KSEVT významným způsobem doplňuje a zvýrazňuje místní kulturní a společenské dění kulturního centra ve slovinském městě Vitanje, které je rodištěm prvního vesmírného teoretika Herman Potočnika Noordunga. Stavební program zahrnuje dodatečné kulturní (výstavy, události) a vědecké aktivity (výzkum, konference) pevně spojené s fenoménem 'vesmírné osvěty'.
Objekt tvoří řada do sebe zapletených prstenců, které leží jeden na druhém, čímž vzniká jedná souvislá rampa. Výsledný návrh v sobě zahrnuje dvě budovy: místní společenské centrum s kruhovým víceúčelovým sálem a místní knihovnu a muzeem vesmírných technologií s místnostmi pro výstavy a výzkum. KSEVT bude mít veřejný význam a vytvářet společenské, kulturní a vědecké aktivity společně se stálými a dočasnými výstavami, konferencemi a možností studia.
Koncept návrhu KSEVT vychází obytného kola první geostacionární vesmírné stanice popsané v Noordungově knize z roku 1929 s názvem „Problém vesmírného cestování – raketový motor“. Hlavní výstavní prostor obíhá hlavní kruhový sál, který je propojen s horním výzkumným prostorem prostřednictvím kulatého otvoru, což vytváří interakci mezi místním kulturním programem a vědeckou náplní KSEVT. Samotný objekt velikostí překračuje měřítko okolních domů ve Vitanje. Svým objemem a dynamikou vede dialog s hlavním kostelem, který leží na malém kopci uprostřed města. Tímto způsobem představuje umělecko-kulturní protějšek k církvi a náboženství.
Noordungova orbitální stanice byla navržená jako stacionární družice složená ze tří částí: sluneční elektrárna, observatoř a obytné kolo. Po mnoha desetiletích rozmýšlení nad bydlením ve vesmíru zůstává tato myšlenka nejvíce revoluční, ale také dosud nezrealizovaná. Rotující obytné kolo, kruhová stavba navozující pomocí odstředivé síly stav umělé gravitace, je nejlepším ale zároveň také nejjednodušším řešením pro dlouhodobý pobyt člověka ve stavu beztíže. Poněvadž nejsme těmto podmínkám navyklí, má dlouhodobě toto prostředí na naše tělo negativní účinky. Tento druh orbitální stanice může představovat ideální východisko pro delší kosmické lety za předpokladu, že zemská přitažlivost je stále největší překážkou v jejich uskutečnění.
KSEVT tvoří monolitická železobetonová konstrukce umístěná mezi hlavní silnici a travnatým svahem. Vnější tvar představují dva nízké válce, které se severně do města zvedávají. Z vnějšku je dynamický účinek válců posílen zvýrazněným zasklením. Budova se tak jeví, jako by se vznášela a směrem od jihu a západu k silnici rotovala. Mírné zapuštění objektu do terénu na druhé straně napomáhá k bezprostřednímu spojení s okolím. Výsledným prostorovým účinkem plutí a rotace je iluze umělé gravitace. Budova má dva vstupy: hlavní do centrálního sálu, kam se vstupuje přímo z náměstí na jihovýchodní straně a zadního severního vstupu přístupného ze štěrkového plochy.
Nad hlavním vstupem přečnívá jeden z válců: návštěvníci prochází stísněným prostorem do kruhového vnitřního vestibulu. Vstupní halu lze od centrální haly oddělit záclonou. Zasklený vstup může být rovněž zcela otevřen a propojit halu s předloženým náměstím. Centrální halu pro 300 lidi z obou stran obklopují půlkruhové rampy. Těmi je stanoven začátek výstavní části pokračující odtud do převislého horního válce. Ze západní strany je podél rampy umístěna administrativní část. Při výstupu po rampě se také projevuje přechod z jasného prostoru haly do tmavé výstavní části. Vstupní hala je s výstavními místnostmi rovněž přímo spojena schodištěm s výtahem odkud pak výstava pokračuje dále do menšího vyzdviženého válce s auditoriem, odkud lze pozorovat dění pod ním. Menší válec je v nejvyšší severní místnosti vyčleněn výzkumníkům historie vesmírných technologií, kde se mohou plně soustředit na svoji práci bez ohledu na dění po nimi.
Kromě jedinečného stavebního programu a umístění je pozoruhodné také spolupráce čtyř architektonických kanceláří, které se na projektu podílely. Myšlenka vzájemné spolupráce byla nadnesena již při prvním setkání, kam investor přizvaly čtyři ateliéry k interní soutěži, ale ty se raději dohodly pracovat společně. Hlavní koncept vzešel ze společného workshopu i další vývojové fáze byly rozpracovány mezi všemi kancelářemi.