K výstavě Petra Stolína v DUČB
V polovině června byla v budějovickém Domě umění a architektury zahájena výstava českého architekta Petra Stolína. Předtím byly v galerii krátce ke zhlédnutí výsledky dvou architektonických soutěží, kde shodně slavil úspěch místní ateliér Malý Chmel. Minulý rok musela být většina výstav v DUČB zrušena nebo odložena na pozdější termín. Na loňskou pandemii nejpružněji zareagoval Petr Hájek, který nechal z ulice za pomoci trojice rudých periskopů nahlédnout do uzavřených sálů. Výstava Petr Stolín Architekt představuje tvorbu libereckého ateliéru, který se stal vítězem prvního i čtvrtého ročníku České ceny za architekturu. Kromě kameramana Oskara Stolína se na expozici podílel také kurátor Filip Šenk, s nímž Petr Stolín spolupracoval již před třemi lety na instalaci 5866 uspořádané v pražské GJF a předtím na putovní výstavě Punk v české architektuře. Šenk se Stolínem také působí na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Jeden zde vede Katedru dějin umění a druhý Katedru architektury. Stolín vyučuje architekturu praktickou formou a Šenk ji zasazuje do teoretického rámce. Budějovická výstava je dalším výsledkem jejich pozoruhodné spolupráce.
DUČB dlouhodobě představuje tu nejlepší tuzemskou i světovou architekturu. Současně se tu chtějí vyvarovat prvoplánovým schématům: výkres-model-fotka. Stavby se na rozdíl od obrazů a soch nedají přenést do galerie. Návštěvník je ochuzen o přímou zkušenost, ale může se na stavby podívat z jiného úhlu. O to více se v budějovické galerii uplatňuje pojem nových perspektiv. Kromě toho, že u vstupu přibylo nové zádveří, tak se prostory ponořily do absolutní tmy, aby co nejlépe vyzněly filmy dokumentující život Stolínových staveb. Nešlo o pouhé zatemnění. Okna v galerii jednoduše zmizela za novými stěnami. Stejně tak byly všechny místnosti (kromě projekčních stěn) opatřeny černým matným nátěrem, aby se vytratil fyzický prostor a divák mohl být pohlcen filmovým prostředím zachycujícím každodenní život ve Stolínových stavbách. Záběry pořídil architektův synovec Oskar Stolín, kterému se podařilo být neviditelným pozorovatelem a nabídnout pocit autentičnosti a nestrojenosti, který architektonickým dokumentům často schází.
V jedné z pěti místností se na stěnu promítají vlastní i vypůjčené citáty, které objasňují Stolínovo přemýšlení o architektuře. Ve zšeřelých místnostech lze spočinout na krychlových stoličkách z bílé pěny, které působí jako zhmotněné pixely a byly navrženy pro tuto výstavu.
Jedni architekti přichází se stále novými podněty, což se projevuje v pestrosti jejich tvorby. A pak jsou tu architekti jako Petr Stolín, který s trochou zjednodušení kreslí stále ten stejný dům a tím se řadí po bok portugalského architekta Eduardo Souto de Mouru, který o sobě tvrdí, že opakovaně kreslí to samé, ale výsledky jsou pokaždé natolik vzdálené, až se sobě začnou znovu podobat. Moura kreslí pořád ten stejný dům pro toho samého člověka, jakoby idea projektu byla uložena v použitém materiálu. Stejně tak se ve své tvorbě nenechal zbytečnostmi rozptylovat ani italský modernista Aldo Rossi ve víře, že pokrok ve vědě a umění závisí právě na takovém druhu opakující se kontinuity a stálosti, které jsou jedinými prostředky k dosažení změny. K podobnému cíli dospěli také Petr Stolín s Alenou Mičekovou v jejich Zen Houses, kde vedou spokojený život.
Stolínova výstava v Českých Budějovicích potrvá až do konce letních prázdnin (derniéra by měla být spojená s představením první Stolínovy monografie), kdy jej vystřídá fotografka Libuše Jarcovjáková a na podzim se můžeme těšit na slovenský ateliér GutGut.
DUČB dlouhodobě představuje tu nejlepší tuzemskou i světovou architekturu. Současně se tu chtějí vyvarovat prvoplánovým schématům: výkres-model-fotka. Stavby se na rozdíl od obrazů a soch nedají přenést do galerie. Návštěvník je ochuzen o přímou zkušenost, ale může se na stavby podívat z jiného úhlu. O to více se v budějovické galerii uplatňuje pojem nových perspektiv. Kromě toho, že u vstupu přibylo nové zádveří, tak se prostory ponořily do absolutní tmy, aby co nejlépe vyzněly filmy dokumentující život Stolínových staveb. Nešlo o pouhé zatemnění. Okna v galerii jednoduše zmizela za novými stěnami. Stejně tak byly všechny místnosti (kromě projekčních stěn) opatřeny černým matným nátěrem, aby se vytratil fyzický prostor a divák mohl být pohlcen filmovým prostředím zachycujícím každodenní život ve Stolínových stavbách. Záběry pořídil architektův synovec Oskar Stolín, kterému se podařilo být neviditelným pozorovatelem a nabídnout pocit autentičnosti a nestrojenosti, který architektonickým dokumentům často schází.
V jedné z pěti místností se na stěnu promítají vlastní i vypůjčené citáty, které objasňují Stolínovo přemýšlení o architektuře. Ve zšeřelých místnostech lze spočinout na krychlových stoličkách z bílé pěny, které působí jako zhmotněné pixely a byly navrženy pro tuto výstavu.
Jedni architekti přichází se stále novými podněty, což se projevuje v pestrosti jejich tvorby. A pak jsou tu architekti jako Petr Stolín, který s trochou zjednodušení kreslí stále ten stejný dům a tím se řadí po bok portugalského architekta Eduardo Souto de Mouru, který o sobě tvrdí, že opakovaně kreslí to samé, ale výsledky jsou pokaždé natolik vzdálené, až se sobě začnou znovu podobat. Moura kreslí pořád ten stejný dům pro toho samého člověka, jakoby idea projektu byla uložena v použitém materiálu. Stejně tak se ve své tvorbě nenechal zbytečnostmi rozptylovat ani italský modernista Aldo Rossi ve víře, že pokrok ve vědě a umění závisí právě na takovém druhu opakující se kontinuity a stálosti, které jsou jedinými prostředky k dosažení změny. K podobnému cíli dospěli také Petr Stolín s Alenou Mičekovou v jejich Zen Houses, kde vedou spokojený život.
Stolínova výstava v Českých Budějovicích potrvá až do konce letních prázdnin (derniéra by měla být spojená s představením první Stolínovy monografie), kdy jej vystřídá fotografka Libuše Jarcovjáková a na podzim se můžeme těšit na slovenský ateliér GutGut.
0 komentářů
přidat komentář
