Koncertní sál v Kjótu
"Hlavní vstup do koncertního sálu jsem schválně udělal složitý a prostorově těžce pochopitelný... přístupová cesta je dlouhá, různě zahýbá a pak se spirálovitě stáčí vzhůru. Stejně tak není nikdy přímý vstup do chrámu v Kjótu. Ohýbá se a kroutí. Tato metoda se využívá k tomu, aby se malé prostory zdály rozsáhlejší. Tuto techniku však používám trojrozměrně, ne dvojrozměrně.
Keramické desky na fasádě používám neobvyklým způsobem. Kvůli glazování nemá keramika nikdy dokonale rovný povrch ani hrany. Dalo by se říci, že tato tolerance k drobným nedokonalostem je architektonickým ekvivalentem kvality, kterou obyvatelé Kjóta označují slovem hannari, což je nejvyšší poklona, jakou lze složit ženě v nejlepších letech. Cítil jsem, že obyvatelé Kjóta by nepřijali něco, co by těmito kvalitami nedisponovalo."
Koncertní sál v Kjótu, který je sídlem Kjótského symfonického orchestru, byl naplánován u příležitosti oslav 1200 let od založení města. Objekt ve čtvrti Kitayama je komponován na základě třech hlavních urbanistických os: severní, severoseverozápadní a k magnetickému severu. Budova je obložená terakotovými deskami v tlumených stříbrošedých odstínech, aby zbarvení co nejlépe odpovídalo historickému kontextu města. Celý soubor se skládá z obdélníkového koncertního sálu ve tvaru krabice od bot s kapacitou 1833 míst, malého šestibokého komorního sálu pro 510 posluchačů, který je umístěný do válcového objemu, a krychlového rastru, v němž se nachází foyer. Zvlněné stěny s hliníkovými žaluziemi obklopujícími zázemí sálů přivádí návštěvníky po venkovním chodníku kolem plytkého bazénu k hlavnímu vstupu v severozápadním rohu pozemku. Foyer, které slouží oběma koncertním sálům, obíhají průsvitné skleněné stěny, které regulují sluneční paprsky a zároveň umožňují výhled na okolní pohoří a přilehlou botanickou zahradu. Tvar sálů vznikl na základě mnoha studií s cílem optimalizovat akustické vlastnosti, jako by se jednalo o velký hudební nástroj. Objekt dodržuje místní výškový limit stanovený na 20 metrů, což si vyžádalo úpravy nosné konstrukce i výškových úrovní jednotlivých podlaží. Šestihranný sál pro komorní hudbu je umístěn do kónického válce, v němž se zvuk odráží od šikmých stěn a poskytuje tak silný hudební zážitek. Šikmé stěny pod sálem vynáší spirálovitou rampu, která se vine kolem vápencovými deskami obloženého foyer. Dvanáct sloupů vyobrazuje znamení zvěrokruhu a připravuje návštěvníky na zážitek podobný obřadu v čajové zahradě nebo průvodu úzkými uličkami typickými pro historické centrum Kjóta. V kontrastu k symetrickému hudebnímu sálu se stěnami obloženými deskami z běleného dubu, jsou postranní balkony uspořádány volněji. Stropní svítidla působí jako hvězdy na noční obloze. Stejně tak jsou varhany umístěny v čele sálu asymetricky vpravo, kde je lze vnímat jako dynamickou kompozici devadesáti kovových a dřevěných píšťal vydávající západní i klasické japonské tóny.
Keramické desky na fasádě používám neobvyklým způsobem. Kvůli glazování nemá keramika nikdy dokonale rovný povrch ani hrany. Dalo by se říci, že tato tolerance k drobným nedokonalostem je architektonickým ekvivalentem kvality, kterou obyvatelé Kjóta označují slovem hannari, což je nejvyšší poklona, jakou lze složit ženě v nejlepších letech. Cítil jsem, že obyvatelé Kjóta by nepřijali něco, co by těmito kvalitami nedisponovalo."
Arata Isozaki
Koncertní sál v Kjótu, který je sídlem Kjótského symfonického orchestru, byl naplánován u příležitosti oslav 1200 let od založení města. Objekt ve čtvrti Kitayama je komponován na základě třech hlavních urbanistických os: severní, severoseverozápadní a k magnetickému severu. Budova je obložená terakotovými deskami v tlumených stříbrošedých odstínech, aby zbarvení co nejlépe odpovídalo historickému kontextu města. Celý soubor se skládá z obdélníkového koncertního sálu ve tvaru krabice od bot s kapacitou 1833 míst, malého šestibokého komorního sálu pro 510 posluchačů, který je umístěný do válcového objemu, a krychlového rastru, v němž se nachází foyer. Zvlněné stěny s hliníkovými žaluziemi obklopujícími zázemí sálů přivádí návštěvníky po venkovním chodníku kolem plytkého bazénu k hlavnímu vstupu v severozápadním rohu pozemku. Foyer, které slouží oběma koncertním sálům, obíhají průsvitné skleněné stěny, které regulují sluneční paprsky a zároveň umožňují výhled na okolní pohoří a přilehlou botanickou zahradu. Tvar sálů vznikl na základě mnoha studií s cílem optimalizovat akustické vlastnosti, jako by se jednalo o velký hudební nástroj. Objekt dodržuje místní výškový limit stanovený na 20 metrů, což si vyžádalo úpravy nosné konstrukce i výškových úrovní jednotlivých podlaží. Šestihranný sál pro komorní hudbu je umístěn do kónického válce, v němž se zvuk odráží od šikmých stěn a poskytuje tak silný hudební zážitek. Šikmé stěny pod sálem vynáší spirálovitou rampu, která se vine kolem vápencovými deskami obloženého foyer. Dvanáct sloupů vyobrazuje znamení zvěrokruhu a připravuje návštěvníky na zážitek podobný obřadu v čajové zahradě nebo průvodu úzkými uličkami typickými pro historické centrum Kjóta. V kontrastu k symetrickému hudebnímu sálu se stěnami obloženými deskami z běleného dubu, jsou postranní balkony uspořádány volněji. Stropní svítidla působí jako hvězdy na noční obloze. Stejně tak jsou varhany umístěny v čele sálu asymetricky vpravo, kde je lze vnímat jako dynamickou kompozici devadesáti kovových a dřevěných píšťal vydávající západní i klasické japonské tóny.
0 komentářů
přidat komentář
