Ještěd f kleci 11 - nominace
Alžběta Pomahačová (1.roč) - Studánka
atelier Mg.A. Petra Šmídka a Ing.arch. Jiřího Žida
Studánka. náhrobek. dotek lidské ruky. kontakt. vzpomínka
Je zajímavé, jak moc se stav náhrobků odvíjí od jejích horizontálnosti nebo vertikálnosti. Pokud leží volně v trávě, je na něm vidět, zda se o něj někdo stará. Pokud ne, měl by si časem najít svůj elegantní způsob, jak nenásilně splynout s přírodou. Tvarovou inspiraci jsem našla v jisté podobnosti rituálu, kterou jsem spatřovala v čištění lesní studánky. Celý koncept je založen na subtilitě, materiálové a tvarové jednoduchosti a čistotě.
Martin Holba (2.roč) - K lesu zády, k sálu čelem
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Špania Dolina je obklopená horami, doly, šachtami, bílými omítkami, potoky, tajchy, medvědy, studenty architektury a uprostřed něco chybí. Růst vesnice určovala po staletí příroda jak kopci, tak svým nerostným bohatstvím. Dnes je uprostřed bývalého centra zpracovávání rudy prázdno.
Prokládám tímto rovným územím pravidelný rastr, který mi pomáhá uchopit celé místo. Mřížka navazuje na osu údolí a okolní cesty. Svou jednou stranou dotváří náves. Zde jsem umístil dům, který se otevírá sám do sebe. Polovina objektu slouží po celý rok jako kavárna. Druhá půlka je příležitostně použita jako sál, divadlo, galerie nebo tělocviča. Objekt se dá pro různé příležitosti uzavřít velkými kovovými vraty, případně propojit s kavárnou. Po většinu čsu je však dům průchozí a propojuje tak náves s přilehlým prostorem - obecním dvorem. Na konci tohoto prostoru se nachází podlouhlá hmota školky, která je vnitřně dělená po čvercích rastru. Velká část obecního dvoru slouží jako její zahrada. Uprostřed dvora se nachází altán s vyhlídkou a ohništěm. Je přístupný všem a je vidět široko daleko. Oheň přiláká poutníky. Potok a posléze schodiště je dovedou až ke stolu. Poslední objektem je hasičká zbrojnice. Její umístění u silnice směřuje vozidla směrem na náves a celý prostor uzavírá. Průhledové osy a měřítko rastu jsou navrženy tak, aby se celý prostor propojil s vesnicí. Špania Dolina s přílivem nové energie rastr pohltí a prolne se do něj.
Tereza Čermáková (4.roč) - Humienka
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Obec Špania Dolina je bývalá hornická obec ležící na středním Slovenku v blízkosti Bánské Bystice. Báňskou činnost připomíná hlavně monumentální halda hlušiny bezprostředně sousedící s centrem obce, ale i stavby, které svým měřítkem neodpovídají dnešnímu významu vesnice.
V posledních letech zažívá obec pozvolný příliv nových obyvatel. Oceňují dostupnost města v kombinaci s horským rázem Španie Doliny. Do vesnice se stěhují mladé rodiny s dětmi. Unikají ruchu města a nachází zde hledané autentično. Ke spokojenosti jim ale chybí základní služby potřebné pro společenský život a výchovu dětí. Přestože se o víkendech počet obyvatel díky chalupářům několikanásobně zvýší, není tento potenciál využíván. Obci chybí přirozené integrační centrum. Místa, která by odpovídala potřebám místních i návštěvníků.
Pomyslné náměstí dnes tvoří park vybudovaný namísto budov spojených s báňskou činností, která byla ukončena na konci 19. století. Náměstí nebo náves v pravém slova smyslu obec nikdy neměla a volná prostranství, chápaná dnes jako centrum obce, sloužila k ryze praktickým účelům (viz. poloha Obecního úřadu mimo dnešní centrum).
Ve svém návrhu ruším dnešní náměstí/park a na jeho místo navrhuji zástavbu volně navazující na původní půdorysnou stopu zde stojících objektů. Navrhované domy a krajinné zásahy kopírují a dotvářejí důležité linie zástavby a zároveň samy definují nové prostory - náměstí, ulice a veřejná prostranství.
Linie v krajině, která kopíruje směr údolí propisujícího se do charakteru celé vesnice, definuje přístupovou cestu pro pěší turisty přicházející od parkoviště pod obcí. Zářez na druhou stranu ohraničuje prostranství, na kterém se nachází Obecní úřad. Podle dobových zdrojů měla tato část obce nespornou důležitost, která byla zdůrazněna dnes již neexistujícím stromořadím.
Navržené budovy nemají vyřešit všechny problémy obce, mají být iniciátorem změn, za kterými nemůže stát nikdo jiný, než obyvatelé sami. Návrh jim nabízí trávení času ve společnosti spoluobyvatel (v knihovně u novin, při společenských událostech v sále,...) i návštěvníků obce, kteří zde najdou potřebné služby. Rodinám s dětmi nabízí alternativu dojížedění v podobě služby dětské skupiny, která má minimální nároky na zřízení, zato velké usnadnění života pracujících rodičů. Soudomí tvoří urbanisticky kompaktní blok, který však svou konstrukcí dovoluje volné průchody a průhledy. Od frontální fasády hledící na náměstí, přes prostor zápraží až po humna, po slovensky humienka.
Provoz domů se liší v závislosti na denní době. Přes den žijí díky dětem z miniškolky a místním obyvatelům, kteří si přijdou přečíst denní tisk do knihovny. Stodolovitý charakter domů je narušen rozdělením parteru na jednotlivé funkční celky. Členitost půdorysů a střídání venkovních a vnitřních prostorů je v obou domech umožněno dvojicí průběžných nosných stěn. Půdorysná stopa není souvislá a z lidské perspektivy mají domy působit jako kompozice plných a prázdných ploch, vizuálně navazujích na důležité body ve Španie Dolině.
Lucie Pavlištíková (4.roč) - Bydlet v lánech Horního Jiřetína
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Horní Jiřetín, obec, která je městem svým statutem, chová se jako suburbie a má tvář vesnice. S potenciálem k růstu a schovanou poetikou vodních nádrží plnou pstruhů a jiných ryb čeká na svou příležitost. Byla lánovou obcí a domovem horníků. Čím má být dnes? Řešila jsem největší potenciál Jiřetína, bydlení. Snažila jsem se navázat na paměťovou stopu lánů, rozvést téma vodních nádrží a zachovat kouzlo mladého lesa v blízkosti centra. Z místa vzešel koncept zástavby bloků v lánech, vodní kaskádové osy a zelené osy. Blok jsem volila jako budoucí městskou strukturu, avšak charakter tvořila více venkovský s rodinnými domy pro dnešek. Různorodost bloků má zajistit různé tváře ulic, aby se člověk lépe orientoval. Doprava je tvořená velice jednoduše, okruh dvouproudé silnice je protnut jednosměrnými ulicemi a skrz celé území napříč je možné projít pěšky.
Jiří Gulbis (1.roč mag) - Sportovní hala Roudnice nad Labem
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
situace / proluka v historickém centru v bezprostřední blízkosti barokně upraveného gotického kostela Narození Panny Marie / proluka sevřená mezi náspem železniční trati, zbytky klasické maloměstské zástavby a klášterním areálem
koncept / navrhuji dům, abych posílil město / živý parter do ulice s obchody a kavárnou jako měkký přechod mezi ulicí užívanou všemi uživateli města a převážně monofunkčním objektem navštěvovaným spíše uzavřenou zájmovou skupinou
architektura / emocionální přepis zaniklé uliční fronty do nové urbanistické struktury v zájmu znovuoživení měřítka rozpadajícího se městského letokruhu / srostlice malých domů ukrývající velkorozponovou sportovní halu / prchavý otisk historických fasád
provoz / sportovní hala vyhovující pořádání mezinárodních utkání / zázemí sportovců / tři venkovní hřiště / administrativní zázemí basketbalové akademie / pronajímatelné konferenční prostory / hotel pro sportovce / obchody / kavárna / kryté parkování v suterénu
materiály a konstrukce / ocelová příhradová konstrukce / izolační plášť ze sendvičových panelů / fasáda a střecha z patinující oceli
Jakub Dvořák (3.roč) - Projekt proluka
atelier Ing.arch. akad.arch. Jana Hendrycha a Ing.arch. Ing. Jiřího Janďourka
Do tohoto projektu jsem o krymské ulici nikdy neslyšel. Ulici jsem vnímal jako každou jinou. Když jsem začal získávat informace dozvěděl jsem se že v této ulici dokonale fungují sousedské vztahy. Existuje zde jakási komunita sousedů z krymské. Ulice funguje jako místo pro setkávání a pořádání akcí a proluka ,jak zde říkají chybějícímu bloku domů,je jejím vyvrcholením. Říká se že příležitost dělá zloděje,když bych to převedl na situaci krymské, otevřenost místa může být jedním z hlavních důvodů vzniku této komunity lidí. Toto místo má zvláštní náboj, atmosféra otevřeného bloku ve mně vyvolává pocit volnosti. Je mi jasné, že to zde musí zůstat. Při promýšlení projektu my šlo o zachování té neuchopitelné energie která zde je a transformovat jí do hmoty. Od počátku jsem věděl že hmota nesmí být pevná,protože by uzavřela prostor a pocit volnosti by se vytratil. Zároveň každý tuší že zde něco chybí a je potřeba to něco doplnit . Můj záměr byl vytvořit objekt který opticky doplní ulice a zároveň udrží louku otevřenou. Svým zásahem ztvárňuji to co zde cítím. Na volnou plochu umístím subtilní strukturu, která znásobí plochu a nabídne další možnosti používání prostoru. Hmoty umístěné v této struktuře zmenšují měřítko, jsou umístěny tak aby se zde člověk cítil příjemně a zároveň plocha louky zůstala. Objemy jsou vytvořeny vypnutím látky, která je dostatečně flexibilní. Jsou zde nosiče zeleně, které vytvářejí vysuté zahrady Tento objekt by se měl chovat jako organismus, reflektující své blízké okolí, měli by se do něj propsat potřeby lidí, jejich používání daného objektu.
Adam Kössler (1.roč mag) - Z lom
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Není to tak dávno, kdy se na dřínovské vodní nádrži pořádala regata, lidé z okolí sem jezdili odpočívat a v okolních mokřadech a slatích žila hejna ptáků. V roce 1981 nejen toto jezero, ale i železniční trať, obec Dřínov a některé další obce musely ustoupit těžbě uhlí. Asi těžko by člověk hledal místo, které prošlo fatálnější proměnou a mělo tak pohnutou historii. Jedná se o oblast, kterou před třiceti lety pohltil hnědouhelný důl ČSA rozprostírající se pod Horním Jiřetínem. Ztenčující se uhelné zásoby ve zmíněném dole způsobily, že se toto území v poslední době dostalo do hledáčku politiků a médií. Hojně diskutované téma, mě zaujalo a přimělo položit si otázku, jak s dolem po ukončení těžby naložit. Při svých následných rešerších jsem narazil na projekt technické rekultivace dotčené krajiny. To, že tyto „maskující“ koncepce moc dobře nefungují, jsem měl příležitost vidět na již zrekultivovaných plochách v okolí dolu. Častokrát vágně řešené územní plány se totiž mohou stát živnou půdou pro nevhodné developerské projekty. Domnívám se, že pro oblast s tak výrazným rozvojovým potenciálem je zapotřebí značné obezřetnosti.
Při řešení svého projektu jsem zvolil jiný přístup. Pro zachování autenticity a energie, kterou tato krajina má, ji ponechávám přírodní sukcesi. Přistupuji k ní jako k jasně definovanému útvaru se surovým charakterem, jako k industriální stopě. Počítám zde s přirozeným postupným zaplavením celého dolu, čímž vznikne rozsáhlá vodní plocha.
Svůj projekt situuji na rozhraní budoucího jezera a obcí Černice a Horní Jiřetín. Navrhuji zde přírodní rezervaci, přičemž se snažím akcentovat subtilní prvky krajiny, o něž tato postupně přišla. Myslím tím zejména obnovit přírodní struktury jako jsou mokřady, rákosové porosty a zejména přirozená hnízdiště vodního ptactva, které byly pro tuto oblast typické. Tyto struktury ohrazuje a vytváří pro ně nosnou platformu ortogonální rastr dřevěných lávek. Rastr definují tři hlavní osy, které jsou spojnicemi stávajících a zaniklých obcí. Je navržen jako „rostoucí“ struktura, tudíž se může rozšířit a tím přizpůsobit přírodě i novým potřebám.
Dále podél hlavní osy umísťuji tři věže s různým využitím, jimiž definuji měřítko eventuálních pozdějších zásahů. Objekty mají přímý vztah k rozvoji dané lokality. První věž s přilehlou loděnicí je určena pro vodácký oddíl, druhá věž slouží vědeckým účelům jako stanice biologů, třetí věž mohou využívat turisté jako rozhlednu a útulnu.
Touto svojí vizí jsem nechtěl vytvářet repliky zaniklého, mělo jít spíše o reminiscenci původního rázu a charakteru krajiny.
atelier Mg.A. Petra Šmídka a Ing.arch. Jiřího Žida
Studánka. náhrobek. dotek lidské ruky. kontakt. vzpomínka
Je zajímavé, jak moc se stav náhrobků odvíjí od jejích horizontálnosti nebo vertikálnosti. Pokud leží volně v trávě, je na něm vidět, zda se o něj někdo stará. Pokud ne, měl by si časem najít svůj elegantní způsob, jak nenásilně splynout s přírodou. Tvarovou inspiraci jsem našla v jisté podobnosti rituálu, kterou jsem spatřovala v čištění lesní studánky. Celý koncept je založen na subtilitě, materiálové a tvarové jednoduchosti a čistotě.
Martin Holba (2.roč) - K lesu zády, k sálu čelem
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Špania Dolina je obklopená horami, doly, šachtami, bílými omítkami, potoky, tajchy, medvědy, studenty architektury a uprostřed něco chybí. Růst vesnice určovala po staletí příroda jak kopci, tak svým nerostným bohatstvím. Dnes je uprostřed bývalého centra zpracovávání rudy prázdno.
Prokládám tímto rovným územím pravidelný rastr, který mi pomáhá uchopit celé místo. Mřížka navazuje na osu údolí a okolní cesty. Svou jednou stranou dotváří náves. Zde jsem umístil dům, který se otevírá sám do sebe. Polovina objektu slouží po celý rok jako kavárna. Druhá půlka je příležitostně použita jako sál, divadlo, galerie nebo tělocviča. Objekt se dá pro různé příležitosti uzavřít velkými kovovými vraty, případně propojit s kavárnou. Po většinu čsu je však dům průchozí a propojuje tak náves s přilehlým prostorem - obecním dvorem. Na konci tohoto prostoru se nachází podlouhlá hmota školky, která je vnitřně dělená po čvercích rastru. Velká část obecního dvoru slouží jako její zahrada. Uprostřed dvora se nachází altán s vyhlídkou a ohništěm. Je přístupný všem a je vidět široko daleko. Oheň přiláká poutníky. Potok a posléze schodiště je dovedou až ke stolu. Poslední objektem je hasičká zbrojnice. Její umístění u silnice směřuje vozidla směrem na náves a celý prostor uzavírá. Průhledové osy a měřítko rastu jsou navrženy tak, aby se celý prostor propojil s vesnicí. Špania Dolina s přílivem nové energie rastr pohltí a prolne se do něj.
Tereza Čermáková (4.roč) - Humienka
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Obec Špania Dolina je bývalá hornická obec ležící na středním Slovenku v blízkosti Bánské Bystice. Báňskou činnost připomíná hlavně monumentální halda hlušiny bezprostředně sousedící s centrem obce, ale i stavby, které svým měřítkem neodpovídají dnešnímu významu vesnice.
V posledních letech zažívá obec pozvolný příliv nových obyvatel. Oceňují dostupnost města v kombinaci s horským rázem Španie Doliny. Do vesnice se stěhují mladé rodiny s dětmi. Unikají ruchu města a nachází zde hledané autentično. Ke spokojenosti jim ale chybí základní služby potřebné pro společenský život a výchovu dětí. Přestože se o víkendech počet obyvatel díky chalupářům několikanásobně zvýší, není tento potenciál využíván. Obci chybí přirozené integrační centrum. Místa, která by odpovídala potřebám místních i návštěvníků.
Pomyslné náměstí dnes tvoří park vybudovaný namísto budov spojených s báňskou činností, která byla ukončena na konci 19. století. Náměstí nebo náves v pravém slova smyslu obec nikdy neměla a volná prostranství, chápaná dnes jako centrum obce, sloužila k ryze praktickým účelům (viz. poloha Obecního úřadu mimo dnešní centrum).
Ve svém návrhu ruším dnešní náměstí/park a na jeho místo navrhuji zástavbu volně navazující na původní půdorysnou stopu zde stojících objektů. Navrhované domy a krajinné zásahy kopírují a dotvářejí důležité linie zástavby a zároveň samy definují nové prostory - náměstí, ulice a veřejná prostranství.
Linie v krajině, která kopíruje směr údolí propisujícího se do charakteru celé vesnice, definuje přístupovou cestu pro pěší turisty přicházející od parkoviště pod obcí. Zářez na druhou stranu ohraničuje prostranství, na kterém se nachází Obecní úřad. Podle dobových zdrojů měla tato část obce nespornou důležitost, která byla zdůrazněna dnes již neexistujícím stromořadím.
Navržené budovy nemají vyřešit všechny problémy obce, mají být iniciátorem změn, za kterými nemůže stát nikdo jiný, než obyvatelé sami. Návrh jim nabízí trávení času ve společnosti spoluobyvatel (v knihovně u novin, při společenských událostech v sále,...) i návštěvníků obce, kteří zde najdou potřebné služby. Rodinám s dětmi nabízí alternativu dojížedění v podobě služby dětské skupiny, která má minimální nároky na zřízení, zato velké usnadnění života pracujících rodičů. Soudomí tvoří urbanisticky kompaktní blok, který však svou konstrukcí dovoluje volné průchody a průhledy. Od frontální fasády hledící na náměstí, přes prostor zápraží až po humna, po slovensky humienka.
Provoz domů se liší v závislosti na denní době. Přes den žijí díky dětem z miniškolky a místním obyvatelům, kteří si přijdou přečíst denní tisk do knihovny. Stodolovitý charakter domů je narušen rozdělením parteru na jednotlivé funkční celky. Členitost půdorysů a střídání venkovních a vnitřních prostorů je v obou domech umožněno dvojicí průběžných nosných stěn. Půdorysná stopa není souvislá a z lidské perspektivy mají domy působit jako kompozice plných a prázdných ploch, vizuálně navazujích na důležité body ve Španie Dolině.
Lucie Pavlištíková (4.roč) - Bydlet v lánech Horního Jiřetína
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Horní Jiřetín, obec, která je městem svým statutem, chová se jako suburbie a má tvář vesnice. S potenciálem k růstu a schovanou poetikou vodních nádrží plnou pstruhů a jiných ryb čeká na svou příležitost. Byla lánovou obcí a domovem horníků. Čím má být dnes? Řešila jsem největší potenciál Jiřetína, bydlení. Snažila jsem se navázat na paměťovou stopu lánů, rozvést téma vodních nádrží a zachovat kouzlo mladého lesa v blízkosti centra. Z místa vzešel koncept zástavby bloků v lánech, vodní kaskádové osy a zelené osy. Blok jsem volila jako budoucí městskou strukturu, avšak charakter tvořila více venkovský s rodinnými domy pro dnešek. Různorodost bloků má zajistit různé tváře ulic, aby se člověk lépe orientoval. Doprava je tvořená velice jednoduše, okruh dvouproudé silnice je protnut jednosměrnými ulicemi a skrz celé území napříč je možné projít pěšky.
Jiří Gulbis (1.roč mag) - Sportovní hala Roudnice nad Labem
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
situace / proluka v historickém centru v bezprostřední blízkosti barokně upraveného gotického kostela Narození Panny Marie / proluka sevřená mezi náspem železniční trati, zbytky klasické maloměstské zástavby a klášterním areálem
koncept / navrhuji dům, abych posílil město / živý parter do ulice s obchody a kavárnou jako měkký přechod mezi ulicí užívanou všemi uživateli města a převážně monofunkčním objektem navštěvovaným spíše uzavřenou zájmovou skupinou
architektura / emocionální přepis zaniklé uliční fronty do nové urbanistické struktury v zájmu znovuoživení měřítka rozpadajícího se městského letokruhu / srostlice malých domů ukrývající velkorozponovou sportovní halu / prchavý otisk historických fasád
provoz / sportovní hala vyhovující pořádání mezinárodních utkání / zázemí sportovců / tři venkovní hřiště / administrativní zázemí basketbalové akademie / pronajímatelné konferenční prostory / hotel pro sportovce / obchody / kavárna / kryté parkování v suterénu
materiály a konstrukce / ocelová příhradová konstrukce / izolační plášť ze sendvičových panelů / fasáda a střecha z patinující oceli
Jakub Dvořák (3.roč) - Projekt proluka
atelier Ing.arch. akad.arch. Jana Hendrycha a Ing.arch. Ing. Jiřího Janďourka
Do tohoto projektu jsem o krymské ulici nikdy neslyšel. Ulici jsem vnímal jako každou jinou. Když jsem začal získávat informace dozvěděl jsem se že v této ulici dokonale fungují sousedské vztahy. Existuje zde jakási komunita sousedů z krymské. Ulice funguje jako místo pro setkávání a pořádání akcí a proluka ,jak zde říkají chybějícímu bloku domů,je jejím vyvrcholením. Říká se že příležitost dělá zloděje,když bych to převedl na situaci krymské, otevřenost místa může být jedním z hlavních důvodů vzniku této komunity lidí. Toto místo má zvláštní náboj, atmosféra otevřeného bloku ve mně vyvolává pocit volnosti. Je mi jasné, že to zde musí zůstat. Při promýšlení projektu my šlo o zachování té neuchopitelné energie která zde je a transformovat jí do hmoty. Od počátku jsem věděl že hmota nesmí být pevná,protože by uzavřela prostor a pocit volnosti by se vytratil. Zároveň každý tuší že zde něco chybí a je potřeba to něco doplnit . Můj záměr byl vytvořit objekt který opticky doplní ulice a zároveň udrží louku otevřenou. Svým zásahem ztvárňuji to co zde cítím. Na volnou plochu umístím subtilní strukturu, která znásobí plochu a nabídne další možnosti používání prostoru. Hmoty umístěné v této struktuře zmenšují měřítko, jsou umístěny tak aby se zde člověk cítil příjemně a zároveň plocha louky zůstala. Objemy jsou vytvořeny vypnutím látky, která je dostatečně flexibilní. Jsou zde nosiče zeleně, které vytvářejí vysuté zahrady Tento objekt by se měl chovat jako organismus, reflektující své blízké okolí, měli by se do něj propsat potřeby lidí, jejich používání daného objektu.
Adam Kössler (1.roč mag) - Z lom
atelier Ing.arch. Radka Suchánka, PhD., Ing.arch.Dott. Petra Janoše a Ing.arch. Vladimíra Baldy
Není to tak dávno, kdy se na dřínovské vodní nádrži pořádala regata, lidé z okolí sem jezdili odpočívat a v okolních mokřadech a slatích žila hejna ptáků. V roce 1981 nejen toto jezero, ale i železniční trať, obec Dřínov a některé další obce musely ustoupit těžbě uhlí. Asi těžko by člověk hledal místo, které prošlo fatálnější proměnou a mělo tak pohnutou historii. Jedná se o oblast, kterou před třiceti lety pohltil hnědouhelný důl ČSA rozprostírající se pod Horním Jiřetínem. Ztenčující se uhelné zásoby ve zmíněném dole způsobily, že se toto území v poslední době dostalo do hledáčku politiků a médií. Hojně diskutované téma, mě zaujalo a přimělo položit si otázku, jak s dolem po ukončení těžby naložit. Při svých následných rešerších jsem narazil na projekt technické rekultivace dotčené krajiny. To, že tyto „maskující“ koncepce moc dobře nefungují, jsem měl příležitost vidět na již zrekultivovaných plochách v okolí dolu. Častokrát vágně řešené územní plány se totiž mohou stát živnou půdou pro nevhodné developerské projekty. Domnívám se, že pro oblast s tak výrazným rozvojovým potenciálem je zapotřebí značné obezřetnosti.
Při řešení svého projektu jsem zvolil jiný přístup. Pro zachování autenticity a energie, kterou tato krajina má, ji ponechávám přírodní sukcesi. Přistupuji k ní jako k jasně definovanému útvaru se surovým charakterem, jako k industriální stopě. Počítám zde s přirozeným postupným zaplavením celého dolu, čímž vznikne rozsáhlá vodní plocha.
Svůj projekt situuji na rozhraní budoucího jezera a obcí Černice a Horní Jiřetín. Navrhuji zde přírodní rezervaci, přičemž se snažím akcentovat subtilní prvky krajiny, o něž tato postupně přišla. Myslím tím zejména obnovit přírodní struktury jako jsou mokřady, rákosové porosty a zejména přirozená hnízdiště vodního ptactva, které byly pro tuto oblast typické. Tyto struktury ohrazuje a vytváří pro ně nosnou platformu ortogonální rastr dřevěných lávek. Rastr definují tři hlavní osy, které jsou spojnicemi stávajících a zaniklých obcí. Je navržen jako „rostoucí“ struktura, tudíž se může rozšířit a tím přizpůsobit přírodě i novým potřebám.
Dále podél hlavní osy umísťuji tři věže s různým využitím, jimiž definuji měřítko eventuálních pozdějších zásahů. Objekty mají přímý vztah k rozvoji dané lokality. První věž s přilehlou loděnicí je určena pro vodácký oddíl, druhá věž slouží vědeckým účelům jako stanice biologů, třetí věž mohou využívat turisté jako rozhlednu a útulnu.
Touto svojí vizí jsem nechtěl vytvářet repliky zaniklého, mělo jít spíše o reminiscenci původního rázu a charakteru krajiny.
0 komentářů
přidat komentář
