Superstudio 2020 - 3. místo
Pavla Nesvadbíková, Magdalena Uhlířová, Oskar Madro
Satelit - Sprawl
Při hledání témy jsme přemýšleli nad dopadem ideologie na architekturu - jaká je však ideologie dneška? Bezbřehý konzum, 3 auta a vila za Prahou?
Jak vlastně vnímáme tému satelitních domů? Architekti a urbanisté upozorňují na katastrofální dopady na město, nefungující ulice, narušené mezilidské vztahy.
Po době šedě, lidské unifikace a mas, se karta obrátila a lidi chtěli konečně „to svoje“. Svůj ráj na zemi, kde bude všechno povoleno. Chtěli svůj dům, svoji identitu, své soukromí.
Co dostali? Katalogové domy, každý tak jiný, a přece všechny stejné. Schované za řadou tújí a betonovou zdí. Co je tedy jejich kůží? Omítka na fasádě? Balustráda na balkóně? Levná betonová zed?
Charakter domů v satelitní zástavbě je specifický tím, že domy mají dvě kůže. Tu „krásnou“, kterou si dům obléká na porothermový základ, a tu ochrannou v podobě plotu, zamezující interakci s okolím. V takovém prostředí se ulice omezuje na stěnami vymezený koridor.
Místo boje se suburbiem navrhujeme alternativní způsob vymezení soukromí. Domy necháváme domy, a věnujeme se hranicím - ochranné kůži, které rozšiřujeme o funkční náplň.
Princip spočívá ve vytvoření 2,5 metru tlusté vrstvy komunikující s ulicí a definující soukromou zahradu. Do filtru vkládáme chybějící občanskou vybavenost - obchůdek, kavárnu, solárium, saunu, trafiku...
Vytváříme nový šat pro dům, který přesněji reflektuje jeho identitu. K pseudobaroknímu tělu pseudobarokní šat. Stavební materiál však neskrýváme, vyznívá jeho upřímnost a určitá absurdnost místa a času.
A za 30 let? Satelitní domky už možná nebudou aktuální - ulice však zůstane, a naše hranice poslouží jako parter nové zástavbě, jako otisk historie bývalé výstavby. A nebo se nic nezmění -bude však našlápnuto na kvalitnější život v místě.
Při hledání témy jsme přemýšleli nad dopadem ideologie na architekturu - jaká je však ideologie dneška? Bezbřehý konzum, 3 auta a vila za Prahou?
Jak vlastně vnímáme tému satelitních domů? Architekti a urbanisté upozorňují na katastrofální dopady na město, nefungující ulice, narušené mezilidské vztahy.
Po době šedě, lidské unifikace a mas, se karta obrátila a lidi chtěli konečně „to svoje“. Svůj ráj na zemi, kde bude všechno povoleno. Chtěli svůj dům, svoji identitu, své soukromí.
Co dostali? Katalogové domy, každý tak jiný, a přece všechny stejné. Schované za řadou tújí a betonovou zdí. Co je tedy jejich kůží? Omítka na fasádě? Balustráda na balkóně? Levná betonová zed?
Charakter domů v satelitní zástavbě je specifický tím, že domy mají dvě kůže. Tu „krásnou“, kterou si dům obléká na porothermový základ, a tu ochrannou v podobě plotu, zamezující interakci s okolím. V takovém prostředí se ulice omezuje na stěnami vymezený koridor.
Místo boje se suburbiem navrhujeme alternativní způsob vymezení soukromí. Domy necháváme domy, a věnujeme se hranicím - ochranné kůži, které rozšiřujeme o funkční náplň.
Princip spočívá ve vytvoření 2,5 metru tlusté vrstvy komunikující s ulicí a definující soukromou zahradu. Do filtru vkládáme chybějící občanskou vybavenost - obchůdek, kavárnu, solárium, saunu, trafiku...
Vytváříme nový šat pro dům, který přesněji reflektuje jeho identitu. K pseudobaroknímu tělu pseudobarokní šat. Stavební materiál však neskrýváme, vyznívá jeho upřímnost a určitá absurdnost místa a času.
A za 30 let? Satelitní domky už možná nebudou aktuální - ulice však zůstane, a naše hranice poslouží jako parter nové zástavbě, jako otisk historie bývalé výstavby. A nebo se nic nezmění -bude však našlápnuto na kvalitnější život v místě.
0 komentářů
přidat komentář
