Projekt dvou hotelových věží v areálu nového výstaviště ve Rho-Pero na západním předměstí Milána je v souladu s místní architektonickou tradicí. Z rovinaté krajiny nového veletržního areálu vystupují dvě rovnoběžky čistých geometrických tvarů, které měří šedesát metrů a jsou k sobě vzájemně natočeny. Čistý vzhled obou budov ztělesňuje nejhlouběji zakořeněné milánské rysy: střídmost a jednoduchost. Jejich tvar připomíná stavební tradice v Bologni nebo ve městečku
San Gimignana.
Obě výškové stavby se nacházejí u hlavního dopravního uzlu ortogonálně členěného výstavního areálu. Každá z věží je nakloněna pod úhlem pěti stupňů: vyšší věž směřuje na sever k veletrhu a druhá věž míří k cestě pro pěší. V parteru se protínají dvě zlatě zbarvená poloprůhledná ramena. Průhlednost stěn se mění podle dopadajícího světla a prochází vždy jedním směrem. Kříž vymezuje vstupy do obou věží, v nichž jsou umístěny hotelové pokoje a také chodby spojující doplňkové služby (bar, restaurace a zasedací místnosti), které lze snadno najít a dostat se k nim přes prostorné lobby plynule přecházející pod obě věže.
Hlavní vchody se nachází na koncích obou poloprůhledných ramen. Recepce je blízko středu na jejich křížení, takže je okamžitě vidět. Základny obou věží se nachází na koncích obou ramen, odkud také vedou dvě rampy do společenského zázemí a nad nimi jsou pak patra tříhvězdičkových hotelových pokojů (západní věž) a čtyřhvězdičkových pokojů (východní věž). Spojnici mezi hotelem a vstupní branou do výstavního areálu navrženého
Massimilianem Fuksasem tvoří konstrukce z černých ocelových rámů vynášejících střechu ze sítotiskového skla. Osmnácti a dvacetipodlažní hotelové věže představují nejvyšší budovy nového veletržního komplexu. Tvoří tak jednoduchý a současně výrazný orientační bod.
Obě stavby z dálky připomínají dva zářící mramorové monolity. Když se k nim přiblížíme, uvidíme, že jejich průčelí jsou osazena různě velkými okny, která na fasádách vytvářejí nepravidelné vzory. Černé skleněné desky a zlatě zbarvené hliníkové rámování oken dodávají fasádě na tělesnosti a podtrhují minimalismus celého objektu.
Dominique Perrault Architecture