Zlato je věčné

Struktura povrchu — Podobně jako celý projekt kašen, procházela také představa o zlacení bronzových chrličů určitým vývojem. Na začátku mělo jít o monochromatickou plochu pokrytou 24karátovým zlatem, které by se v podstatě opticky spojilo do jednotné plochy. Postupně hledali autoři cesty, jak monochromní, poměrně jednotnou plochu oživit a jak pracovat s jejím zvlněním, konturami a zároveň s pokrytím. Vznikla koncepce – tzv. pixelizace, založená na použití sedmi druhů zlat, respektive jeho sedmi odstínů, při využití osnovy vytvářené plátky o rozměrech 80 x 80 mm.
Ve spodních partiích chrličů jsou použity druhy plátkového zlata legované větším množstvím obecných kovů – tedy plátky, které jsou opticky barevně tmavší (těžší). Směrem vzhůru k vrcholu a ústí chrličů je v optickém členění plochy zvyšován podíl ryzího zlata v pokládaných plátcích až k čistému ryzímu kovu. V postupu je tedy zastoupena i jistá významová rovina vertikality.
Koncepce různobarevných plátků má také svůj inspirační zdroj v buddhistické chrámové architektuře a skulptuře, kde věřící v rámci svých modliteb postupně pokládají přes sebe zlaté plátky na povrch stúpy nebo sochy a tento proces vytváří na povrchu oblasti s různě starým plátkovým kovem, a tudíž s odlišnou barevnou tonalitou (např. posvátný viklan Kyaiktiyo v Barmě).
Od začátku existovalo několik verzí složitých matematických vzorců, které byly ještě v průběhu upravovány různými způsoby, než byl definován ten, podle kterého jsou odstíny skládány do rovnoměrného rozložení, které vytváří efekt “podzimního padajícího listí”.
Osnova kladení plátků představuje také jistou paralelu k různobarevné struktuře dlažby Náměstí Republiky a stejně tak ke probarvenému kvádrovému zdivu plzeňského kostela sv. Bartoloměje. Rozložení plátků je tedy generováno computerovým modelem, nicméně při počtu cca 14 tisíc plátků, kterých bylo na plochy chrličů kašen potřeba, je zřejmé, že do jejich rozvržení vstoupil i lidský faktor. Především u hran bylo kvůli lepšímu optickému vyznění třeba počítačovou generaci struktury řazení občas pozměnit.
Vzhledem k rozměrům a náročné manipulaci s chrliči, stejně tak v důsledku toho, že tyto čtyř i šestitunové kolosy ležely a rotovaly při aplikaci plátků horizontálně, tedy zcela jinak oproti jejich dnešnímu osazení, představoval počítačový model užitečnou pomůcku.
Díky koncepci pixelizace, jejíž technologické řešení bylo mimochodem na povrchu chrličů kašen v Plzni aplikováno patrně ve světové premiéře, se zlacení stalo aktivním a neustále se proměňujícím.

Barevnost materiálu — Sedmi odstínů zlata se docílilo díky použití různých druhů legovacích kovů; stříbro (světložlutý až žlutý odstín), měď (načervenalý až červený odstín) a jejich kombinacemi. U některých druhů použitých zlat můžeme nalézt v malém množství také paladium, nikl nebo kadmium; tyto příměsi rovněž modelují jemné valéry barev jednotlivých typů plátkového zlata.
V horní polovině chrličů bylo použito různě legované plátkové zlato, o tloušťce tzv. “trojitého zlata”, které se používá standardně pro exteriérové zlacení. Přesto je pro představu stále ještě slabší než lidský vlas. Ve spodní části chrličů a to do výšky cca 2 m, která je více zatížená abrazivním namáháním, byly aplikovány různě legované zlaté plátky o větší tloušťce (čtyřikrát až šestkrát silnější, než zlato vrchní části), které byly dodány pouze pro tuto realizaci exponovaných partií zlacení.
I tloušťky jednotlivých plátků lze nicméně zrelativizovat. Poslední operace při výrobě plátkového zlata se totiž provádí ručně, struktura řezu jednotlivých plátků proto není nakonec zcela rovnoměrná. Z tohoto důvodu není celková spotřeba při ploše povrchu všech tří bronzových chrličů cca 72 m2 přesně měřitelná. Lze ji ale odhadnout na cca 720 gramů různě legovaného zlata.

Údržba a texty — Pixelizací plochy, vizuálně členěné různě legovanými barevnými plátky zlata se podařilo vytvořit povrch, který se sám neustále proměňuje a patinuje. Spodní část, která bude razantněji abrazivně poškozována, bude patinovat silněji a kvůli tomu, že je víc zatížena tmavším zlatem, s vyšším obsahem legujících kovů, začne také více tmavnout. Naopak vršek chrličů s pokrytím 24karátovým zlatem bude v tomto poměru pořád zářivější.
Představu o proměně v čase nabízí autorům také srovnání se zlacením sochy Panny Marie a dekorativních částí na sousedícím Morovém sloupu, a to jak v horních partiích (socha), tak ve spodní části (zdobení kovářsky zpracovávaných prvků), která je přístupná na dotek. V prostoru náměstí pak v této souvislosti není tento materiál ničím novým.
Díky poměrně jasně dané osnově lze zlacený povrch kolorovat aplikací nových zlatých plátků “pixelů” shodnou technologií v podobě lokálních oprav - restaurování poškozených míst příslušnými metodami, přičemž včasná rehabilitace povrchu zabraňuje nejen případné eskalaci defektů, ale je i nejefektivnější a nejekonomičtější.
Právě v souvislosti s předpokládanou renovací je možné na zlacený povrch doplnit již připravené verše Petra Borkovce, které vznikly v souvislosti s rozvíjením koncepce zlaceného povrchu. Tyto texty mohou být napsány bez vzniku reliéfu na povrchu chrličů položením plátkového zlata s větším obsahem legujících prvků, které by je pouze mírně barevně odlišovaly od zlaceného podkladu.
Z dálky bude nápis neznatelný a teprve zblízka jej bude možné odhalit. Během času postupně zoxiduje a vytratí se.
Naopak ryzí zlato je věčné.

---

David Blahout (*1972, Písek)

2001 - 2007 AVU Praha, Škola restaurování uměleckých děl sochařských prof. Petra Siegla
od 2009 doktorandské studium tamtéž; téma doktorandské práce: Problematika restaurování Commesso in Pietre Dure