Tadao Ando : Stopy architektonických záměrů

Během procesu, ve kterém se mění nápad architekta v budovu, celek a části vstupují do napjatého vztahu, který přetrvává do doby, kdy je celá budova hotova. Tento vztah napětí je kontextem architektonických detailů. Detaily jsou stopy, zanechané hlavní ideou architektury, když přemosťovala propast mezi celkem a částmi. Právě z komplikací, na které se v tomto procesu narazilo, vznikají nejvhodnější detaily budovy. Účelem je vytvářet detaily, které se navzájem aktivují a tak ožívají.
Všechny materiály, co jich na světě je, mají všeobecně přijímaný význam. Avšak design architektury není jen jednoduché promítání významů do budovy. Jen když si člověk všiml hlavní podstaty dotyčného subjektu, pak je schopen tvarovat a definovat formu který materiál bude mít. Čím je hlubší ona idea, tím důkladněji tvar vykrystalizuje. Jen takto vynikne proces tvorby. Ovšem, mezi logikou a podstatou nebo formou a materiálem v architektuře je závažná vzdálenost. V mém případě to, co pomáhá onu vzdálenost překlenout, je můj cit pro estetiku. Právě tento cit umožňuje architektuře vzniknout, vytváří jemná přizpůsobení ve vztahu budovy k funkci a udržování autonomního charakteru materiálu a formy.
Detaily v architektuře nejsou jen věcí technického řešení nebo uspořádání. Při projektování je výchozím bodem hledání logiky architektury, která prostupuje celek a nakonec se člověk vždy vrací k výchozímu bodu. Uvnitř tohoto cyklu se musí brát v úvahu vztah mezi celkem a částmi a mezi materiálem a tvary. Věřím, že je nutná citlivost pro váhu, tvrdost a texturu materiálů a intuitivní porozumění technických omezení při jejich zpracování. Především však musí architekt definovat svou vlastní vizi co se týče techniky. Bez jasných individuálních cílů se architektura stane objektem působení ekonomické logiky a banálních konvencí, kterými je technika ovládána. Technika není ničím víc, než jen znalostmi. Záměry a ideje architekta znalosti řídí - jsou podstatnější.
Nákresy jsou komunikačním prostředkem mezi lidmi, kteří se architekturou zabývají. Současně však také představují systém znaků, který hmotě vdechuje život. Nákresy by tedy měly nést otisk záměrů autora, bez nich není architektura možná.
Ortodoxní metodou architektonických nákresů je promítání třírozměrného prostoru do dvou dimenzí. Je to metoda, která se průběhu času osvědčila. Není však v žádném případě ideální, protože architektonickým prostorům, které zahrnují vztahy mezi rovinami, nelze ze dvourozměrných vyjádření plně porozumět. Rád vyjadřuji souhrn svých záměrů zhuštěně v jedné kresbě. Překrývám plány, jejich části, perspektivy a axonometrie a příležitostně vsouvám do plánů kresbu v jiném měřítku, abych naznačil detail. Vzájemnému vztahu částí, které vytvářejí architektonický prostor, lze porozumět jen tehdy, když se takovéto metody kresby, mající třídimenzionální kvalitu, kombinují a nakonec vedou k porozumění celku.