Kompaktní dům ve slovinském Krasu
Kompaktna kraška hiša
Oblast slovinského Krasu byla kdysi porostlá duby, které Benátčané hojně využívali při stavbě svého města na laguně. Vítr následně odvál svrchní zeminu a odhalil vápencové podloží. Ve zdejší krajině se rozvinula tradice malých, kompaktních, kamenných domů téměř bez oken. Tato tradice se udržuje dodnes.
Na základě těchto tradic byl předurčen projekt malého kompaktního kamenného domu odpovídajícího potřebám mladé rodiny. Objekt zároveň odpovídá všem současným technologickým zásadám. Předefinování tradičního kamenného krasového domu vedlo ke konceptu proto-domu jako kompaktního, kamenného objektu se šikmou střechou pro potřeby současného venkovského bydlení v tomto regionu. Dům je koncipován jako monolitický objem se dvěma vloženými dřevěnými objekty spojenými podestou.
Přízemí většinou funguje jako veřejný nebo poloveřejný prostor s několika velkoforátovými výhledy do krajiny, zatímco horní patro je velmi soukromé s výhledy pouze na oblohu. Prostor je rozdělen dvěma vloženými dřevěnými objekty, které v přízemí obsahují kuchyň s jídelnou nebo koupelnu a v horním patře ložnici rodičů a dětský pokoj. Koncept domu umožňuje, aby každá ložnice fungovala jako dřevěný dům se sedlovou střechou, kde má člověk doslova pocit, jako by spal ve svém vlastním (symbolickém) domě a ne v místnosti. Most spojující oba domy slouží jako dětská herna.
Dům disponuje trojicí velkých čtvercových oken, která otevírají výhled západním směrem na kostel na kopci v Itálii, jižně k lesu a východním směrem na vstupní plošinu. Nové definování tradiční kamenné krasové střechy s její původní texturou, barevností, materiálem a jejím strmým sklonem je provedeno za pomocí soudobé betonové konstrukce doplněné technologickou vynalézavostí. Materiálově neoddělitelné spojení mezi fasádou a střechou je klíčovým odkazem na vzhled tradiční vesnice v krasové oblasti.
Návrh domu řeší vztah mezi současností a tradicí, otevírá otázku charakteristiky tradiční anonymní architektury, z níž vychází, a zároveň nastoluje vztah mezi soudobou interpretací a tradičně podmíněnou syntézou.
Na základě těchto tradic byl předurčen projekt malého kompaktního kamenného domu odpovídajícího potřebám mladé rodiny. Objekt zároveň odpovídá všem současným technologickým zásadám. Předefinování tradičního kamenného krasového domu vedlo ke konceptu proto-domu jako kompaktního, kamenného objektu se šikmou střechou pro potřeby současného venkovského bydlení v tomto regionu. Dům je koncipován jako monolitický objem se dvěma vloženými dřevěnými objekty spojenými podestou.
Přízemí většinou funguje jako veřejný nebo poloveřejný prostor s několika velkoforátovými výhledy do krajiny, zatímco horní patro je velmi soukromé s výhledy pouze na oblohu. Prostor je rozdělen dvěma vloženými dřevěnými objekty, které v přízemí obsahují kuchyň s jídelnou nebo koupelnu a v horním patře ložnici rodičů a dětský pokoj. Koncept domu umožňuje, aby každá ložnice fungovala jako dřevěný dům se sedlovou střechou, kde má člověk doslova pocit, jako by spal ve svém vlastním (symbolickém) domě a ne v místnosti. Most spojující oba domy slouží jako dětská herna.
Dům disponuje trojicí velkých čtvercových oken, která otevírají výhled západním směrem na kostel na kopci v Itálii, jižně k lesu a východním směrem na vstupní plošinu. Nové definování tradiční kamenné krasové střechy s její původní texturou, barevností, materiálem a jejím strmým sklonem je provedeno za pomocí soudobé betonové konstrukce doplněné technologickou vynalézavostí. Materiálově neoddělitelné spojení mezi fasádou a střechou je klíčovým odkazem na vzhled tradiční vesnice v krasové oblasti.
Návrh domu řeší vztah mezi současností a tradicí, otevírá otázku charakteristiky tradiční anonymní architektury, z níž vychází, a zároveň nastoluje vztah mezi soudobou interpretací a tradičně podmíněnou syntézou.
dekleva gregorič arhitekti
0 komentářů
přidat komentář
