Ještěd f kleci 11 - 3. místo

Příliš čsto se díváme z výšky (nejen na město)
Když se řekne Krymská, většina z nás si vybaví limonádu Club-Mate a kola bez přehazovačy. Nenechme se mýlit, tyto příznaky mají svůj původ v něčm podstatnějším, říkejme tomu městské sousedství. Zdejší obyvatelé si uvědomují místo, ve kterém žijí. Vědí o sobě. Tyto společnské skutečosti si zaslouží nacházet svůj otisk v architektuře.
Místní louka se těší silnému veřejnému sentimentu a čsto se stává dějištěm rozličých akcí. Osamělý dům, který stojí jako totem v cípu louky, ji objímá do své mlčící náruč a propůjčje jí zvláštní bezprizornost. Snad proto je tak oblíbená, protože nikomu nepatří. Náměstí či park by ji stěží mohli nahradit. Návrh navazuje na tuto křehkou atmosféru. V pozadí dorůstá uličí fronta. Náruče rozkošatí vysazenými stromy. Odnaproti se novostavba zatváří svými pavlačmi málem rybářsky. Mezi dřevěnými lamelami v parteru tušíme náměstí. Ještě krok a lamely nás uzavřou do vnitřního světa surreálné kavárny. Z ochozu máme náměstí jako na dlani. Když do něj sestoupíme, spatříme dům, jak hledí do tváře devatenáctého století s konvencí a noblesou. Takto se dům proměňuje podle toho, hledíme-li na něj zvenku, nebo zevnitř, zboku, nebo zpříma, z ulice, z náměstí, nebo z louky. Mísí v sobě různé nálady. Ambicí je určtý druh přítomnosti.
Vnitřní struktura domu má také svou společnskou motivaci. Typologický hybrid žehličy a pavlačáku vytváří prostředí, ve kterém se potkávají různí lidé. Rostoucí hloubka dispozice vytváří škálu bytů nestejných standardů a velikostí, zatímco pavlače místem potkávání, možná i setkání.