Nekonečné město

Martha Schwartz Partners byli osloveni jako jedni z devíti mezinárodních firem zabývajících se krajinářskou architekturou, kteří dostali možnost navrhnout instalaci v lokalitě Xi´an v Číně pro zahradnické EXPO 2011. V rámci tématu ‘Harmonické soužití přírody a města‘ bylo vytvořeno celkem devět zahrad, které byly dokončeny začátkem minulého roku a svou existencí tak přispějí ke strategii dlouhodobého rozvoje dané lokality. Mezi dubnem a říjnem minulého roku je na mezinárodní zahradnické výstavě navštívilo zhruba 15 720 000 návštěvníků.
Hlavní myšlenkou projektu je naplnění motta celé expozice – ‘Město a příroda‘. Toto jednoduché téma umožňuje celou řadu individuálních interpretací. Martha Schwartz Partners je pojali jako ‘Endless City – Nekonečné město‘. Navrhli zahradu, která sestává ze čtyř hlavních skladebných prvků – tradičních stěn z šedých cihel, vrb, zrcadel a bronzových zvonků. Toto ‘město‘ je tvořeno labyrintem chodeb, které uzavírají cihlové zdi a výsadby vrb nad nimi tvoří zelenou ‘střechu města‘.
Estetický směr návrhu a jeho symbolika byla převzata z řady lokálně odvozených tvarů, materiálů či lidových zvyklostí. Cihlové zdi jsou typickým prvkem lidové architektury – ve starověké Číně byly šedé cihly spolu se dřevem po celá staletí hlavním stavebním materiálem. Také obloukové vstupy jsou typickým čínským tvaroslovím lidové architektury, zejména zde v Xi´an, kde jsou sídla začleněny do měkké sprašové krajiny. Objevují také u mnoha dalších historických struktur, jako je například známá Drum Tower v Beijing. Dalším tradičním použitým symbolem je smuteční vrba. Má zvláštní postavení v historii, básních, různých příbězích, kaligrafii, ale i v malbě. Právě vrby byly intenzivně využívány k vyjádření pocitu chybějících blízkých osob nebo krajiny domova a k navození pocitu nostalgie. Vrba je také často ztělesněním ženy pro její jemný, měkký, pružný a elegantní habitus. V ‘nekonečném městě‘ je na větvičkách těchto vrb navěšeno přeš tisíc zvonků, které různým laděním tvoří dohromady zvonkohru. Výšky tónů zvonků stoupají či klesají v souladu se šířkou chodby pod nimi.
Pohyb ‘městem‘ se odehrává uvnitř labyrintu zděných chodeb ohraničených třímetrovými stěnami, které vypadají, že nemají žádný vchod ani východ. Propojení mezi jednotlivými chodbami však zajišťují obloukové pasáže propojující 1,5 metru silné cihlové zdi. Žádné z chodeb však nejsou paralelní, což vede ke zvláštní perspektivě a orientaci v prostoru. Dojem je navíc umocněn zrcadly umístěnými na konci chodeb, které celý objem ještě zdvojnásobují. Je zde navozena iluze nekonečného prostoru. Návštěvník postupně zjišťuje, že plochy zrcadel, které se objevují na cestě, jsou vlastně jednosměrná zrcadla, přes která lze sledovat ostatní návštěvníky. Návštěvníci jsou postaveni do situace, kdy si musí vybrat cestu, kterou se vydají – je zde nekonečný počet možností tras, z nichž některé nikam nevedou. Současně nikdo z návštěvníků neví, kam dojde a co je po cestě potká. Stejně s výběrem trasy se střídají pocity – objevování, zábava, místy možná i dočasný pocit úzkosti. Pokud návštěvník pokračuje hlouběji do útrob labyrintu, dostane se do tajemného vrbového háje, což je iluze vytvořená zrcadly v místnosti, které do nekonečna odrážejí stromy a vytváří iluzi nekonečného vrbového lesa.
Postupným procházením bludištěm je pak celé tajemství odhaleno. Zrcadlené plochy umožňují lidem na chodbách dívat se na všechny osoby pohybující se bludištěm a místnostmi se zrcadly. Toto uspořádání umožňuje téměř nekonečnou zábavu, podobně jako v současné době populární ‘realityshow‘ televizních pořadů, kdy zúčastnění zcela zapomínají, že jsou sledováni.
Kombinace živých vrb a pevných šedých stěn symbolizuje harmonické soužití města a přírody. Zde vytvořená zahrada je minimalistickým dílem soudobého zahradního umění, akcentujícím téma starověkosti a nadčasovosti čínské kultury. Je jako Ying a Yang – lehká a těžká, dynamická a věčná, mužská a ženská. Je bohatá svou vlastní jednoduchostí. Každý ji může pochopit svým vlastním způsobem.