Loděnice ASC Dukla

V Čechách se nebývale daří vodním sportům. Nadšení jednotlivci a oddíly však většinou netrénují v adekvátním prostředí. Po každé olympiádě nebo před volbami se vyrojí řada nápadů, jak zlepšit tréninkové podmínky a přilákat mládež. Že od slov k činům nemusí vést dlouhá cesta, dokazuje rekonstruované Armádní sportovní centrum Dukly, které se dočkalo špičkového zázemí za pouhých deset měsíců.
Jižní cíp Císařské louky na pražském Smíchově na konci minulého roku rozzářila nepřehlédnutelná hala sloužící české veslařské reprezentaci. Žlutobílá loděnice, která vznikla podle vítězného návrhu ateliéru M1, se nachází v zátopovém území, kde od poslední velké povodně platí stavební uzávěra a nemohou zde vznikat žádné nové objekty. Jedná se o rekonstrukci a nástavbu původní loděnice z poloviny devadesátých let vybudované v duchu podnikatelského baroka. Původní třípodlažní skelet s falešnou mansardou z asfaltových šindelů svou kapacitou sportovcům dlouhodobě nevyhovoval, a proto byl v roce 2016 ve výběrovém řízení vybrán návrh ateliéru M1 na rozšíření a vybudování důstojnějšího zázemí odpovídajícího tréninku světových šampionů.
Příležitost realizovat na břehu Vltavy se nenabízí každý den, proto se architekti z M1 rozhodli vydat na cestu s netradičním klientem, kterým byla Armáda České republiky, a také za cenu, že na projektu kromě dobré pocitu nic nevydělají. Při první prohlídce areálu architekti spatřili ve skladu hráň z vyskládaných lodí tvořících valér od žluté po bílou, což se pokusili uplatnit ve svém návrhu. Ve výsledku se jedná o obyčejnou halu. Spodní část loděnice má vysouvací rolety, aby v případě povodní byla snadno zaplavitelná. Skromní sportovci neměli vysoké požadavky. Chtěli jen co nejvíce zjednodušit provoz a usnadnit každodenní život. Reprezentanti tráví v loděnici nejvíce času přes zimu, kdy udržují formu v posilovně. Původně měli k dispozici pouze dvě nízké místnosti o rozloze 30 m², které nyní vystřídaly dva rozlehlé podkrovní sály s řadou kruhových oken zaručujících dostatek světla i svěžího vzduchu. Spodní tři patra železobetonového skeletu zůstala zachována. Přibylo jedno poschodí lehké ocelové konstrukce s otevřeným podkrovím. Od počátku se počítalo s nízkým rozpočtem. Plechová fasáda má být nejen trvanlivá, ale také splynout s industriálním vzhledem plotů, hal a skladů vinoucích se podél Strakonické ulice. Dalším zdrojem inspirace byly pro architekty ocelové svinovací rolety od Červinky ze Žižkova představující v tomto oboru legendu, jíž se snažili přiblížit. Objekt si však nepohrává se sentimentem. Výsledkem je svěží sportovní stavba odpovídající dynamickému životu odehrávajícímu se uvnitř i na vodě.
V současnosti loděnici využívá přibližně stovka lidí. Veslování a kanoistika na Dukle má dlouhou tradici s mnoha generacemi odchovaných vodáků. Doufejme, že nové zázemí nemalou měrou přispěje ke zlepšení sportovních výsledků českých veslařů, kanoistů a kajakářů, kteří svoji dominanci na vodě pravidelně potvrzují na domácích i zahraničních závodech.

Funkční náplň: tréninkové centrum profesionálních sportovců - kanoistů a veslařů Dukly, tvořících jádro reprezentace ČR, obsahuje kompletní zázemí pro celodenní vícefázový trénink na suchu i na vodě. Stavba obsahuje: posilovnu, trenažérovnu, masérnu s regenerací, hydromasáží a saunou, šatny sportovců, zázemí trenérů, odpočívárny, studijní místnost, provozní zázemí, jídelnu a sklad lodí. V loděnici se denně pohybuje v různých fázích tréninku až 100 sportovců.

Cílem našeho projektu bylo vytvoření kompaktní, funkční, trvanlivé, jednoduché a zároveň svěží stavby. Poetické prostředí periférie okolo výpadovky, krásný a neorganizovaný mix různých staveb a funkcí v okolí, pozitivní energie, šířící se z vodní plochy i z veslařů a kanoistů, to vše se propsalo do výrazu stavby.
Složitý a obsáhlý stavební program bylo zapotřebí vtěsnat do půdorysu původního železobetonového skeletu s omezenou možností růstu do výšky a do poddimenzovaného rozpočtu. Loděnice není novostavbou, ale z původní stavby z r. 1997 byl použitelný pouze skelet ve spodní polovině objektu, a i ten bylo potřeba staticky zesílit a podchytit tryskovou injektáží.
Architektonická forma loděnice je v podstatě lapidární hmotou ve tvaru "psí boudy". Převýšená proporce a sedlová střecha korespondují s budovou lihovaru naproti.
Budova je navržená tak, aby s přiměřenými technickými a architektonickými prostředky byla energeticky úsporná. Hmota loděnice je maximálně kompaktní, pod fasádou z vlnitého plechu s poměrně malými okenními otvory se skrývají velmi silné vrstvy tepelné izolace. Vzhledem k zahuštěnému provozu bylo nutné šatny a další provozy větrat vzduchotechnicky. V podkroví jsou proto kvůli úspoře tepla instalovány dvě vzduchotechnické jednotky s rekuperací.
Inspirací pro návrh byly plechové boudy okolo smíchovského nádraží, ohrady z vlnitého plechu, benzínová pumpa, houseboaty a botely kotvící v okolí, a především nádherné štíhlé žluté závodní lodě Dukly a celkově pozitivní nálada a energie řeky a sportovců.
Nová loděnice by měla být na dalších několik desítek let domovem dalších generací našich reprezentantů v kanoistice a ve veslování. Na rozdíl od fotbalistů a hokejistů tito sportovci přivážejí medaile z olympiád a mistrovství světa. Bylo by skvělé, kdyby žlutá loděnice, která probleskne za benzínovou pumpou při jízdě po Strakonické zaujala kluky nebo holky leštící mobily na zadních sedadlech aut a kdyby alespoň nepatrně přispěla k popularizaci tohoto těžkého, ale krásného sportu.