X. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty
Echosound
foto: Bc. Karolína Melichárková, Bc. Tereza Buryová
X. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty
za zimní semestr 2015/2016
Echosound
Vypracovaly: Bc. Karolína Melichárková a Bc. Tereza Buryová
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
OBLAST MALOMĚŘICE JE ČÁSTÍ MĚSTA BRNA, KTEROU PROTÉKÁ ŘEKA SVITAVA. NACHÁZÍ SE ZDE PŘEVÁŽNĚ RODINNÁ ZÁSTAVBA, UZEL ŽELEZNIČNÍ NÁKLADNÍ DOPRAVY A V BLÍZKÉM OKOLÍ HÁDECKÁ PLANINA S BÝVALÝM LOMEM.
PRÁVĚ MALOMĚŘICKÉ NÁDRAŽÍ SE STALO OBJEKTEM NAŠÍ STUDIE. OBLAST PODLÉHÁ NEJEN VELKÉ HMOTNOSTNÍ, ALE I HLUKOVÉ ZÁTĚŽI. PROSTOREM DOLINY PROZNÍVÁ ŠIROKÉ POLE ROZMANITÝCH ZVUKŮ V ZÁVISLOSTI NA VLAKOVÉ DOPRAVĚ.
SAMOTNÝ PROVOZ NÁDRAŽÍ MÁ ZAJÍMAVOU STRUKTURU. CELÝ PROCES ŘÍZENÍ PŘEDĚLENÉ DOPRAVY JE PROCESEM, KTERÝ PODLÉHÁ JAKÝMSI PRAVIDLŮM, AVŠAK NEMÁ PEVNÝ ŘÁD.
VLAKY ZANIKAJÍCÍ A VZNIKAJÍCÍ
PŘIJÍŽDĚJÍCÍ KONČÍCÍ NÁKLADNÍ VLAK PŘIJEDE NA KOLEJ URČENOU ŘÍDÍCÍM CENTREM SŽDC.
ZDE SE VAGÓNY OD SEBE MECHANICKY POVOLÍ A ZŮSTÁVAJÍ POUZE NA ZARÁŽCE, ABY SE MOHLY ODPOJIT Z ŘÍDÍCÍ MAŠINY.
VOZMISTR DÁ VYSÍLAČKOU ZPRÁVU "TŘÍDĚŇCE", KTERÁ UDÁVÁ INFORMACE DO POČÍTAČE.
VLAK DOSTANE SOUHLAS K PŘEROZDĚLENÍ NA ZÁKLADĚ TABULEK O ZÁZNAMECH VAGÓNŮ A JEJICH OBSAHU.
VLAK JE VYVEZEN NA SVÁŽNÝ PAHRBEK A VAGÓNY JSOU ROZPOSUNOVÁNY DO NÁLEŽITÝCH KOLEJÍ DLE SMĚRU NÁKLADU.
PO SEŘAZENÍ VAGÓNŮ DO STEJNÉHO SMĚRU VÝPRAVY JSOU MECHANICKY DOTAŽENY OPĚT K SOBĚ, ABY NEDOŠLO K JEJICH ROZPOJENÍ.
NÁSLEDNĚ JE SPOJENÁ SOUPRAVA PŘIPOJENA KE KOMPATIBILNÍ MAŠINĚ DLE HMOTNOSTI SOUČTU NÁKLADŮ VAGÓNŮ.
A PAK ČEKÁ...
PO KONTROLE A DOSAZENÍ ZPRÁVY DO TABULEK VLAK ČEKÁ NA MEZERU V DOPRAVĚ, ABY MOHL BÝT VYPRAVEN.
ČEKAT MŮŽE I CELÝ DEN, PROTOŽE V ŽELEZNIČNÍ DOPRAVĚ MAJÍ OSOBNÍ PŘEPRAVA A VLAKY, KTERÉ Sl ZAŽÁDALY VČAS O PRŮJEZD, VŽDY PŘEDNOST.
KDYŽ ŘÍDÍCÍ CENTRUM VYDÁ PŘÍKAZ, VLAK JE VYPRAVEN A ODJÍŽDÍ Z MALOMĚŘICKÉHO PŘEKLADNÍHO NÁDRAŽÍ.
PROSTOREM ZAZNAMENÁVÁNÍ OBRAZU ČI ZVUKU SE PRO NÁS STALA PĚŠÍ LÁVKA.
PŘI POŘIZOVÁNÍ OBRAZOVÉ STOPY JSME ZJISTILY, JAK ZVUKOVĚ ROZMANITÝ' JE TENHLE PROSTOR. VLAKY, TEDY MAŠINY A VAGÓNY, JSOU ZDROJEM ZVUKU MOTORŮ, ZVUKU BRZD, ZVUKU ROZPOJOVÁNÍ ČI SPOJOVÁNÍ TĚŽKÉHO KOVU A MNOHÝCH DALŠÍCH. ZVUKŮ VÝHYBEK, DOPRAVNÍ SIGNALIZACE A VYSÍLAČEK.
LÁVKA JE TĚMIHLE ZVUKY BEZPROSTŘEDNĚ OVLIVŇOVÁNA A REZONANCE JE PŘENÁŠENA DO JEJÍ KONSTRUKCE, KTERÁ SE CHVĚJE. TOHLE CHVĚNÍ JE CITELNÉ I ZNATELNÉ PŘI CHŮZI PO LÁVCE.
PŘI STUDII ZVUKŮ JSME ZJISTILY, JAKÉ ÚČINKY MŮŽOU MÍT ZVUKY NA LIDSKOU PSYCHIKU ČI JAK MŮŽOU OVLIVŇOVAT ORGANISMUS.
ZVUK JE TOTIŽ MECHANICKÝM VLNĚNÍM V LÁTKOVÉM PROSTŘEDÍ. LIDSKÉ UCHO JE VŠAK SCHOPNO ZPROSTŘEDKOVAT NÁM ZVUK O ROZHRANÍ 16HZ 21000HZ.
PŘI NIŽŠÍCH FREKVENCÍCH (INFRAZVUKOVÝCH) SE STÁVAJÍ TÓNY BOLESTIVÝMI A TAK ZPROSTŘEDKOVATEL (UCHO), NÁS TÉHLE BOLESTI UŠETŘÍ. AVŠAK LIDSKÝ ORGANISMUS TYHLE FREKVENCE STÁLE VNÍMÁ, I KDYŽ Sl JE ČLOVĚK NEUVĚDOMUJE. PŮSOBÍ PAK NA JEHO ORGANISMUS.
VYSOKÉ FREKVENCE JSOU FREKVENCE ULTRAZVUKOVÉ. TY NÁM URČUJÍ VIZUÁLNÍ PANORAMA, PROTOŽE PRÁVĚ BARVY SE ŠÍŘÍ TÍMHLE SPEKTREM DO NAŠEHO OKA.
INSPIRACÍ PRO NÁS BYL HUDEBNÍ LUK, JEDNOSTRUNNÝ NÁSTROJ, ROZŠÍŘENÝ PŘEDEVŠÍM V SUBSAHARSKÉ AFRICE A V MINULOSTI IV JIŽNÍ AMERICE.
VÝRAZNĚ SE PODOBÁ LUKU LOVECKÉMU, OD NĚJŽ JEJ VĚTŠINOU ODLIŠUJE UPEVNĚNÍ STRUNY, KTERÁ JE ROZECHVÍVÁNA RYCHLÝMI ÚDERY.
K ROZŠÍŘENÍ TÓNOVÝCH MOŽNOSTÍ HUDEBNÍHO LUKU UŽÍVÁ HRÁČ NĚKDY PRSTŮ NEBO HŮLKY: JEJICH POMOCÍ STRUNU ZKRÁTÍ A ZÍSKÁ TAK VYŠŠÍ TÓN.
JAKO REZONÁTOR SLOUŽÍ BUĎ HRÁČOVA ÚSTNÍ DUTINA (STRUNA PROCHÁZÍ MEZI RTY, KTERÉ SE JÍ ALE NEDOTÝKAJÍ), NEBO JE PŘIPOJEN PŘÍDAVNÝ REZONÁTOR - NEJČASTĚJI Z TYKVE.
OCELOVÉ LANA MEZI VAZNÍKY SE ROZEZNÍVAJÍ NA ZÁKLADĚ REÁLNÝCH ZVUKŮ O RŮZNÝCH FREKVENCÍCH. VYTVÁŘÍ TAK NĚCO KOMPLEXNÍHO V DANÉM ÚZEMÍ.
TAHLE ZNĚJÍCÍ LANOVÁ STRUKTURA BUDE VYPRACOVÁNA DO JEDNOTLIVÝCH NOSNÝCH PRVKŮ OBJEKTU INSPIROVANÝCH LUKEM. OZVUČNICE BUDE TVOŘENA Z POCHOZÍ HMOTY A TAK SE LÁVKA BUDE ROZEZNÍVAT POD NOHAMA PRŮCHOZÍCH.
Mateřská školka v Semilech pod Vartou
Vypracovali: Linda Boušková, Ondřej Vik, Nikola Kumstátová, Vojtěch Petr Štýbnar, Ema Pavlovská
Vedoucí projektu: Ing. arch. David Mikulášek
Strategie pro Dolní Kounice
Vypracovali: Bc. Daniel Struhařík, Bc. Štěpán Vašut, Bc. Ondrej Palenčar
Vedoucí projektu: Ing. arch. Pavel Jura, Ing. arch. David Mikulášek
Poslední ročník studia. Další semestr nás čeká diplomová práce. Pak už praxe. Poslední práce by měla být něco zásadního. Něco jiného než ateliérové práce, kde /sme (se) hledali, tříbili si názor, snažili se vyznat v našem oboru. Jako téma jsme si vybrali stavbu komunitního centra. Tedy stavby která bude víceúčelovým prostorem pro nespočet akcí ve městě. Stavbou, kde můžou probíhat tréningy stejně jako prostor pro konání plesů
Začali jsme hledáním místa. Oslovovali jsme menši města v kraji. Po osobní návštěvě sedmnácti měst a jednáni se zástupci samosprávy jsme vybrali Dolní Kounice. Právě zde se nejlépe protínalo naše zadání se skutečnými potřebami obce.
Po analýze, hledání podkladů, rozhovorech s vedoucími práce a externisty jsme se na týden vydali do Kounic. Spali jsme v místní hasičské zbrojnici, pracovali v zasedací místnosti na radnici. Díky tomu jsme mohli vnímat skutečné potřeby města. Za jednodenní návštěvu by to možné nebylo. Kounice mají silného ducha a o to více jsme vnímali naši práci jako důležitou/hlavně to nepodělat/. Již ze
začátku bylo jasné, že řešit jen kulturní dům/ komunitní centrum není vhodné.
Chtěli jsme město pojmout komplexně. Kulturní dům chápeme jako součást celku. Nelze ho proto řešit samostatně. Při každodenních procházkách jsme se o jednotlivých místech bavili s místními, společně potom na první diskuzi v kulturním domě. Se studenty základní školy a občany na diskuzi jsme vytvořili pocitovou mapu. To nám pomohlo odhalit místa. která mají svou kvalitu Ha jsme chtěli podpořit/ a místa, která nejsou ideální/u těchto navrhnout jak je lépe využít/.
Vybrali jsme proto více než patnáct míst, neurologických bodů. kterým se věnujeme. Našim cílem bylo. aby náš návrh na sebe nijak neupozorňoval. Aby se stal přirozenou součásti města. Města, které je velmi silné a krásné. Druhá diskuze s občany pro nás byla velkým nakopnutím před koncem. Bylo skvělé vnímat, že nám místní rozumí. Při prezentaci přibilo několik dalších míst a ta stávající se upravila.
Najednou jsme viděli, že naše práce může mít skutečný dopad. I přesto, že se jedná o zásahy malé, jsou bezesporu velkou architekturou. Architekturou, která neexhibuje. Architekturou, která je.
Vypracovaly: Bc. Karolína Melichárková a Bc. Tereza Buryová
Vedoucí projektu: MArch. Ing. arch. Jan Kristek a Ph.D., Ing.arch. Jaroslav Sedlák
OBLAST MALOMĚŘICE JE ČÁSTÍ MĚSTA BRNA, KTEROU PROTÉKÁ ŘEKA SVITAVA. NACHÁZÍ SE ZDE PŘEVÁŽNĚ RODINNÁ ZÁSTAVBA, UZEL ŽELEZNIČNÍ NÁKLADNÍ DOPRAVY A V BLÍZKÉM OKOLÍ HÁDECKÁ PLANINA S BÝVALÝM LOMEM.
PRÁVĚ MALOMĚŘICKÉ NÁDRAŽÍ SE STALO OBJEKTEM NAŠÍ STUDIE. OBLAST PODLÉHÁ NEJEN VELKÉ HMOTNOSTNÍ, ALE I HLUKOVÉ ZÁTĚŽI. PROSTOREM DOLINY PROZNÍVÁ ŠIROKÉ POLE ROZMANITÝCH ZVUKŮ V ZÁVISLOSTI NA VLAKOVÉ DOPRAVĚ.
SAMOTNÝ PROVOZ NÁDRAŽÍ MÁ ZAJÍMAVOU STRUKTURU. CELÝ PROCES ŘÍZENÍ PŘEDĚLENÉ DOPRAVY JE PROCESEM, KTERÝ PODLÉHÁ JAKÝMSI PRAVIDLŮM, AVŠAK NEMÁ PEVNÝ ŘÁD.
VLAKY ZANIKAJÍCÍ A VZNIKAJÍCÍ
PŘIJÍŽDĚJÍCÍ KONČÍCÍ NÁKLADNÍ VLAK PŘIJEDE NA KOLEJ URČENOU ŘÍDÍCÍM CENTREM SŽDC.
ZDE SE VAGÓNY OD SEBE MECHANICKY POVOLÍ A ZŮSTÁVAJÍ POUZE NA ZARÁŽCE, ABY SE MOHLY ODPOJIT Z ŘÍDÍCÍ MAŠINY.
VOZMISTR DÁ VYSÍLAČKOU ZPRÁVU "TŘÍDĚŇCE", KTERÁ UDÁVÁ INFORMACE DO POČÍTAČE.
VLAK DOSTANE SOUHLAS K PŘEROZDĚLENÍ NA ZÁKLADĚ TABULEK O ZÁZNAMECH VAGÓNŮ A JEJICH OBSAHU.
VLAK JE VYVEZEN NA SVÁŽNÝ PAHRBEK A VAGÓNY JSOU ROZPOSUNOVÁNY DO NÁLEŽITÝCH KOLEJÍ DLE SMĚRU NÁKLADU.
PO SEŘAZENÍ VAGÓNŮ DO STEJNÉHO SMĚRU VÝPRAVY JSOU MECHANICKY DOTAŽENY OPĚT K SOBĚ, ABY NEDOŠLO K JEJICH ROZPOJENÍ.
NÁSLEDNĚ JE SPOJENÁ SOUPRAVA PŘIPOJENA KE KOMPATIBILNÍ MAŠINĚ DLE HMOTNOSTI SOUČTU NÁKLADŮ VAGÓNŮ.
A PAK ČEKÁ...
PO KONTROLE A DOSAZENÍ ZPRÁVY DO TABULEK VLAK ČEKÁ NA MEZERU V DOPRAVĚ, ABY MOHL BÝT VYPRAVEN.
ČEKAT MŮŽE I CELÝ DEN, PROTOŽE V ŽELEZNIČNÍ DOPRAVĚ MAJÍ OSOBNÍ PŘEPRAVA A VLAKY, KTERÉ Sl ZAŽÁDALY VČAS O PRŮJEZD, VŽDY PŘEDNOST.
KDYŽ ŘÍDÍCÍ CENTRUM VYDÁ PŘÍKAZ, VLAK JE VYPRAVEN A ODJÍŽDÍ Z MALOMĚŘICKÉHO PŘEKLADNÍHO NÁDRAŽÍ.
PROSTOREM ZAZNAMENÁVÁNÍ OBRAZU ČI ZVUKU SE PRO NÁS STALA PĚŠÍ LÁVKA.
PŘI POŘIZOVÁNÍ OBRAZOVÉ STOPY JSME ZJISTILY, JAK ZVUKOVĚ ROZMANITÝ' JE TENHLE PROSTOR. VLAKY, TEDY MAŠINY A VAGÓNY, JSOU ZDROJEM ZVUKU MOTORŮ, ZVUKU BRZD, ZVUKU ROZPOJOVÁNÍ ČI SPOJOVÁNÍ TĚŽKÉHO KOVU A MNOHÝCH DALŠÍCH. ZVUKŮ VÝHYBEK, DOPRAVNÍ SIGNALIZACE A VYSÍLAČEK.
LÁVKA JE TĚMIHLE ZVUKY BEZPROSTŘEDNĚ OVLIVŇOVÁNA A REZONANCE JE PŘENÁŠENA DO JEJÍ KONSTRUKCE, KTERÁ SE CHVĚJE. TOHLE CHVĚNÍ JE CITELNÉ I ZNATELNÉ PŘI CHŮZI PO LÁVCE.
PŘI STUDII ZVUKŮ JSME ZJISTILY, JAKÉ ÚČINKY MŮŽOU MÍT ZVUKY NA LIDSKOU PSYCHIKU ČI JAK MŮŽOU OVLIVŇOVAT ORGANISMUS.
ZVUK JE TOTIŽ MECHANICKÝM VLNĚNÍM V LÁTKOVÉM PROSTŘEDÍ. LIDSKÉ UCHO JE VŠAK SCHOPNO ZPROSTŘEDKOVAT NÁM ZVUK O ROZHRANÍ 16HZ 21000HZ.
PŘI NIŽŠÍCH FREKVENCÍCH (INFRAZVUKOVÝCH) SE STÁVAJÍ TÓNY BOLESTIVÝMI A TAK ZPROSTŘEDKOVATEL (UCHO), NÁS TÉHLE BOLESTI UŠETŘÍ. AVŠAK LIDSKÝ ORGANISMUS TYHLE FREKVENCE STÁLE VNÍMÁ, I KDYŽ Sl JE ČLOVĚK NEUVĚDOMUJE. PŮSOBÍ PAK NA JEHO ORGANISMUS.
VYSOKÉ FREKVENCE JSOU FREKVENCE ULTRAZVUKOVÉ. TY NÁM URČUJÍ VIZUÁLNÍ PANORAMA, PROTOŽE PRÁVĚ BARVY SE ŠÍŘÍ TÍMHLE SPEKTREM DO NAŠEHO OKA.
INSPIRACÍ PRO NÁS BYL HUDEBNÍ LUK, JEDNOSTRUNNÝ NÁSTROJ, ROZŠÍŘENÝ PŘEDEVŠÍM V SUBSAHARSKÉ AFRICE A V MINULOSTI IV JIŽNÍ AMERICE.
VÝRAZNĚ SE PODOBÁ LUKU LOVECKÉMU, OD NĚJŽ JEJ VĚTŠINOU ODLIŠUJE UPEVNĚNÍ STRUNY, KTERÁ JE ROZECHVÍVÁNA RYCHLÝMI ÚDERY.
K ROZŠÍŘENÍ TÓNOVÝCH MOŽNOSTÍ HUDEBNÍHO LUKU UŽÍVÁ HRÁČ NĚKDY PRSTŮ NEBO HŮLKY: JEJICH POMOCÍ STRUNU ZKRÁTÍ A ZÍSKÁ TAK VYŠŠÍ TÓN.
JAKO REZONÁTOR SLOUŽÍ BUĎ HRÁČOVA ÚSTNÍ DUTINA (STRUNA PROCHÁZÍ MEZI RTY, KTERÉ SE JÍ ALE NEDOTÝKAJÍ), NEBO JE PŘIPOJEN PŘÍDAVNÝ REZONÁTOR - NEJČASTĚJI Z TYKVE.
OCELOVÉ LANA MEZI VAZNÍKY SE ROZEZNÍVAJÍ NA ZÁKLADĚ REÁLNÝCH ZVUKŮ O RŮZNÝCH FREKVENCÍCH. VYTVÁŘÍ TAK NĚCO KOMPLEXNÍHO V DANÉM ÚZEMÍ.
TAHLE ZNĚJÍCÍ LANOVÁ STRUKTURA BUDE VYPRACOVÁNA DO JEDNOTLIVÝCH NOSNÝCH PRVKŮ OBJEKTU INSPIROVANÝCH LUKEM. OZVUČNICE BUDE TVOŘENA Z POCHOZÍ HMOTY A TAK SE LÁVKA BUDE ROZEZNÍVAT POD NOHAMA PRŮCHOZÍCH.
Mateřská školka v Semilech pod Vartou
Vypracovali: Linda Boušková, Ondřej Vik, Nikola Kumstátová, Vojtěch Petr Štýbnar, Ema Pavlovská
Vedoucí projektu: Ing. arch. David Mikulášek
Strategie pro Dolní Kounice
Vypracovali: Bc. Daniel Struhařík, Bc. Štěpán Vašut, Bc. Ondrej Palenčar
Vedoucí projektu: Ing. arch. Pavel Jura, Ing. arch. David Mikulášek
Poslední ročník studia. Další semestr nás čeká diplomová práce. Pak už praxe. Poslední práce by měla být něco zásadního. Něco jiného než ateliérové práce, kde /sme (se) hledali, tříbili si názor, snažili se vyznat v našem oboru. Jako téma jsme si vybrali stavbu komunitního centra. Tedy stavby která bude víceúčelovým prostorem pro nespočet akcí ve městě. Stavbou, kde můžou probíhat tréningy stejně jako prostor pro konání plesů
Začali jsme hledáním místa. Oslovovali jsme menši města v kraji. Po osobní návštěvě sedmnácti měst a jednáni se zástupci samosprávy jsme vybrali Dolní Kounice. Právě zde se nejlépe protínalo naše zadání se skutečnými potřebami obce.
Po analýze, hledání podkladů, rozhovorech s vedoucími práce a externisty jsme se na týden vydali do Kounic. Spali jsme v místní hasičské zbrojnici, pracovali v zasedací místnosti na radnici. Díky tomu jsme mohli vnímat skutečné potřeby města. Za jednodenní návštěvu by to možné nebylo. Kounice mají silného ducha a o to více jsme vnímali naši práci jako důležitou/hlavně to nepodělat/. Již ze
začátku bylo jasné, že řešit jen kulturní dům/ komunitní centrum není vhodné.
Chtěli jsme město pojmout komplexně. Kulturní dům chápeme jako součást celku. Nelze ho proto řešit samostatně. Při každodenních procházkách jsme se o jednotlivých místech bavili s místními, společně potom na první diskuzi v kulturním domě. Se studenty základní školy a občany na diskuzi jsme vytvořili pocitovou mapu. To nám pomohlo odhalit místa. která mají svou kvalitu Ha jsme chtěli podpořit/ a místa, která nejsou ideální/u těchto navrhnout jak je lépe využít/.
Vybrali jsme proto více než patnáct míst, neurologických bodů. kterým se věnujeme. Našim cílem bylo. aby náš návrh na sebe nijak neupozorňoval. Aby se stal přirozenou součásti města. Města, které je velmi silné a krásné. Druhá diskuze s občany pro nás byla velkým nakopnutím před koncem. Bylo skvělé vnímat, že nám místní rozumí. Při prezentaci přibilo několik dalších míst a ta stávající se upravila.
Najednou jsme viděli, že naše práce může mít skutečný dopad. I přesto, že se jedná o zásahy malé, jsou bezesporu velkou architekturou. Architekturou, která neexhibuje. Architekturou, která je.
0 komentářů
přidat komentář
