Menza školy řádových sester Františkánek

Ve vnitrobloku reálného gymnázia řádů školských sester Františkánského řádu ve čtvrti Eggenberg na západním předměstí Štýrského Hradce vznikl v polovině 70. let minulého století pozoruhodný organický ztvárněný jídelní pavilon podle návrhu dvojice architektů Günthera Domeniga a Eilfrieda Hutha, jejichž tvorba právem patří mezi klíčová díla rakouské architektury 20. století. Tato dvojice architektů již o deset let dříve postavila naproti přes ulici pavilónové objekty pedagogické školy přiléhající k zámeckému parku Eggenberg zařazeného na seznamu památek UNESCO. Zatímco pedagogická akademie místní diecéze je příkladem brutalistní architektury konce 60. let, menza řádových sester z roku 1977 je zhmotněním biomorfních vizí, jimiž ostatní evropská studia v čele s Archigramem pouze provokovala na papíře. Ve Štýrském Hradci se povedlo najít klienta a dovést myšlenku zdánlivě utopické vize do zdárného konce.
Ikonická realizace je umě schovaná, takže kolemjdoucí často ani netuší, jaký poklad školní vnitroblok ukrývá. Po průchodu vrátnicí se před vámi na čtvercovém dvoře zjeví bájný tvor a s dalšími kroky se podobně jako Jonáš ocitáte v břiše betonové velryby ležící uprostřed bujné vegetace. Kromě formy je objekt pozoruhodný také po konstrukční stránce, kdy byla na ocelové sítě nastříkána tenká betonová vrstva. Rozvody světel i vzduchotechniky jsou zabetonovány do konstrukce a vytváří charakteristické žebroví. Finální povrchová úprava z betonu zůstala jak uvnitř tak zvenku. Objekt se tak tvářil celistvě a jako jeden organismus. V roce 1989 však prošla menza kompletní rekonstrukcí, kdy bylo z vnější strany doplněno opláštění z pozinkovaného plechu, který výrazně proměnil barevnost i členění objektu. Původní vzhled hladké kůže vystřídalo plechové brnění.