Atelier M1 architekti se podílel na soutěžním návrhu Vltavské filharmonie od autorů z Barcelonského atelieru Barozzi Veiga. V mezinárodním autorském týmu Barrozi Veiga + M1 vznikl projekt, který v soutěži skončil na 2. místě.
Romantická architektura budovy nové filharmonie, inspirovaná dynamikou metropole a plynutím hudby jako řeky, vytváří nový orientační bod zakořeněný ve městě a přináší aktivní, dynamický a prostupný veřejný prostor otevřený k řece. Vertikální forma budovy, vypínající se jako maják pod pražským nebem, vytváří architekturu schopnou souznít s pražským panoramatem a pulsujícím velkoměstem, schopnou aktivovat v lokalitě Vltavská život a rozvoj.
Navrhnout budovu filharmonie znamená vytvořit jednu z nejvýznamnějších kulturních institucí města nebo země. Znamená to také navrhnout budovu, která má být silným reprezentativním symbolem a dominantou.
Naším cílem v tomto projektu je nejen dát podobu kulturní instituci, ale i přinést hodnoty, které umožní, aby se budova filharmonie stala referencí v evropské kultuře.
Jemně vykrojené křivky budovy filharmonie vytváří charakteristické panorama nové významné instituce, která v dálce vede dialog s hlavní dominantou města a zároveň navazuje přímý rozhovor s řekou. Budova umístěná v centrální poloze na pozemku se otevírá do všech směrů a stejně jako řeka vnáší do městského celku jako hlavní prvek myšlenku pohybu.
Charakteristické zakřivené plochy fasády vytváří z budovy filharmonie dynamický prvek, který se neustále proměňuje v závislosti na dopadajícím světle. Jednoduchá a zároveň organická výrazná forma je tvořena pevnou kompozicí jednotlivých elementů, které dávají tvar a soudržnost celku. Budova filharmonie symbolizuje a evokuje plynulost řeky před sebou i prchavost hudby.
Nová budova filharmonie vstupuje do města jako nová dominanta mající sílu proměnit složitou problematickou lokalitu, ve které stojí ve svou hlavní přednost.
Centrální vertikální hlavní hmota, která obsahuje nejvýznamnější části stavebního programu se stává dominantou viditelnou z dálky.
Dům na nábřeží.Mnohokrát už padla otázka, kdy bude česká architektura světová. Otázky
„Co je architektura?“ a
„Co je světovost?“, se příliš neřeší. Jako by ve smyslu
„Už abychom byli první!“. Architektura není závod. Je to humanitní obor, který – ačkoli to nemusí být na první pohled zřejmé – má pravidla. V jejich rámci řeší relace od výtvarných aspektů až po peníze. Pravidla se liší oblast od oblasti. Světovým lze nazvat dílo, které obohatí doposud známé vědění o zcela nové, nebo svébytné řešení. K tomu jsou potřeba ctnosti, jako například sebevědomí a vzdělání. Kulturní linií oboru v evropském prostředí je Leon Batista Alberti, tj zakladatel oboru, který určil, že architektura není o otázce
„Co je možné?“, nýbrž se zabývá otázkou
„Co je správné?“ Architektura má v našem prostředí morální povahu. Vytvořit nové při respektování daného rámce, v úctě ke kontextu, kulturní linii, k řemeslu umějí jen ti nejlepší tvůrci. Návrh Vltavské filharmonie autorského týmu Barozzi Veiga je v tomto smyslu naprosto špičkovým dílem, bojovníkem, odolávajícím lavině exhibicionismu. Reprezentuje renesanční uměřenost. Budova filharmonie je v jejich podání ve správné míře výjimečná, ale přitom respektuje řád. Je vyšší než okolní stavby, ale ne více, než si město žádá. Je výrazně solitérní, ale podřízena nábřeží. Tvaroslovně souzní s českým prostředím půvabnou reminiscencí na konvex-konkávní tvarosloví českého baroka. Nekřičí, její proporce jsou klidné, lesklé obklady pomáhají světlu vykreslovat křivky. Je to Dům, který stojí na nábřeží pevně a sebejistě.
Soutěží na pražskou filharmonii se česká architektura nepochybně o kousek víc integruje do světového dění. Díky vstupu na scénu se můžeme poměřovat. Dílo Barozzi Veiga je pro ten účel tím nejlepším měřítkem.
Jan Hájek