X. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
za zimní semestr 2015/2016
Hovory se zdí
Vypracovala: Bc. Kristýna Trojanová
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
"Zeď je v Líšni, u Stránské skály. Kolem areálu Zetoru. Snažím se o pravdivou výpověď o ní. Je neuchopitelná.Linií v prostoru i času. Definuje celé území, představuje jeho hodnotu.
Chci odnést pocit, co je ve mně, když jsem u zdi. Pokusit se ho zprostředkovat."
Ateliérovým zadáním pro mě bylo zpracování oblasti Líšně, konkrétně výrobního závodu Zetoru a jeho okolí. Jde o bývalý průmyslový areál, území z části nevyužité, hluché. Plochu ve městě, která je veřejně nepřístupná, odříznutá od svého okolí.
Úkolem bylo provést průzkum daného území, hloubkovou analýzu jejíž výsledkem bude mapa. Mapa v modifikované podobě, která bude mít přesah a do které se bude promítat charakter místa, genius loci.
Hlavním zkoumaným mediem mapy se pro mě stala zeď. Betonová modulová hranice oddělující území areálu od jeho okolí. Mapovala jsem oblast pomocí vlastní zkušenosti. Pocitovost a prožívání v dané lokalitě jsem postavila nad objektivní znalosti, které lze získat pomocí dostupných zdrojů měřením apod. V procesu testování a zkoumání lokality se snaha zkoušet a prověřovat projevovala naprosto přirozeně. Nástrojem měření délky není jednotka metru, měření času se odehrává více v rovině prožívání, než ve faktickém odměřování minut.
Uvědomění a zkušenost je hlavním tématem. Následně přichází ověřování si toho, co člověk vnímá, cítí. Pomocí různorodých přístupů k médiu zdi, jsem se snažila zachytit její délku, modul, materiál i stáří. S každým dalším experimentem jsem byla schopná lépe porozumět souvislostem a vztahům v území. To mi pomáhalo konkretizovat a uceleně zachytit médium zdi.
Nejdříve jsem se zeď snažila obejít. Zjistila jsem, že v některých částech území se ke zdi nedá ani přiblížit a že bariéru netvoří jenom betonová zeď, ale i náletová zeleň. Dalším krokem byla snaha o zachycení materiálu, soustředění se na detail, kdy jsem pomocí frotáže přenášela jednotlivé fragmenty zdi na archy papíru. Výsledek se lišil při použití rozdílných typů papíru, uhlů.
Poté jsem přistoupila ke konkrétním zásahům. Demonstrovala jsem linearitu zdi. Bílou křídou jsem kreslila na zeď čáru, jasně vyjadřující kontinuitu zdi. V následujícím testu jsem jednu část zdi natřela šedou barvou. Tím jsem smazala časovou linku a zároveň přidala další vrstvu do území. Při sjednocení a "očistění" zdi tímto způsobem vyznívá naplno její monumentalita. Barvu nanesenou na zeď jsem současně otisknula na papír a zkoumala takto získanou informaci.
Posledním gestem, kterým jsem sjednotila všechny předchozí byla tvorba cementové cesty kolem zdi. Ta vycházela z vědomí pohybu času, dynamiky okolí a statičnosti zdi. Zvýraznila jsem, co už na místě bylo. Poukázala jsem na dopad, který zeď na dané území má. Zakonzervovala jsem malou část okolí.
Prostřednictvím opakujících se návštěv, setkávání se zdí a intervencí, které jsem v daném území provozovala postupně objevuji fenomén, který vzniká dlouhodobým zkoumáním věci. Díky ověřování, pozorování a vědomému zážitku dokážu přistupovat k problémům města z jiné perspektivy. Učím se problém pojmenovat, abstrahovat jeho nejvýraznější rysy, vymezit se vůči nim. V tom vidím největší přínos své letošní práce. To, že člověk nechá řešenou lokalitu na sebe působit má pozitivní důsledky na celý postup práce, ať už jde o tvorbu analýzy, rozbor nebo utváření návrhu. Chodit, dívat se a všímat si je základem tvorby.
Otázky, které se v průběhu rešerše objevovali a na které jsem se snažila v rámci lokálního kontextu odpovídat, byly: Co je bariéra, jak fungují urbánní hranice? Jakým způsobem se projevuje vztah celek vs. detail při tvorbě prostoru? Co je měřítko? Co zapříčiňuje pocit monumentality? Je důležitá kontinuita pro fungování urbánního celku? Jakým způsobem dochází ke vzniku pocitu génia loci? Jak získat jednoduchou výpověď o místě? Jak vystihnout podstatu místa? Kdy vzniká vztah k území? Co je linie? Co je linearita?
Pocit, který jsem získala a který nakonec převládl při tvorbě odpovědi je, že časovost je hlavním vodítkem k celému místu.
Díky délce a množstvím experimentů, kterými jsem se zachycovala atmosféru a charakter místa jsem byla od určité fáze schopna pociťovat naprostý přerod, kdy se testování konkrétní věci proměnilo a došlo k zobecnění celého problému. Byla jsem velmi překvapená, k jak obecně platným závěrům a principům jsem byla schopna dojít při zkoumání jednotlivé konkrétní věci. Toto zjištění výrazně prohloubilo moji stávající zkušenost. V průběhu zkoumání fenoménu zdi jsem své zážitky a poznatky dokumentovala formou fotografií a psaní textu, což mi výrazně pomohlo při bližším specifikování a ujasnění si stanoviska, které jsem ke zdi zaujala.
Závěrem provedené analytické činnosti je potom katalog, obsahující a prezentující jednotlivé experimenty. Svádí rozdílné fragmenty dohromady a snaží se o celistvou výpověď o zdi. Přibližuje zkoumanou problematiku, přestože proces celé tvorby byl založen na místě, čase, zážitku a zkušenosti, která byla čistě osobní. Prezentuje vztah a důležitost jeho vzniku mezi tvůrcem a předmětem tvorby. I když je zkušenost věcí individuální a částečně nepřenositelnou, pokouším se ji divákovi zprostředkovat v co nejčistší podobě.
Absolutní absence
Vypracoval: Bc. Norbert Obršál
Vedoucí projektu: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D
Bežcov nemiestny sprievodca
Vypracovali: Bc. Alexandra Sýkorová a Bc. Matěj Halinár
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
Odkaz na videomapu - ZDE.
Zelený klin
Táto oblasť nebola nikdy intenzívne zastavaná. Územie bolo stavebne nevhodné, pretože sa tu nachádzalo jazero v okolí s ílovitými a piesčitými pôdami. V baroku vznikla prvá myšlienka využiť toto územie na rozšírenie Lužánok a tým vytvoriť tzv. zelený klin, ktorý by spojil centrum mesta s krajinou.
Neskôr sa sem začal vyvážať odpad a stavali sa tu dočasné robotnícke kolónie. Potom sa územie “ zplanýrovalo“, vtedy sa vžil do hovorovej reči názov Planýrka. K myšlienke zeleného klinu sa projektanti vrátili znovu v polovici 20.storočia.
„Brnenský športový sen“
Začiatkom 20. storočia vznikla myšlienka na tejto voľnej ploche blízkej centru vystavať športoviská. V roku 1922 sa na Planýrke uskutočnila 2. Československá spartakiáda. Vyhliadky na športovú budúcnosť narušila vojna, no po nej, už v roku 1950, vznikol odvážny návrh najväčšieho športového strediska v ČSR od architekta Bohumila Fialu. Cieľom projektu bolo tiež prepojiť park a športoviská s krajinou a lesmi za mestom.
Prepojenie malo silný potenciál pre mesto, ako aj pre jeho obyvateľov, ktorý by mali k prírode blízko, a nemuseli by prekonávať betónovú džungľu s plechovými predátormi. Zrealizovalo sa len malé percento projektu. Priestor dnes ovládajú Královopolské strojárne, železničná trať, nákupné centrum a diaľnica. Celé územie má charakter nepriestupného a neprehľadného ostrova.
Mapovanie/analýza behom
Cieľom mapovania bolo nájsť prepojenie centra mesta s krajinou, spomínaný zelený klin. Pre analýzu sme sa rozhodli neodbočiť od histórie miesta ďaleko, a ako prostriedok mapovania sme si zvolili beh.
Výsledkom mapovania je bežecký okruh, ktorý odhalil kvality a potenciál prostredia ako aj jeho nedostatky a chyby.
Bežec je človek ktorý sa ako jediný chce pohybovať všetkými mestskými priestormi. Beh v meste 21. storočia je nový druh športu. Líši sa od behu na ovále a na jednej stálej trati. V takomto prostredí Mesta-krajiny beží a vníma svoje okolie viac než svoje telo.
Bežecký okruh
V Lužánkach sa beží okruh v upravenom romantickom parku 19. storočia. Športový štadión za Lužánkami je okruhom 20. storočia s upraveným povrchom a dokonalými podmienkami pre športový výkon s možnosťou presného merania zabehnutej vzdialenosti. V oboch prípadoch bežec beží len stereotypne dookola. Ale skúste si predstaviť okruh, ktorého prostredie, povrch, úroveň, situácie, terén sa mení v priebehu celej trasy.
Nový šport
Pri behu neznámymi miestami ide fyzický výkon do pozadia. Bežec sa sústredí menej na svoje telo a viac na prostredie a trasu. Beh sa stáva nástrojom objavovania a dobrodružnou výpravou mestskou krajinou. V priestore sa musí rýchlo pohybovať a orientovať. si vyberá spontánne podľa povrchov, náročnosti terénu, priestupnosti. Často musí prekonávať zábrany a rýchlo sa prispôsobiť. Vníma silno horizontalitu a povrchy. Objavuje bariéry a jednoducho ich prekonáva. Platia pre neho iné pravidlá. Mení pohľad na mesto a jeho priestupnosť a kontinuitu.
Mestská krajina
Mesto, má množstvo bariér. Nik to nepocíti tak veľmi ako bežec, ktorý má cit pre plynulosť a tempo. Jednoduchšie ako s mestom ním bojovať, je prispôsobiť sa mu a pozmeniť myslenie. Bariéry a problémy nebrať negatívne ale zistiť, ako ich prekonať a využiť vo svoj prospech.
Bežecký manuál
Bežecký manuál sa snaží pomôcť bežcovi orientovať sa v mestskej krajine a motivovať ho v behu. Prekážky a nepríjemnosti nemusia byť vždy zlé, ak si nájde spôsob ako ich prekonať. Prostredie zmeniť bežec nemôže, ale môže o ňom začať inak rozmýšľať. V prvom rade by sa nemal báť zlyhania. Niet väčšieho pôžitku ako sa pri behu stratiť. „Nepríjemnosť je len zle pochopené dobrodružstvo.“
Intervencie
Súčasťou manuálu sú aj nenápadné zásahy, intervencie, ktoré nikomu neuškodia, no môžu byť prínosom. Sú to dobrodružné skratky, ktoré spestrujú trasu a pomáhajú dostať sa na ťažko prístupné miesta. Sú tam kde sa hodia a kde sú potrebné. Vytvárať ich môžu aj samotný bežci. Niekedy prepojenia netreba ani vytvárať, stačí na ne len upozorniť.
Asistent behu (AB)
Sprievodca uľahčuje i komplikuje pohyb bežca v meste.
AB vzniká zlúčením kompasu s azimutom a GPS. Je to kvôli možnosti určovať a plánovať svoje trasy starým spôsobom. Navyše má nové funkcie, ktoré dopĺňajú bežecký manuál.
Narúša rutinu pravidelného behu rovnakými miestami a rozvíja orientačný zmysel. Generuje vždy novú trasy. Tá sa skladá z niekoľkých checkpointov, na ktoré asistent navádza smerovkou. Je to podobné, ako keď severka kompasu ukazuje na sever. Počet checkpointov je závislí na bežeckej zdatnosti, ktorú si asistent ukladá do pamäte. Po dosiahnutí checkpointu začne smerovka navádzať na ďalší. Checkpointy vytvoria postupne bežecký okruh.
Asistent behu (AS) obsahuje aktuálnu databázu informácií o svetlách na križovatkách. Bežec si môže lepšie naplánovať svoju trasu behu, pretože pozná čas keď zasvieti zelená na semafore.
Bežcom sa do trasy postupne zaradia intervencie tj. skratky, ktoré zpriestupnujú územie, no nie je jednoduché ich nájsť.
Užívatelia môžu sami dopĺňať systém o nové trasy, nepoznané miesta a checkpointy.
Má jednoduché telo a operačný systém s minimom funkcií. Vďaka tomu si ho môže každý zostrojiť doma sám.
Townhouse v proluce Pellicova 5c
Vypracovala: Blanka Štuříková
Vedoucí projektu: prof. Ing. arch. Petr Pelčák, Ing. arch. Bohumila Hybská
Návrh představuje townhouse pro čtyřčlennou rodinu s pronajímatelným kancelářským prostorem v prvním nadzemním podlaží.
Koncept domu je založen na motivu vystřídaných úrovní podlaží a zachování prostorových průhledů zjedná fasády na druhou. Pokoje orientované do ulice (na sever) nabízí ve vyšších patrech výhled na atraktivní lokalitu parku pod Špilberkem, naproti tomu z místností a teras jižní fasády je výhled na Petrov a brněnské panorama.
Pro parkování obyvatel domu bude využíván nedaleký parkovací dům na Kopečné ulici. Vzádveří je prostor pro odložení jízdního kola nebo kočárku.
V domě se nachází skleněný výtah, který zastavuje v každém podlaží ( po 1,685 metru ) a usnadňuje komunikaci ve vícepatrovém domě.
Soukromí obyvatel domu podle potřeby zajišťují dálkově ovladatelné závěsy na oknech. Stínění jižní fasády řeší screenové rolety.
Vytápění je řešeno podlahovým topením.
Mezi parkem a kostelem
Vypracovala: Ivana Galková
Vedoucí projektu: prof. Ing. arch. Petr Pelčák, Ing. arch. Bohumila Hybská
Návrh
Mój návrh sa snaží nadviazať na funkcionalistickú históriu - svojou geometriou, jasnou čitatelnosťou, jednoduchosťou hmót, či samotnými stavebnými materiálmi (hladká omietka, hliník).
Urbanizmus
Narovnaním komunikácie (ulica Údolní) námestie dostává tvar obdížnika. Pozdížna osa symetrie je umiestnená na rizalit školy. Hlavná dominanta, Kostel sv. Augustina sa tak dostává do vnútra námestia. Z východnej strany je námestie vymedzené stromořadím, ktoré priestor námestia dostatočne vymedzuje - udává mu hranicu. Avšak neprekáža pepojeniu s parkom. Z južnej strany navr- hujem dostavbu objektu, ktorý priestor vymedzí a uzavrie.
Námestie
Plochu samotného námestia vnímám ako protiváhu k všadeprítomnému súkromnému priestoru a nepriamej komunikácie. Ako verejnú plochu slúžiacu ludom, ich sociálnej rekreácií. Námestie pre mňa znamená miesto, ktoré ponúka priestor pre ludí, pre ich priamy kontakt. „Lidé jsou tam, kde jsou lidé" (staré škandinávske príslovie)
S cielom posilnit' veřejný život do priestoru námestia umiestňujem „multifunkč- nú plochu" Je to plocha v ploché. Dokáže meniť svoj charakter a tým meniť charakter celého námestia. Plytká vodná hladina odrážajúca koruny stromov posobí ako oáza kludu. Oáza kludu v rušnom meste dostupná pre každého hocikedy. Dá sa vypustit' a tým premeniť na zhromaždbvací priestor. V zime nádrž zamrzne a ladová hladina slúži ako kízisko. Z technického hladiska ide o retenčnú nádrž využívajúcu daždbvú vodu zo střechy polyfunkčného domu.
Objekty
Koncept domov reaguje na štruktúru a měřítko zástavby v okolí. Tieto domy móžu ponúknuť kvalitné bývanie, ktoré bude odpovedať dopytu tejto lokality. Domy sú orientované do spoločnej záhrady. Záhrada je pre ne miestom, kde sa možu pozerať, prežívať a střetávat' spoločne susedia a tak nežit' v anonymitě.
Lávka
Vypracovala: Veronika Dočekalová
Vedoucí projektu: MgA. Ing. arch. Petr Šmídek Ph.D a Ing.arch. Nicol Gale
Olomouc se nachází v srdci Moravy. Je to krajské město Olomouckého kraje. Dříve bylo známo jako centrum Moravy, a to zejména proto, že tu vedla Jantarová stezka. Olomouci se říkalo Královské město. Tuto oblast známe jako sídlo Jezuitů, kteří tu v 16. století založili svoji kolej. Díky nim, je obec známa jako město víry. Jádro je historické. Dominantní jsou barokní a renesanční stavby. Okolí centraje však postaveno v novějších slozích. Na urbanistickém plánu města se podílel i Camillo Sitte. Bohužel se jeho podíl nerealizoval celý, ale jen určitá část. V současnosti je místo ovládáno zejména studenty. Dokonce 1/5 obyvatel jsou studenti. Je zde univerzita Palackého, která má nespočet fakult.
V historickém centru města blízko Náměstí Republiky a ulice Křížkovského najdeme řadovou zástavbu barokního vzhledu, která leží na hradbách. Za hradbami je velký využívaný park. Celá zástavba slouží univerzitě. Každý objekt má vnitřní uzavřené nádvoří až na jedinou stavbu, který má nezastavěné nádvoří ze strany hradeb. Nádvoří, ale není průchozí, slouží pouze jako soukromé parkoviště. Dvě na sebe kolmé budovy okolo nádvoří slouží k různým účelům. V přízemí se nachází menza pro studenty. V 2.NP se nachází rektorát a kanceláře. Poslední strana tvoří pouze holý štít s vyčnívajícím domem. Tato část patří ovšem vedlejšímu objektu a to je univerzitní Charita. Úkolem je vyřešit tuto proluku. Ovšem potýkáme se s nespočtem problémů. Jak vyřešit holý štít budovy? Nezastavit nebo zastavit proluku? Vytvořit polo-soukromý, soukromý nebo veřejný, polo-veřejný prostor?
Tato část historické části Olomouce s parkem nabízí bohaté a okouzlující výhledy a vzbouzí v člověku podmanivé pocity. Proto byla navržena lávka a takový tvar budovy, který krásu těchto výhledů zprostředkovává a pomáhá lidem prožít si cestu plnou emocí a krás Olomouce.
Vzhledem k tomu, že Olomouc je nyní známa jako město studentů a proluka se nachází v řadové zástavbě domů patřících a sloužících univerzitě, bude navržen objekt pro potřeby studentům a zčásti i veřejnosti. Najdeme zde kavárnu, která nabízí krásný výhled. Sportovní sály pro menší tělesné aktivity. Větší posluchárnu s kuchyňkou a jídelními automaty a neposlední řadě auditorium. Auditorium je celé pro studenty. Pro iniciativu studentů přednášet jiným studentům. Pro podporu jejich zájmů.
Proč studentský dům? Na workshopu v Olomouci jsme se seznamovali s místem i s místními. Ptali jsme: co Vám zde chybí? Co je potřeba změnit? Jejich odpovědi byly dosti jednoznačné. Chybělo jim veřejné místo pro scházení, pro ničím nerušené učení, pro společný relax a klidné poobědvání.
Lávka
Rozeberme si lávku. Jestliže půjdeme podél parkánů tak dojdeme k lávce, která se liniově rozprostírá podél hradeb. Máme tedy dvě možnosti. Můžeme se vydat na lávku, která nám poskytne výhledy do parku a na obdivuhodnou Olomouc. Anebo půjdeme stále po parkánech a dostaneme se na nádvoří. Jestliže půjdeme po lávce, tak nás po zdolání mírného stoupání čeká vyhlídka. Vyhlídka nám umožňuje ničím nerušený výhled. Na tomto místě nepotkáme stále spěchající obyvatele, můžeme zde v klidu spočinout a dívat do dáli. Po lávce se můžeme také dostat do prvního patra domu, které slouží studentům i veřejnosti. Najdeme zde restauraci a gymnastický sál. V létě se restaurace zvětší i o venkovní posezení na lávce. Tato cesta posléze končí klesáním zpět na nádvoří. Pokud se ale rozhodneme nevstoupit na lávku, ale jít rovnou na nádvoří tak se dostáváme do prostoru, který se díky tvaru budovy rozkládá na dvě části. První část směrem z parku je jídelní a relaxační. A to zejména proto, že v přízemí navrhovaného domu najdeme kavárnu (která má dvě patra) a taky z otevření menzy do dvora.
toru je naopak vhodná spíše k rušnějším aktivitám, jako je stolní tenis apod. Ve třetím patře budovy je opět výhledová část formou podlouhlého balkonu podél celé stavby. Střecha je pochozí a slouží k výhledům, ale i k přednáškám a menším divadelním představení. Tyto tři prvky – lávky, které jsou orientovány podle výhledu, tvoří spolu s tvarem budovy koncept.
Budova
Tvar budovy je navržen tak, aby umožňoval pohledy na obzor Olomouce a zároveň tak, aby intenzita světla proudila do budovy podle funkce. Dům pomyslně rozděluje náměstí na dvě části, jak již bylo zmíněno. Objekt má 4 patra a jedno podzemní podlaží. Každé patro má konstruční výšku 4 metry. Vstup do každého patra je pouze jeden. Vstupem se dostávám k vertikálním komunikacím. Podzemní podlaží je čistě technického charakteru. Je zde celé technické vybavení, které obsluhuje budovu. V přízemí v prostoru před vertikálními komunikacemi máme možnost dát do levé nebo pravé části domu. V levé části je dvoupatrová restaurace, která má samostatné schodiště. Restaurace má dva provozy. Každý provoz obsluhuje jiný zaměstnanec. V pravé části najdeme sportovní sál, který slouží pro menší sálové aktivity jako je pilates, aerobic apod. V dalším patře je tedy navazující druhá část restaurace a opět totožný sportovní sál. Tyto sály se navzájem neovlivňují a fungují samostatně. Ve třetím patře v levé části najdeme relaxační místnost s kuchyňkou. Zde si mohou studenti ohřát oběd, uvařil si čaj nebo si koupit jídlo v automatech. Za touto místností se nachází toalety. V pravé části je posluchárna. V posledním patře najdeme opět kuchyňku a v pravé části menší auditorium. Auditorium je pouze pro studenty. Student si může sestavit vlastní zajímavou přednášku a přednášet ji ostatním. Zaleží pouze na vlastní iniciativě. Střecha je pochozí. Nabízí krásné výhledy, možnost posezení v létě. Šikmé plochy jsou vhodné k sezení v řadách a sledování menšího divadelního představení popřípadě koncertu s výhledem na Olomouc.
Materiál
Budova je postavena ze 3 hlavních materiálů. Těmi jsou beton, dřevo a ocel.
Konstrukce se skládá ze systému Velox. Což je kombinace železobetonu se ztracením bedněním. Ztracené bednění jsou desky, které obsahují heraklit. V této konstrukci je i zabudovaná tepelná izolace. Ta zamezí tepelným mostům. Poslední vrstvou je fasáda z pohledového betonu.
Lávka a horizontální dominantní prvky jsou v nosné podstatě opět zhotoveny ze systému Velox, ovšem na povrchu zde uvidíme dřevo.
Sloupy, jako nosný prvek pro lávku, jsou zhotoveny z oceli.
Podstata betonu tkví v tom, že z něho lze cokoli vymodelovat. Je velice tvárný, ale zároveň chladný. Navržená budova je socha, která si takový materiál vyžaduje. K tomu jako protipól je navrženo dřevo jako dominantní horizontální prvek. Dřevo je teplé a živé, z podstaty liniové.
Kolíska živin
Vypracovala: Petra Šebová
Vedoucí projektu: Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D .
Na satelitných snímkach jasne rozpoznať , kde bývalé obce ležali. Akási inverzia. Pokryté pionierskym lesom sa odlišujú od monokultúry smreku.
Epicentrá, ktoré v minulosti sústreďovali výsledky ľudskej energie. Nesú potenciál citového náboja pre krajinu, vytvorenia vzťahu. Ambícia je nadviazať na históriu, ale bez patetickej piety za zaniknutými obcami. Nadviazať na životadarnosť miesta.
Vypracovala: Bc. Kristýna Trojanová
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
"Zeď je v Líšni, u Stránské skály. Kolem areálu Zetoru. Snažím se o pravdivou výpověď o ní. Je neuchopitelná.Linií v prostoru i času. Definuje celé území, představuje jeho hodnotu.
Chci odnést pocit, co je ve mně, když jsem u zdi. Pokusit se ho zprostředkovat."
Ateliérovým zadáním pro mě bylo zpracování oblasti Líšně, konkrétně výrobního závodu Zetoru a jeho okolí. Jde o bývalý průmyslový areál, území z části nevyužité, hluché. Plochu ve městě, která je veřejně nepřístupná, odříznutá od svého okolí.
Úkolem bylo provést průzkum daného území, hloubkovou analýzu jejíž výsledkem bude mapa. Mapa v modifikované podobě, která bude mít přesah a do které se bude promítat charakter místa, genius loci.
Hlavním zkoumaným mediem mapy se pro mě stala zeď. Betonová modulová hranice oddělující území areálu od jeho okolí. Mapovala jsem oblast pomocí vlastní zkušenosti. Pocitovost a prožívání v dané lokalitě jsem postavila nad objektivní znalosti, které lze získat pomocí dostupných zdrojů měřením apod. V procesu testování a zkoumání lokality se snaha zkoušet a prověřovat projevovala naprosto přirozeně. Nástrojem měření délky není jednotka metru, měření času se odehrává více v rovině prožívání, než ve faktickém odměřování minut.
Uvědomění a zkušenost je hlavním tématem. Následně přichází ověřování si toho, co člověk vnímá, cítí. Pomocí různorodých přístupů k médiu zdi, jsem se snažila zachytit její délku, modul, materiál i stáří. S každým dalším experimentem jsem byla schopná lépe porozumět souvislostem a vztahům v území. To mi pomáhalo konkretizovat a uceleně zachytit médium zdi.
Nejdříve jsem se zeď snažila obejít. Zjistila jsem, že v některých částech území se ke zdi nedá ani přiblížit a že bariéru netvoří jenom betonová zeď, ale i náletová zeleň. Dalším krokem byla snaha o zachycení materiálu, soustředění se na detail, kdy jsem pomocí frotáže přenášela jednotlivé fragmenty zdi na archy papíru. Výsledek se lišil při použití rozdílných typů papíru, uhlů.
Poté jsem přistoupila ke konkrétním zásahům. Demonstrovala jsem linearitu zdi. Bílou křídou jsem kreslila na zeď čáru, jasně vyjadřující kontinuitu zdi. V následujícím testu jsem jednu část zdi natřela šedou barvou. Tím jsem smazala časovou linku a zároveň přidala další vrstvu do území. Při sjednocení a "očistění" zdi tímto způsobem vyznívá naplno její monumentalita. Barvu nanesenou na zeď jsem současně otisknula na papír a zkoumala takto získanou informaci.
Posledním gestem, kterým jsem sjednotila všechny předchozí byla tvorba cementové cesty kolem zdi. Ta vycházela z vědomí pohybu času, dynamiky okolí a statičnosti zdi. Zvýraznila jsem, co už na místě bylo. Poukázala jsem na dopad, který zeď na dané území má. Zakonzervovala jsem malou část okolí.
Prostřednictvím opakujících se návštěv, setkávání se zdí a intervencí, které jsem v daném území provozovala postupně objevuji fenomén, který vzniká dlouhodobým zkoumáním věci. Díky ověřování, pozorování a vědomému zážitku dokážu přistupovat k problémům města z jiné perspektivy. Učím se problém pojmenovat, abstrahovat jeho nejvýraznější rysy, vymezit se vůči nim. V tom vidím největší přínos své letošní práce. To, že člověk nechá řešenou lokalitu na sebe působit má pozitivní důsledky na celý postup práce, ať už jde o tvorbu analýzy, rozbor nebo utváření návrhu. Chodit, dívat se a všímat si je základem tvorby.
Otázky, které se v průběhu rešerše objevovali a na které jsem se snažila v rámci lokálního kontextu odpovídat, byly: Co je bariéra, jak fungují urbánní hranice? Jakým způsobem se projevuje vztah celek vs. detail při tvorbě prostoru? Co je měřítko? Co zapříčiňuje pocit monumentality? Je důležitá kontinuita pro fungování urbánního celku? Jakým způsobem dochází ke vzniku pocitu génia loci? Jak získat jednoduchou výpověď o místě? Jak vystihnout podstatu místa? Kdy vzniká vztah k území? Co je linie? Co je linearita?
Pocit, který jsem získala a který nakonec převládl při tvorbě odpovědi je, že časovost je hlavním vodítkem k celému místu.
Díky délce a množstvím experimentů, kterými jsem se zachycovala atmosféru a charakter místa jsem byla od určité fáze schopna pociťovat naprostý přerod, kdy se testování konkrétní věci proměnilo a došlo k zobecnění celého problému. Byla jsem velmi překvapená, k jak obecně platným závěrům a principům jsem byla schopna dojít při zkoumání jednotlivé konkrétní věci. Toto zjištění výrazně prohloubilo moji stávající zkušenost. V průběhu zkoumání fenoménu zdi jsem své zážitky a poznatky dokumentovala formou fotografií a psaní textu, což mi výrazně pomohlo při bližším specifikování a ujasnění si stanoviska, které jsem ke zdi zaujala.
Závěrem provedené analytické činnosti je potom katalog, obsahující a prezentující jednotlivé experimenty. Svádí rozdílné fragmenty dohromady a snaží se o celistvou výpověď o zdi. Přibližuje zkoumanou problematiku, přestože proces celé tvorby byl založen na místě, čase, zážitku a zkušenosti, která byla čistě osobní. Prezentuje vztah a důležitost jeho vzniku mezi tvůrcem a předmětem tvorby. I když je zkušenost věcí individuální a částečně nepřenositelnou, pokouším se ji divákovi zprostředkovat v co nejčistší podobě.
Absolutní absence
Vypracoval: Bc. Norbert Obršál
Vedoucí projektu: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D
Bežcov nemiestny sprievodca
Vypracovali: Bc. Alexandra Sýkorová a Bc. Matěj Halinár
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
Odkaz na videomapu - ZDE.
Zelený klin
Táto oblasť nebola nikdy intenzívne zastavaná. Územie bolo stavebne nevhodné, pretože sa tu nachádzalo jazero v okolí s ílovitými a piesčitými pôdami. V baroku vznikla prvá myšlienka využiť toto územie na rozšírenie Lužánok a tým vytvoriť tzv. zelený klin, ktorý by spojil centrum mesta s krajinou.
Neskôr sa sem začal vyvážať odpad a stavali sa tu dočasné robotnícke kolónie. Potom sa územie “ zplanýrovalo“, vtedy sa vžil do hovorovej reči názov Planýrka. K myšlienke zeleného klinu sa projektanti vrátili znovu v polovici 20.storočia.
„Brnenský športový sen“
Začiatkom 20. storočia vznikla myšlienka na tejto voľnej ploche blízkej centru vystavať športoviská. V roku 1922 sa na Planýrke uskutočnila 2. Československá spartakiáda. Vyhliadky na športovú budúcnosť narušila vojna, no po nej, už v roku 1950, vznikol odvážny návrh najväčšieho športového strediska v ČSR od architekta Bohumila Fialu. Cieľom projektu bolo tiež prepojiť park a športoviská s krajinou a lesmi za mestom.
Prepojenie malo silný potenciál pre mesto, ako aj pre jeho obyvateľov, ktorý by mali k prírode blízko, a nemuseli by prekonávať betónovú džungľu s plechovými predátormi. Zrealizovalo sa len malé percento projektu. Priestor dnes ovládajú Královopolské strojárne, železničná trať, nákupné centrum a diaľnica. Celé územie má charakter nepriestupného a neprehľadného ostrova.
Mapovanie/analýza behom
Cieľom mapovania bolo nájsť prepojenie centra mesta s krajinou, spomínaný zelený klin. Pre analýzu sme sa rozhodli neodbočiť od histórie miesta ďaleko, a ako prostriedok mapovania sme si zvolili beh.
Výsledkom mapovania je bežecký okruh, ktorý odhalil kvality a potenciál prostredia ako aj jeho nedostatky a chyby.
Bežec je človek ktorý sa ako jediný chce pohybovať všetkými mestskými priestormi. Beh v meste 21. storočia je nový druh športu. Líši sa od behu na ovále a na jednej stálej trati. V takomto prostredí Mesta-krajiny beží a vníma svoje okolie viac než svoje telo.
Bežecký okruh
V Lužánkach sa beží okruh v upravenom romantickom parku 19. storočia. Športový štadión za Lužánkami je okruhom 20. storočia s upraveným povrchom a dokonalými podmienkami pre športový výkon s možnosťou presného merania zabehnutej vzdialenosti. V oboch prípadoch bežec beží len stereotypne dookola. Ale skúste si predstaviť okruh, ktorého prostredie, povrch, úroveň, situácie, terén sa mení v priebehu celej trasy.
Nový šport
Pri behu neznámymi miestami ide fyzický výkon do pozadia. Bežec sa sústredí menej na svoje telo a viac na prostredie a trasu. Beh sa stáva nástrojom objavovania a dobrodružnou výpravou mestskou krajinou. V priestore sa musí rýchlo pohybovať a orientovať. si vyberá spontánne podľa povrchov, náročnosti terénu, priestupnosti. Často musí prekonávať zábrany a rýchlo sa prispôsobiť. Vníma silno horizontalitu a povrchy. Objavuje bariéry a jednoducho ich prekonáva. Platia pre neho iné pravidlá. Mení pohľad na mesto a jeho priestupnosť a kontinuitu.
Mestská krajina
Mesto, má množstvo bariér. Nik to nepocíti tak veľmi ako bežec, ktorý má cit pre plynulosť a tempo. Jednoduchšie ako s mestom ním bojovať, je prispôsobiť sa mu a pozmeniť myslenie. Bariéry a problémy nebrať negatívne ale zistiť, ako ich prekonať a využiť vo svoj prospech.
Bežecký manuál
Bežecký manuál sa snaží pomôcť bežcovi orientovať sa v mestskej krajine a motivovať ho v behu. Prekážky a nepríjemnosti nemusia byť vždy zlé, ak si nájde spôsob ako ich prekonať. Prostredie zmeniť bežec nemôže, ale môže o ňom začať inak rozmýšľať. V prvom rade by sa nemal báť zlyhania. Niet väčšieho pôžitku ako sa pri behu stratiť. „Nepríjemnosť je len zle pochopené dobrodružstvo.“
Intervencie
Súčasťou manuálu sú aj nenápadné zásahy, intervencie, ktoré nikomu neuškodia, no môžu byť prínosom. Sú to dobrodružné skratky, ktoré spestrujú trasu a pomáhajú dostať sa na ťažko prístupné miesta. Sú tam kde sa hodia a kde sú potrebné. Vytvárať ich môžu aj samotný bežci. Niekedy prepojenia netreba ani vytvárať, stačí na ne len upozorniť.
Asistent behu (AB)
Sprievodca uľahčuje i komplikuje pohyb bežca v meste.
AB vzniká zlúčením kompasu s azimutom a GPS. Je to kvôli možnosti určovať a plánovať svoje trasy starým spôsobom. Navyše má nové funkcie, ktoré dopĺňajú bežecký manuál.
Narúša rutinu pravidelného behu rovnakými miestami a rozvíja orientačný zmysel. Generuje vždy novú trasy. Tá sa skladá z niekoľkých checkpointov, na ktoré asistent navádza smerovkou. Je to podobné, ako keď severka kompasu ukazuje na sever. Počet checkpointov je závislí na bežeckej zdatnosti, ktorú si asistent ukladá do pamäte. Po dosiahnutí checkpointu začne smerovka navádzať na ďalší. Checkpointy vytvoria postupne bežecký okruh.
Asistent behu (AS) obsahuje aktuálnu databázu informácií o svetlách na križovatkách. Bežec si môže lepšie naplánovať svoju trasu behu, pretože pozná čas keď zasvieti zelená na semafore.
Bežcom sa do trasy postupne zaradia intervencie tj. skratky, ktoré zpriestupnujú územie, no nie je jednoduché ich nájsť.
Užívatelia môžu sami dopĺňať systém o nové trasy, nepoznané miesta a checkpointy.
Má jednoduché telo a operačný systém s minimom funkcií. Vďaka tomu si ho môže každý zostrojiť doma sám.
Townhouse v proluce Pellicova 5c
Vypracovala: Blanka Štuříková
Vedoucí projektu: prof. Ing. arch. Petr Pelčák, Ing. arch. Bohumila Hybská
Návrh představuje townhouse pro čtyřčlennou rodinu s pronajímatelným kancelářským prostorem v prvním nadzemním podlaží.
Koncept domu je založen na motivu vystřídaných úrovní podlaží a zachování prostorových průhledů zjedná fasády na druhou. Pokoje orientované do ulice (na sever) nabízí ve vyšších patrech výhled na atraktivní lokalitu parku pod Špilberkem, naproti tomu z místností a teras jižní fasády je výhled na Petrov a brněnské panorama.
Pro parkování obyvatel domu bude využíván nedaleký parkovací dům na Kopečné ulici. Vzádveří je prostor pro odložení jízdního kola nebo kočárku.
V domě se nachází skleněný výtah, který zastavuje v každém podlaží ( po 1,685 metru ) a usnadňuje komunikaci ve vícepatrovém domě.
Soukromí obyvatel domu podle potřeby zajišťují dálkově ovladatelné závěsy na oknech. Stínění jižní fasády řeší screenové rolety.
Vytápění je řešeno podlahovým topením.
Mezi parkem a kostelem
Vypracovala: Ivana Galková
Vedoucí projektu: prof. Ing. arch. Petr Pelčák, Ing. arch. Bohumila Hybská
Návrh
Mój návrh sa snaží nadviazať na funkcionalistickú históriu - svojou geometriou, jasnou čitatelnosťou, jednoduchosťou hmót, či samotnými stavebnými materiálmi (hladká omietka, hliník).
Urbanizmus
Narovnaním komunikácie (ulica Údolní) námestie dostává tvar obdížnika. Pozdížna osa symetrie je umiestnená na rizalit školy. Hlavná dominanta, Kostel sv. Augustina sa tak dostává do vnútra námestia. Z východnej strany je námestie vymedzené stromořadím, ktoré priestor námestia dostatočne vymedzuje - udává mu hranicu. Avšak neprekáža pepojeniu s parkom. Z južnej strany navr- hujem dostavbu objektu, ktorý priestor vymedzí a uzavrie.
Námestie
Plochu samotného námestia vnímám ako protiváhu k všadeprítomnému súkromnému priestoru a nepriamej komunikácie. Ako verejnú plochu slúžiacu ludom, ich sociálnej rekreácií. Námestie pre mňa znamená miesto, ktoré ponúka priestor pre ludí, pre ich priamy kontakt. „Lidé jsou tam, kde jsou lidé" (staré škandinávske príslovie)
S cielom posilnit' veřejný život do priestoru námestia umiestňujem „multifunkč- nú plochu" Je to plocha v ploché. Dokáže meniť svoj charakter a tým meniť charakter celého námestia. Plytká vodná hladina odrážajúca koruny stromov posobí ako oáza kludu. Oáza kludu v rušnom meste dostupná pre každého hocikedy. Dá sa vypustit' a tým premeniť na zhromaždbvací priestor. V zime nádrž zamrzne a ladová hladina slúži ako kízisko. Z technického hladiska ide o retenčnú nádrž využívajúcu daždbvú vodu zo střechy polyfunkčného domu.
Objekty
Koncept domov reaguje na štruktúru a měřítko zástavby v okolí. Tieto domy móžu ponúknuť kvalitné bývanie, ktoré bude odpovedať dopytu tejto lokality. Domy sú orientované do spoločnej záhrady. Záhrada je pre ne miestom, kde sa možu pozerať, prežívať a střetávat' spoločne susedia a tak nežit' v anonymitě.
Lávka
Vypracovala: Veronika Dočekalová
Vedoucí projektu: MgA. Ing. arch. Petr Šmídek Ph.D a Ing.arch. Nicol Gale
Olomouc se nachází v srdci Moravy. Je to krajské město Olomouckého kraje. Dříve bylo známo jako centrum Moravy, a to zejména proto, že tu vedla Jantarová stezka. Olomouci se říkalo Královské město. Tuto oblast známe jako sídlo Jezuitů, kteří tu v 16. století založili svoji kolej. Díky nim, je obec známa jako město víry. Jádro je historické. Dominantní jsou barokní a renesanční stavby. Okolí centraje však postaveno v novějších slozích. Na urbanistickém plánu města se podílel i Camillo Sitte. Bohužel se jeho podíl nerealizoval celý, ale jen určitá část. V současnosti je místo ovládáno zejména studenty. Dokonce 1/5 obyvatel jsou studenti. Je zde univerzita Palackého, která má nespočet fakult.
V historickém centru města blízko Náměstí Republiky a ulice Křížkovského najdeme řadovou zástavbu barokního vzhledu, která leží na hradbách. Za hradbami je velký využívaný park. Celá zástavba slouží univerzitě. Každý objekt má vnitřní uzavřené nádvoří až na jedinou stavbu, který má nezastavěné nádvoří ze strany hradeb. Nádvoří, ale není průchozí, slouží pouze jako soukromé parkoviště. Dvě na sebe kolmé budovy okolo nádvoří slouží k různým účelům. V přízemí se nachází menza pro studenty. V 2.NP se nachází rektorát a kanceláře. Poslední strana tvoří pouze holý štít s vyčnívajícím domem. Tato část patří ovšem vedlejšímu objektu a to je univerzitní Charita. Úkolem je vyřešit tuto proluku. Ovšem potýkáme se s nespočtem problémů. Jak vyřešit holý štít budovy? Nezastavit nebo zastavit proluku? Vytvořit polo-soukromý, soukromý nebo veřejný, polo-veřejný prostor?
Tato část historické části Olomouce s parkem nabízí bohaté a okouzlující výhledy a vzbouzí v člověku podmanivé pocity. Proto byla navržena lávka a takový tvar budovy, který krásu těchto výhledů zprostředkovává a pomáhá lidem prožít si cestu plnou emocí a krás Olomouce.
Vzhledem k tomu, že Olomouc je nyní známa jako město studentů a proluka se nachází v řadové zástavbě domů patřících a sloužících univerzitě, bude navržen objekt pro potřeby studentům a zčásti i veřejnosti. Najdeme zde kavárnu, která nabízí krásný výhled. Sportovní sály pro menší tělesné aktivity. Větší posluchárnu s kuchyňkou a jídelními automaty a neposlední řadě auditorium. Auditorium je celé pro studenty. Pro iniciativu studentů přednášet jiným studentům. Pro podporu jejich zájmů.
Proč studentský dům? Na workshopu v Olomouci jsme se seznamovali s místem i s místními. Ptali jsme: co Vám zde chybí? Co je potřeba změnit? Jejich odpovědi byly dosti jednoznačné. Chybělo jim veřejné místo pro scházení, pro ničím nerušené učení, pro společný relax a klidné poobědvání.
Lávka
Rozeberme si lávku. Jestliže půjdeme podél parkánů tak dojdeme k lávce, která se liniově rozprostírá podél hradeb. Máme tedy dvě možnosti. Můžeme se vydat na lávku, která nám poskytne výhledy do parku a na obdivuhodnou Olomouc. Anebo půjdeme stále po parkánech a dostaneme se na nádvoří. Jestliže půjdeme po lávce, tak nás po zdolání mírného stoupání čeká vyhlídka. Vyhlídka nám umožňuje ničím nerušený výhled. Na tomto místě nepotkáme stále spěchající obyvatele, můžeme zde v klidu spočinout a dívat do dáli. Po lávce se můžeme také dostat do prvního patra domu, které slouží studentům i veřejnosti. Najdeme zde restauraci a gymnastický sál. V létě se restaurace zvětší i o venkovní posezení na lávce. Tato cesta posléze končí klesáním zpět na nádvoří. Pokud se ale rozhodneme nevstoupit na lávku, ale jít rovnou na nádvoří tak se dostáváme do prostoru, který se díky tvaru budovy rozkládá na dvě části. První část směrem z parku je jídelní a relaxační. A to zejména proto, že v přízemí navrhovaného domu najdeme kavárnu (která má dvě patra) a taky z otevření menzy do dvora.
toru je naopak vhodná spíše k rušnějším aktivitám, jako je stolní tenis apod. Ve třetím patře budovy je opět výhledová část formou podlouhlého balkonu podél celé stavby. Střecha je pochozí a slouží k výhledům, ale i k přednáškám a menším divadelním představení. Tyto tři prvky – lávky, které jsou orientovány podle výhledu, tvoří spolu s tvarem budovy koncept.
Budova
Tvar budovy je navržen tak, aby umožňoval pohledy na obzor Olomouce a zároveň tak, aby intenzita světla proudila do budovy podle funkce. Dům pomyslně rozděluje náměstí na dvě části, jak již bylo zmíněno. Objekt má 4 patra a jedno podzemní podlaží. Každé patro má konstruční výšku 4 metry. Vstup do každého patra je pouze jeden. Vstupem se dostávám k vertikálním komunikacím. Podzemní podlaží je čistě technického charakteru. Je zde celé technické vybavení, které obsluhuje budovu. V přízemí v prostoru před vertikálními komunikacemi máme možnost dát do levé nebo pravé části domu. V levé části je dvoupatrová restaurace, která má samostatné schodiště. Restaurace má dva provozy. Každý provoz obsluhuje jiný zaměstnanec. V pravé části najdeme sportovní sál, který slouží pro menší sálové aktivity jako je pilates, aerobic apod. V dalším patře je tedy navazující druhá část restaurace a opět totožný sportovní sál. Tyto sály se navzájem neovlivňují a fungují samostatně. Ve třetím patře v levé části najdeme relaxační místnost s kuchyňkou. Zde si mohou studenti ohřát oběd, uvařil si čaj nebo si koupit jídlo v automatech. Za touto místností se nachází toalety. V pravé části je posluchárna. V posledním patře najdeme opět kuchyňku a v pravé části menší auditorium. Auditorium je pouze pro studenty. Student si může sestavit vlastní zajímavou přednášku a přednášet ji ostatním. Zaleží pouze na vlastní iniciativě. Střecha je pochozí. Nabízí krásné výhledy, možnost posezení v létě. Šikmé plochy jsou vhodné k sezení v řadách a sledování menšího divadelního představení popřípadě koncertu s výhledem na Olomouc.
Materiál
Budova je postavena ze 3 hlavních materiálů. Těmi jsou beton, dřevo a ocel.
Konstrukce se skládá ze systému Velox. Což je kombinace železobetonu se ztracením bedněním. Ztracené bednění jsou desky, které obsahují heraklit. V této konstrukci je i zabudovaná tepelná izolace. Ta zamezí tepelným mostům. Poslední vrstvou je fasáda z pohledového betonu.
Lávka a horizontální dominantní prvky jsou v nosné podstatě opět zhotoveny ze systému Velox, ovšem na povrchu zde uvidíme dřevo.
Sloupy, jako nosný prvek pro lávku, jsou zhotoveny z oceli.
Podstata betonu tkví v tom, že z něho lze cokoli vymodelovat. Je velice tvárný, ale zároveň chladný. Navržená budova je socha, která si takový materiál vyžaduje. K tomu jako protipól je navrženo dřevo jako dominantní horizontální prvek. Dřevo je teplé a živé, z podstaty liniové.
Kolíska živin
Vypracovala: Petra Šebová
Vedoucí projektu: Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D .
Na satelitných snímkach jasne rozpoznať , kde bývalé obce ležali. Akási inverzia. Pokryté pionierskym lesom sa odlišujú od monokultúry smreku.
Epicentrá, ktoré v minulosti sústreďovali výsledky ľudskej energie. Nesú potenciál citového náboja pre krajinu, vytvorenia vzťahu. Ambícia je nadviazať na históriu, ale bez patetickej piety za zaniknutými obcami. Nadviazať na životadarnosť miesta.
0 komentářů
přidat komentář
