Hotel Habitat Sky

Barcelonu můžeme “číst” jako horizontální město postavené na Cerdově šachovnicovém plánu. Barcelonu lze však také chápat jako vertikální město s architektonickými příklady jako “Sagrada Familia“, věže v olympijské vesnici a hlavně předměstí na svahu kolem Fosterovy telekomunikační věže a pohoří Tibidao. Tento způsob interpretace Barcelony nás dovedl k tomu vytvořit stavbu, jejíž základna bude vložena do horizontálního města, zatímco svislá část a vrchol budou vepsány do vertikálního města. Tato morfologie vytváří hru objemů, kde je “krychlová“ část upozaďována a funguje jako kontrapunkt k věži, kterou tvoří podélně rozříznutý hranol s jednou polovinou vysunutou k obloze. Natržením “dokonalého geometrické bloku“ vzniká přesun hmoty, který v sobě skrývá cit pro vkládání věže do horizontálního města.
Organizací základních forem vznikly referenční znaky celého domu: 25 metrů vysoký přístřešek ve smyslu lodžie poukazuje na věž; převislý výčnělek vytváří ve svislém panoramatu města “hřebínek“; krychle uskakuje zpět, aby mohlo vzniknout malé terasovité náměstí otevírající se směrem do Cale Lope de Vega. V nové oblasti Diagonal tak vznikl nový orientační bod s věží upínající se k nebi.
Slučování těchto městských znaků dává věži oprávnění, aby mohla architektonicky spolupůsobit na současný i budoucí kontext v této oblasti. Funkční uspořádání je logickým důsledkem architektonické situace stavby. Ve spodní část jsou umístěny aktivity spojené s pohybem a setkáváním jako např. hotelová lobby, restaurace, jednací místností, plavecký bazén a denní a noční bary. Hlavní část obsahující jednolůžkové pokoje, dvojlůžkové pokoje a apartmány se otevírají směrem k moři nebo horám s výhledem na Sagradu Familii.
Návrhy interiéru a atmosféra hotelu jsou založeny na velkorysých výhledech. Jako na velké plátno lze z každého pokoje shlížet na krajinu města. Tato stěna je spojena řadou menších obrazů v duchu televizní soupravy, která vytváří “zeď obrazů“. Výsledkem je budova oděna do brnění z hliníkových plátů s kruhovým perforováním (fasády s kruhovými otvory nakonec nahradily klasická okna, vnější forma připomínající sochu z Velikonočního ostrova a vnitřní provoz hotelu zůstaly beze změn - pozn.překl.). Ochranný plášť je neměnný: tvoří jej tlusté plechy anodizovaného hliníku – tuhé a korozivzdorné (nakonec byl použit zvlněný nerezový plech, který je z vnějšku navíc chráněný izolačním sklem – pozn.překl.). Jde o živý obvodový plášť, neboť si “hraje“ se světlem: na jedné straně se leskne, další strana je zastíněná, okraje věže jsou průsvitné, vrchol je neprůhledný a uzavřený, konec terasy je pilovitě ukončený.
Věž bude v siluetě Barcelony vyčnívat jako kovová jehla; živoucí a zdařilý “klenot“, s červenými, modrými a zelenými skly nahodile rozmístěnými po fasádě jako obří vitráž. V noci se věž promění v “městskou lucernu“, světelný symbol bulváru Diagonal.
Hotelový mrakodrap je prominentní stavbou ve městě. Ve smyslu vzpomínky a paměti toho, kdo využil služeb hotelu, i těch, kteří jen z dálky odhalili jeho přítomnost, by měla být identita mrakodrapu “nezapomenutelná“. Touha sem patřit a být součástí místních aktivit nás přivedla k myšlence vestibulu děrovaného veřejnou krajinou. Do hotelové lobby se vstupuje po krátké lávce nad zahradou, částí přírody expandující z nedalekého “městského parku“ na protilehlé straně Diagonal. Tento projekt úzce reaguje na způsob života ve zdejší městské čtvrti. Hotel se stane domovem, návštěvním bodem, místem se svěžím a moderním rysem v ustavičném rytmu.