Jezuitský klášter v Kutné Hoře
Rekonstrukce severního křídla
Díky rekonstrukci severního křídla jezuitské koleje v Kutné Hoře se nám dostalo cti dotknout se Mistra. Stejně jako on vidíme svět skrze architekturu, architektuře věnujeme své srdce a tak jako on do architektury přetavujeme svou životní energii. Smysl rekonstrukce severního křídla kutnohorské koleje více určila potřeba obrany kulturní tradice než my samotní. Koncept obnovy nutně spočívá ve snaze o udržení kulturní linie, v pokusu o udržení a rozvíjení toho, co jěště zbylo. Ve víře že přes všechno lze v lidech vyvolat kulturní zážitek. V přesvědčení, že architektura má stále ještě schopnost proniknout přímo k srdci.
Spolupráce architekta a památkáře vyvřela v krystalicky čistou diskusi, vedenou soustředěně a na odborné rovině. Společným nepřítelem nám byla pouze vlastní neschopnost objektivně hodnotit historii a příkaz normy umisťovat do kleneb klášterních místností požární hlásiče.
Dalším nevšedním činitelem byl vliv uživatele, Galerie Středočeského kraje (GASK), která z principu své odbornosti podporovala výtvarnou polohu navrhování.
Jezuitská kolej byla nejdříve sídlem mužského řádu, pak kasárnami rakouské a rakousko-uherské armády, poté kasárnami Československé armády a nakonec kasárnami Československé lidové armády. Až dnes, po třech stovkách let, mohou do tohoto prostoru vstoupit i ženy.
Úvodní dojem po první prohlídce vnitřků jezuitské koleje spočíval v chladu odosobněné řádové architektury. Pod nánosy krycích výmaleb jsme však nalezli vřelost. Naopak v temné a rozpříčkované stavbě Staré koleje na zahradě se ukrývala vznešenost.
Budova jezuitské koleje je monumentální. Je tak rozměrná, že se stavěla celé století. Stavěla se tak dlouho, že se během výstavby změnil stavební sloh. Orsi během prvních let výstavby zemřel. Také jezuitští zakladatelé během výstavby zemřeli. Stavba započala severním křídlem v raném baroku a skončila křídlem středním ve stylu baroka vrcholného, ač stále podle Orsiho konceptu. Lidskou touhu nic nezastavilo. Lidé přetavili energii svých dočasných životů do trvalého díla.
Autorem severního křídla je bezpochyby Giovanni Domenico Orsi, autory Staré koleje jsou gotičtí, renesanční, barokní, klasicistní a nebarokní anonymové. Na površích architektur jsou navrstveny jemné výjevy vytvořené zvolna mizející polychromií, fragmenty původních geometrií a časem zerodované malované figury. Tyto obrazy vytvořily generace jejich obyvatel pro svoji potřebu. My na ně navazujeme. Odhalujeme staré a zároveň vytváříme své obrazy a prostory s vědomím historie a kontinuity. Režisérským aranžováním spojujeme fragmenty, které zbyly k dispozici, do nového smysluplného celku. Pro zdárný výsledek je však nutné zaujmout autorský postoj.
Naše práce stojí na práci historika. Historický průzkum Mojmíra Horyny je úctyhodné dílo sepsané téměř na literární úrovni, slovník odborného názvosloví, učebnice češtiny. Je to přesný souhrn dosažitelného poznání,. Horyna viděl podstatu obnovy Jezuitské koleje v návratu k baroknímu stavu neboť podstata budovy je barokní. Naší zkušeností nabytou rekonstrukcí je, že takový návrat není možný.
Spolupráce architekta a památkáře vyvřela v krystalicky čistou diskusi, vedenou soustředěně a na odborné rovině. Společným nepřítelem nám byla pouze vlastní neschopnost objektivně hodnotit historii a příkaz normy umisťovat do kleneb klášterních místností požární hlásiče.
Dalším nevšedním činitelem byl vliv uživatele, Galerie Středočeského kraje (GASK), která z principu své odbornosti podporovala výtvarnou polohu navrhování.
Jezuitská kolej byla nejdříve sídlem mužského řádu, pak kasárnami rakouské a rakousko-uherské armády, poté kasárnami Československé armády a nakonec kasárnami Československé lidové armády. Až dnes, po třech stovkách let, mohou do tohoto prostoru vstoupit i ženy.
Úvodní dojem po první prohlídce vnitřků jezuitské koleje spočíval v chladu odosobněné řádové architektury. Pod nánosy krycích výmaleb jsme však nalezli vřelost. Naopak v temné a rozpříčkované stavbě Staré koleje na zahradě se ukrývala vznešenost.
Budova jezuitské koleje je monumentální. Je tak rozměrná, že se stavěla celé století. Stavěla se tak dlouho, že se během výstavby změnil stavební sloh. Orsi během prvních let výstavby zemřel. Také jezuitští zakladatelé během výstavby zemřeli. Stavba započala severním křídlem v raném baroku a skončila křídlem středním ve stylu baroka vrcholného, ač stále podle Orsiho konceptu. Lidskou touhu nic nezastavilo. Lidé přetavili energii svých dočasných životů do trvalého díla.
Autorem severního křídla je bezpochyby Giovanni Domenico Orsi, autory Staré koleje jsou gotičtí, renesanční, barokní, klasicistní a nebarokní anonymové. Na površích architektur jsou navrstveny jemné výjevy vytvořené zvolna mizející polychromií, fragmenty původních geometrií a časem zerodované malované figury. Tyto obrazy vytvořily generace jejich obyvatel pro svoji potřebu. My na ně navazujeme. Odhalujeme staré a zároveň vytváříme své obrazy a prostory s vědomím historie a kontinuity. Režisérským aranžováním spojujeme fragmenty, které zbyly k dispozici, do nového smysluplného celku. Pro zdárný výsledek je však nutné zaujmout autorský postoj.
Naše práce stojí na práci historika. Historický průzkum Mojmíra Horyny je úctyhodné dílo sepsané téměř na literární úrovni, slovník odborného názvosloví, učebnice češtiny. Je to přesný souhrn dosažitelného poznání,. Horyna viděl podstatu obnovy Jezuitské koleje v návratu k baroknímu stavu neboť podstata budovy je barokní. Naší zkušeností nabytou rekonstrukcí je, že takový návrat není možný.
Ateliér M1 architekti
0 komentářů
přidat komentář
