Vlastní rodinný dům Günthera Domeniga
Steinhaus, Werkstätte für Architektur
„Ve všech ohledech jsem dospěl až na samou hranici. Na tomto příkladu ukazují, co vše v architektuře dokážu.“
Rakouský architekt Günther Domenig byl nejvýraznější osobností štýrské architektury druhé poloviny 20. století. Nad desítkami jeho dekonstruktivistických projektů vyčnívá jedna práce, kterou realizoval bezmála po tři desetiletí a financoval z vlastních prostředků, aby ji na sklonku svého života svěřil do správy osvětové nadace.
Krajina okolo Ossiašského jezera vzdáleného 40 km od Celovce (Klagenfrut) je úzce spjatá s Domenigovým dětstvím. K jezeru Ossiach s křišťálově čistou vodou a nádhernou horskou krajinou jezdil za svými prarodiči, čímž vzniklo silné celoživotní pouto. Pozemek ve vesnici Steindorf ležící na břehu třetího největšího korutanského jezera Domenig zdědil v 70. letech a hned zde začal projektovat svůj dům. Z důvodu úředních obstrukcí a nelehkého vztahu s místními obyvateli, kteří si mezitím dům přejmenovali na netvora (Ungetüm), se podařilo zahájit realizaci až v roce 1986. Z důvodu konstrukční náročnosti, kde je každý betonový, ocelový i skleněný prvek originálem, se stavba stále více prodražovala a termín dokončení oddaloval. Vila, která nakonec spolykala všechny Domenigovy úspory, se zároveň stala manifestem jeho dekonstruktivistického uvažování a nového neharmonického propojení architektury s krajinou, kde se všechny prvky o sebe tříští a násilně pronikají. Předpokládejme, že Domenig neznal Přikrylovo rčení: “dobrou architekturu poznáme tak, když půdorys i řez jednou jsou“, ale i zde lze oba plány mezi sebou snadno zaměnit. Návštěvník současně znejistí, neboť se nemůže spolehnout na snadné rozpoznání jednotlivých funkcí místností. Při procházení domem se dramaticky mění vaše pocity. Zatímco v suterénní místnosti kolem prosklené kruhové studny na vás dýchá chlad i v letních měsících, tak horní patra z lesklého plechu mají tendenci rozpálit se jako plotýnky u vařiče.
V roce 1996 byl na pozemku vysypán umělý kopec z černého kamene a postupně se začaly v okolí domu objevovat další umělecké instalace především z oceli. Následně přibyla směrem do zahrady šikmá prosklená kostka z černé ocelové konstrukce, která však ubrala kouzlu původní dekonstruktivistické části z pohledového betonu. Po dokončení (2008) objekt ihned získal řadu státních i zemských ocenění. Ve stejném roce (2012), kdy Domenig zemřel a odkázal dům nadaci Architektonický dům Korutany (Architekturhaus Kärnten), byla stavba prohlášena chráněnou památkou a dodnes kromě pravidelných architektonických prohlídek slouží k pořádání hudebních koncertů, společenských festivalů a odborných sympozií.
Günther Domenig
Rakouský architekt Günther Domenig byl nejvýraznější osobností štýrské architektury druhé poloviny 20. století. Nad desítkami jeho dekonstruktivistických projektů vyčnívá jedna práce, kterou realizoval bezmála po tři desetiletí a financoval z vlastních prostředků, aby ji na sklonku svého života svěřil do správy osvětové nadace.
Krajina okolo Ossiašského jezera vzdáleného 40 km od Celovce (Klagenfrut) je úzce spjatá s Domenigovým dětstvím. K jezeru Ossiach s křišťálově čistou vodou a nádhernou horskou krajinou jezdil za svými prarodiči, čímž vzniklo silné celoživotní pouto. Pozemek ve vesnici Steindorf ležící na břehu třetího největšího korutanského jezera Domenig zdědil v 70. letech a hned zde začal projektovat svůj dům. Z důvodu úředních obstrukcí a nelehkého vztahu s místními obyvateli, kteří si mezitím dům přejmenovali na netvora (Ungetüm), se podařilo zahájit realizaci až v roce 1986. Z důvodu konstrukční náročnosti, kde je každý betonový, ocelový i skleněný prvek originálem, se stavba stále více prodražovala a termín dokončení oddaloval. Vila, která nakonec spolykala všechny Domenigovy úspory, se zároveň stala manifestem jeho dekonstruktivistického uvažování a nového neharmonického propojení architektury s krajinou, kde se všechny prvky o sebe tříští a násilně pronikají. Předpokládejme, že Domenig neznal Přikrylovo rčení: “dobrou architekturu poznáme tak, když půdorys i řez jednou jsou“, ale i zde lze oba plány mezi sebou snadno zaměnit. Návštěvník současně znejistí, neboť se nemůže spolehnout na snadné rozpoznání jednotlivých funkcí místností. Při procházení domem se dramaticky mění vaše pocity. Zatímco v suterénní místnosti kolem prosklené kruhové studny na vás dýchá chlad i v letních měsících, tak horní patra z lesklého plechu mají tendenci rozpálit se jako plotýnky u vařiče.
V roce 1996 byl na pozemku vysypán umělý kopec z černého kamene a postupně se začaly v okolí domu objevovat další umělecké instalace především z oceli. Následně přibyla směrem do zahrady šikmá prosklená kostka z černé ocelové konstrukce, která však ubrala kouzlu původní dekonstruktivistické části z pohledového betonu. Po dokončení (2008) objekt ihned získal řadu státních i zemských ocenění. Ve stejném roce (2012), kdy Domenig zemřel a odkázal dům nadaci Architektonický dům Korutany (Architekturhaus Kärnten), byla stavba prohlášena chráněnou památkou a dodnes kromě pravidelných architektonických prohlídek slouží k pořádání hudebních koncertů, společenských festivalů a odborných sympozií.
0 komentářů
přidat komentář
