Manggha - Muzeum japonského umění a techniky
Manggha - Muzeum Sztuki i Techniki Japońskiej
Muzeum japonského umění a techniky Manggha v polském Krakově se nachází na pravém břehu řeky Visly přímo naproti královskému hradu Wawel. V jeho zvlněném tvaru, který se volně inspiruje přilehlou meandrující řekou, se nachází japonské umění ze sbírek polského kritika Felixe Jasieńského, která zahrnuje velké množství dřevotisků ukiyo-e (浮世絵 - obrazy pomíjivého života). Vznik uměleckého centra inicioval polský filmový režisér Andrzeje Wajdy, který na rozjetí projektu použil finanční prostředky z Kjótské ceny, kterou obdržel v roce 1987. Nové centrum pro poznávání japonského umění sídlí v budově umístěné ve veřejném parku na rozhraní mezi historickou a novou částí Krakova. Díky další štědré podpoře, kterou na výstavbu poskytlo Polsko i Japonsko, slouží centrum k podněcování kulturní výměny mezi oběma zeměmi.
Výrazně zvlněná střecha, která je umístěná na dřevěných trámech podepřených řadou volně stojících cihelných stěn, reaguje jak na meandrující říční tok, tak i vnitřní provozní schéma. Vlny na střeše také odkazují na motiv obřích vln vyobrazených ve sbírce dřevotisků 36 pohledů na horu Fudži z období 1823-29 od Katcušiky Hokusaie (japonský malíř a dřevorytec z období Edo, který žil v letech 1760-1849), které jsou součástí Jasieńského sbírky. Světlíky v mezerách mezi trojicí zvlněných střešních pásů slouží k osvětlení vstupní haly a výstavních prostor.
Návštěvníci přicházejí ze západu od rušné okružní třídy, vystoupají po monumentálním 9 metrů širokém schodišti (nebo vyjedou po meandrující rampě), projdou vstupní halou skrze celý objekt až na venkovní terasu na východní straně muzea, odkud se nabízí jedinečný výhled na hrad Wawel a kostel svatého Stanislava na protějším břehu. Isozaki navrhl interiér tak, aby zdůraznil zastoupení dvou kultur. Stěny jednak rámují výhled na historické město jako podklad pro japonskou uměleckou sbírku, ale také tvoří samostatně stojící brány pro vstup do výstavního prostoru. Vnější obvodové stěny jsou obloženy místním pískovcem. Vnitřní konstrukce čerpá ze zdejší tradice v používání dřeva a cihel, ale zároveň připomíná temné interiéry pevností z období Edo použitím tmavě natřené dřevěné konstrukce, šedého stropu a šedé podlahy sloužící jako kulisy pro vystavení historické samurajské zbroje. V přímém kontrastu s tím jsou v prostorách pro dočasné výstavy vystaveny nejnovější proudy japonského umění a techniky.
Výrazně zvlněná střecha, která je umístěná na dřevěných trámech podepřených řadou volně stojících cihelných stěn, reaguje jak na meandrující říční tok, tak i vnitřní provozní schéma. Vlny na střeše také odkazují na motiv obřích vln vyobrazených ve sbírce dřevotisků 36 pohledů na horu Fudži z období 1823-29 od Katcušiky Hokusaie (japonský malíř a dřevorytec z období Edo, který žil v letech 1760-1849), které jsou součástí Jasieńského sbírky. Světlíky v mezerách mezi trojicí zvlněných střešních pásů slouží k osvětlení vstupní haly a výstavních prostor.
Návštěvníci přicházejí ze západu od rušné okružní třídy, vystoupají po monumentálním 9 metrů širokém schodišti (nebo vyjedou po meandrující rampě), projdou vstupní halou skrze celý objekt až na venkovní terasu na východní straně muzea, odkud se nabízí jedinečný výhled na hrad Wawel a kostel svatého Stanislava na protějším břehu. Isozaki navrhl interiér tak, aby zdůraznil zastoupení dvou kultur. Stěny jednak rámují výhled na historické město jako podklad pro japonskou uměleckou sbírku, ale také tvoří samostatně stojící brány pro vstup do výstavního prostoru. Vnější obvodové stěny jsou obloženy místním pískovcem. Vnitřní konstrukce čerpá ze zdejší tradice v používání dřeva a cihel, ale zároveň připomíná temné interiéry pevností z období Edo použitím tmavě natřené dřevěné konstrukce, šedého stropu a šedé podlahy sloužící jako kulisy pro vystavení historické samurajské zbroje. V přímém kontrastu s tím jsou v prostorách pro dočasné výstavy vystaveny nejnovější proudy japonského umění a techniky.
0 komentářů
přidat komentář
