Otevřený dopis architektů ministru kultury ČR ve věci mezinárodní architektonické soutěže na stavbu Národní knihovny v Praze

Vážený pane ministře,

obracíme se na Ministerstvo kultury ČR, které je zřizovatelem Národní knihovny a její ředitel Vám za činnost a hospodaření této instituce osobně odpovídá.
Architektonická soutěž je osvědčenou cestou k nejlepšímu zpracování konkrétní zakázky a její uspořádání by mělo být v zájmu každého investora. V případě financí z veřejných rozpočtů jde zpravidla o kvalitu občanských staveb či veřejného prostoru, které dlouhodobě ovlivní charakter města a našeho životního prostředí vůbec.
Architektonická soutěž na novou budovu Národní knihovny v Praze byla jistě nejdůležitější mezinárodní soutěží na našem území. Jejím výsledkem měla být stavba reprezentující nejen státní instituci, ale i Prahu a celou Českou republiku, svým významem a předpokládanými náklady v rámci současné polistopadové architektury financované státem ojedinělá. Odpovídající pozornost médií a tedy i veřejnosti přitáhla soutěž až po zveřejnění výsledků, jak už bývá bohužel pravidlem. Debaty o kvalitě vítězného projektu na nejrůznější úrovni však zastínily průběh samotné soutěže, který je v tomto případě zásadní.
Národní knihovna připravila soutěž bez účasti České komory architektů, Národního památkového ústavu a dalších institucí, se kterými by bylo bývalo přirozené tuto záležitost alespoň konzultovat. Klíčovým rozhodnutím včetně výběru pozemku nepředcházela odpovídající odborná debata, mnoho důležitých otázek se objevilo až po soutěži. Obsahově i formálně nekvalitní zpracování soutěžních podmínek, informování o soutěži s uváděním mnoha zjevně nepravdivých údajů, stejně jako pozdější prezentace výsledků, zveřejňování dokumentů a komunikace se soutěžícími zdaleka neodpovídaly významu ani rozpočtu soutěže.
Ještě před oficiálním vyhlášením soutěže zveřejnilo vedení NK jméno pozdějšího vítěze, který měl být pobídnut k účasti. Toto jediné jméno pak opakovaně provázelo tiskové zprávy o soutěži, zatímco jména ostatních oslovených architektů byla zveřejněna až více než 3 měsíce po vyhlášení výsledků, v době kdy NK již čelila protestům kvůli neregulérnosti soutěže. Preferování jednoho architekta samotným vypisovatelem je nepřijatelné. Zveřejněním složení poroty, s účastí několika osob pozdějšímu vítězi velmi blízkých, byl dojem předem známého vítěze posílen. Většinu porotců přitom nominovalo samo vedení NK, kritéria jejich výběru nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Přestože se oprávněné pochybnosti o nestrannosti poroty a tím i zvýhodnění jednoho soutěžícího ještě před uzavřením soutěže pokoušel organizátor oficiálně rozptýlit, byli mnozí architekti od účasti právě z těchto důvodů odrazeni. Jak vyšlo později najevo, ze světové špičky se neúčastnil téměř nikdo, z české pak jen velmi málo významných architektů. Ze 17 architektů, které vypisovatel soutěže oslovil dopisem se účastnil pouze jeden tuzemský a jeden zahraniční architekt, kterým byl právě pozdější vítěz.
Neregulérním způsobem pak proběhlo i samotné hodnocení. Porota posoudila a vyřadila více než 300 projektů během nezvykle krátké doby a bez náležitého zdůvodnění. Porota opakovaně hlasovala v neúplném počtu svých členů a dlouhodobě nepřítomná porotkyně, paní Hadid, nebyla dle pravidel soutěže trvale zastoupena jedním neměnným náhradníkem. Porota se v rozporu se soutěžními pravidly rozhodla ignorovat svoji povinnost a nevyloučila z dalšího posuzování projekty nesplňující závazné podmínky zadání. Podmínka umístění části fondů do nadzemních prostor přitom byla soutěžícím opakovaně potvrzena jako nepřekročitelná, její změna v průběhu soutěže je naprosto nepřijatelná a neomluvitelná. Důsledky této podmínky pro koncepční řešení stavby, pro její rozsah, velikost, výšku a poměr k zastavovanému pozemku jsou fatální. Ačkoliv vítězná práce tuto závaznou podmínku nesplňuje, bylo její vítězství možné proto, že v rozporu se základními pravidly architektonických soutěží (ale i jiných forem zadávání) jeden z členů poroty a zároveň zástupce vyhlašovatele, pan Vlastimil Ježek, navrhl její vypuštění, které porota bez hlasování akceptovala. Neregulérnost soutěže je zcela zjevná a doložitelná veřejně přístupnými oficiálními dokumenty.
Následné protesty soutěžících a profesní komory jsou pochopitelné a naprosto oprávněné. Vedení NK je přesto odmítá, v médiích i na oficiálním webu jsou uváděny nepravdivé či zcela irelevantní argumenty. Vedení NK se již krátce po vyhlášení výsledků soutěže a poté ještě několikrát odvolávalo na stanovisko Mezinárodní unie architektů (UIA). Konečné stanovisko UIA je přitom k dispozici již několik týdnů a jasně deklaruje, že porota přestoupila závazná ustanovení stavebního programu, který byl součástí soutěžních podmínek a že podmínky tohoto ustanovení zásadním způsobem omezily základní koncept řešení mnoha soutěžních návrhů. Odpovědnost za dodržení soutěžních pravidel nese vyhlašovatel, který také jako jediný může, ba je v tomto případě z výše uvedených důvodů povinen, výsledky soutěže zrušit (v žádném případě tak nemůže učinit například UIA nebo jiný subjekt).
Výše popsaný průběh mezinárodní architektonické soutěže na budovu s předpokládanými náklady několik miliard Kč, vysílající do tuzemska i do zahraničí signály o neprofesionalitě, manipulovatelnosti a nezákonnosti, chápeme jako velmi nebezpečný precedens.
Požadujeme anulování výsledků soutěže, spolu s vrácením vstupního poplatku všem registrovaným týmům, uhrazení nákladů na zpracování projektů všem soutěžním týmům, které svoji práci řádně odevzdaly a také řádné vyrozumění všech tuzemských i zahraničních účastníků soutěže. Dále požadujeme veřejné příjetí odpovědnosti ze strany vedení NK za selhání v právní i etické rovině.
Případnému vypsání nové soutěže musí předcházet ustavení nezávislé komise, která komplexně zhodnotí situaci NK, tedy kapacitu budovy Klementina včetně využití jeho podzemních částí a po přesunu Státní technické knihovny do právě realizované budovy v Dejvicích. Pokud se ukáže, že je skutečně třeba budovat nové kapacity mimo prostory Klementina, je úkolem takové komise zajistit zpracování urbanistického řešení vybrané lokality, stejně jako profesionální zpracování zadání a dohled na transparentním průběhem celé soutěže. Pouze takový postup může zajistit kvalitní účast i výsledek a nasměrovat architektonické soutěže i v České Republice k lepší budoucnosti.

Martin Roubík - architekt
Emil Přikryl - architekt, profesor, vedoucí školy architektury AVU v Praze
Jan Línek - význačný český architekt
Ján Stempel - architekt, proděkan pro výstavbu FA ČVUT v Praze
Jan Jehlík - architekt, urbanista, pedagog FA ČVUT v Praze
Osamu Okamura - architekt, šéfredaktor časopisu ERA 21
Adam Gebrian - architekt a publicista
Petr Pištěk - architekt a publicista
Radek Martišek - architekt, autor analytického rozboru "vítězného" návrhu
Ludvík Grym - architekt

Bjarke Ingels - architekt, účastník soutěže (BIG), Dánsko
Jürgen Mayer H. - architekt, účastník soutěže (J.MAYER.H) Německo
Thomas Leeser - architekt, účastník soutěže (LEESER), USA
Florian Haydn - architekt, účastník soutěže (000y0), Rakousko
Richard Scheich - architekt, účastník soutěže (FELD72), Rakousko
Jan Bočan - architekt, profesor FA ČVUT v Praze, účastník soutěže (BOČAN & PARTNERS)
Tomáš Hradečný - architekt, finalista soutěže (HŠH)
Petr Franta - architekt, účastník soutěže (PETR FRANTA)
Luděk Obal - architekt, účastník soutěže (4A)
Markéta Smrčková - architektka, účastnice soutěže (LENNOX)
Viktor Tonner - architekt, účastník soutěže (JESTICO&WHILES)
Miloš G. Parma - architekt, účastník soutěže (ADO)
Jakub Kynčl - architekt, účastník soutěže (KNESL+KYNČL)