazuje do budoucna, současného Petrohradu ochraňujícího svoje dědictví jako drahocenný poklad, ale zároveň otevírající se světu, aby mohl být obdivovaný.
Slavná opera by měla mít symbolickou stavbu, kterou bude ve městě vidět. Pozlacený plášť je znakem všech velkých pomníků v Petrohradě.“ D. Perrault

Tým francouzského architekta Dominique Perraulta zvítězil v červnu 2003 ve vyzvané mezinárodní soutěži na novou budovu opery Mariinsky, která se má stát prvním významným příkladem moderní architektury v bývalém hlavním městě Ruské říše. Nová scéna pro 2000 diváků má vzniknout na břehu Kryukova kanálu v těsném sousedství historické stavby divadla. Návštěvníci baletních a operních představení by měli mít možnost pohybovat se mezi oběma scénami po teleskopickém mostě, který by měl zmiňovaný kanál překlenovat.
Perraultův návrh představuje impozantní kvádr z černého mramoru, který má být obalen “zlatou klecí“. Zlatý plášť má být dominantní a stejně tak viditelný jako další významné petrohradské památky. Mezi hmotou stavby a jejím pláštěm je záměrně udržován odstup. Tento meziprostor by měl být v budoucnu využíván jako vstupní foyer, k promenování o přestávkách, pro kavárny a střešní restauraci.
Místnosti ukryté v černém mramorovém kvádru jsou rozmístěny přesně podle svých funkcí a stavebního programu. V jedné části se racionální hmota dostává před pozlacený plášť a stavba tím najednou nabírá podobný soubor mnoha různých architektonických stylů, jak je tomu v okolních ulicích. Přední a zadní část opery promlouvá jiným architektonickým jazykem. Přední část se vztahuje ke starému divadlu Mariinsky a usedlejší zadní část se snaží zapadnout do okolní městské zástavby, náměstí, sítě kanálů a ulic. Nová budova opery se svojí dispozicí snaží respektovat historické historické osy katedrály sv. Mikuláše stejně jako zachovat terén v okolí kanálu.
Na konci ledna minulého roku internetové zpravodajství Russian-Aktuell přineslo zprávu o tom, že Perrault definitivně odstupuje od projektu na rozšíření petrohradského divadla Mariinsky. Důvodem měl být fakt, že se sice mělo stavět podle jeho návrhu, ale prováděcí dokumentaci a stavební dozor již měla převzít ruská projekční kancelář.
Oficiálně proběhl Perraultův odchod po vzájemné dohodě. V zákulisí však panovalo veliké napětí: nejprve kvůli průtahům (stavba má být podle harmonogramu dokončena již v příštím roce), poté panovaly nejasnosti ve statice vnějšího pláště (hlavní nosná konstrukce a zlaté pásky byly stále tlustější, což ji kupodivu neubíralo na kráse) a nakonec scházelo stavební povolení. Na konci roku 2006 vypracovalo místní stavební ředitelství expertízu, v níž byly zmiňovány údajné nedostatky v plánech. Perrault se už tehdy v tisku vyjádřil s domněnkou, že se za expertizou skrývá úmysl některých státních míst ho od projektu odstavit a pokračovat v projektu s nějakou jinou kanceláří. Slabou útěchou Perraultovi může být, že mu byla ponechána veškerá autorská práva a autorský dozor.