Erlebachova bouda: Jak vdechnout tradiční krkonošské boudě nový život

Erlebachova bouda je zasazena do nadmořské výšky 1148 m pod horou Malý Šišák na hlavním hřebeni Krkonoš. Historie Erlebachovy boudy se datuje od roku 1784, kdy zde Ignáz Hollman vybudoval první letní dřevěnou boudu, kterou o sto let později koupil Franz Erlebach. V době totality vlastnil chalupu podnik Centrotex, který ji nechal po léta chátrat, a to až do začátku 80. let, kdy byla rozpadající se stylová dřevěnka stržena a roku 1990 na jejím místě Centrotex otevřel zbrusu nový rekreační objekt. V roce 1998 Erlebachovu boudu odkoupili manželé Martina a Jiří Tomáškovi a postupně ji spolu s dalšími přilehlými budovami zapojili do uceleného komplexu nazvaného Resort sv. František.

Za pečlivě provedenou rekonstrukcí Erlebachovy boudy stojí dlouhodobá spolupráce (která přerostla v přátelství) mezi rodinou Tomáškových a architektkou Zuzanou Scerankovou. Ačkoliv se to zdá téměř k neuvěření, tento napínavý příběh se začal rodit již před zhruba dvaceti lety, kdy byla Zuzana Sceranková se svým tehdy třináctiletým synem, dnešním spoluautorem podoby rekonstrukce Matúšem Scerankou, v tehdejší Erlebachově boudě na lyžařské dovolené. Jakmile se Jiří Tomášek dozvěděl, že mezi jeho hosty je architektka, požádal ji tehdy, zda by načrtla možnou novou podobu Erlebachovy boudy. A z této první skici se zrodila spolupráce, která přetrvala dvě dekády.

Po získání stavebního povolení na přestavbu a dostavbu hotelu Erlebachova bouda v roce 2007 následovalo zhruba patnáct let stavby v několika etapách. Nejprve byla přestavěna zhruba polovina původní budovy Erlebachovy boudy. Posléze proběhla dostavba prostor pro wellness centrum směrem ke kapličce sv. Františka – v této době doplnil architektonický tandem Matúš Sceranka, který se do projektování wellness centra zapojil během svých studií na vysoké škole. Vrcholným dílem se stala vnitřní prosklená kaple. A konečně v roce 2023 byla dokončena poslední etapa, přístavba západního křídla hotelu, tzv. Stodoly, dnes nejkrásnějších prostor celého resortu. Za výslednou poklidnou atmosféru krkonošské luční enklávy vděčí Erlebachova bouda na první pohled náročnému požadavku Správy KRNAPu na vybudování podzemních garáží. Finální terénní úpravy, které jsou naplánované na květen 2024, završí celý projekt dokončením zahrady s fontánou a nápisem KRÁSA A RADOST na střeše podzemní garáže.

Matúš Sceranka popisuje dlouhodobou a úspěšnou spolupráci s investory, která vyvrcholila zatím poslední přístavbou Stodoly, už téměř jako vztah s přáteli nebo rodinnými příslušníky. "Členové rodiny Tomáškových se do procesu tvorby výsledné podoby každé etapy rekonstrukce aktivně zapojovali – vždyť své osudy se rozhodli spojit s touto drsnou horskou lokalitou již před 26 lety," zamýšlí se Matúš Sceranka a pokračuje. "V celkovém dojmu se stala realizace přístavby Stodoly jakýmsi vítězstvím praktické užitné architektury. Nesnažili jsme se ohromovat návštěvníka nějakými wow-efekty, vnášet do krkonošské boudy něco, co by do ní nepatřilo, nechtěli jsme v interiéru nic extravagantního ani nebylo naším záměrem, aby některý interiérový prvek v pokojích, např. svítidlo nebo vypínač, na sebe poutal nějakou zvláštní pozornost. Přesně takto to cítili investoři a my jsme s touto jejich představou souhlasili," dodává Matúš Sceranka.

Dnes nabízí Stodola nejluxusnější varianty ubytování z celého Resortu sv. František. Jižní pokoje ohromí prosklenou panoramatickou stěnou s dechberoucími výhledy do údolí směrem ke Špindlerovu Mlýnu, severní pokoje zase nabízí uklidňující výhledy k lesu a k vrcholu Malý Šišák. Aby měli hosté k přírodě blíž, má každý pokoj minimálně jeden balkón. "Není velkým překvapením, že ústředním tématem našich představ při navrhování interiéru pokojů Stodoly bylo propojení s přírodou. Co jiného také vymýšlet, když máme hned za okny takovou nádhernou scenerii?" usmívá se Matúš Sceranka. "Interiéry jsme se proto snažili navrhnout v přírodních tónech, ale minimalisticky, aby pohledy hostů sklouzávaly nikoliv k zařízení pokoje, ale především do okolní přírody. V pokojích jsme pracovali s dubovým dřevem, ze kterého jsou vyrobeny podlahy i nábytek. Stěny jsme ponechali čistě bílé, stropy jsou betonové. Obklady v koupelnách byly zvoleny v tónech tmavo-zelené, bronzové a šedé, které opět evokují odstíny lesa. Vypínače, osvětlení, dveřní kování i koupelnové baterie jsme ladili do antracitové barvy, která je nejpříhodnější a nejméně rušivá vzhledem k přírodě za okny."

Volba architektů nakonec padla na vypínače berker Q.3 v antracitové barvě. "Tyto vypínače patří mezi naši nejpopulárnější řadu," vysvětluje Thomas Grund, generální ředitel Hager Electro, do jejíhož portfolia vypínače berker patří. "Ony se totiž nesnaží na sebe vůbec poutat pozornost. Svým symetrickým tvarem, čistými liniemi, kvalitním zpracováním a decentní barevností dokáží doplnit téměř jakýkoliv typ interiéru. S dřevěnými prvky a pastelovou barevností interiérů Erlebachovy boudy si vysloveně rozumí," usmívá se Thomas Grund. V pokojích našly uplatnění nejen vypínače a silové zásuvky, ve stejném designu zde najdete i datové a televizní zásuvky nebo analogové termostaty regulující podlahové vytápění. "S antracitovou barvou vypínačů berker Q.3 a s celkovou atmosférou pokojů jsme ladili i další funkční prvky interiéru. Nakonec jsme nakombinovali stropní svítidla Nordlux a s nimi nástěnná svítidla a stolní lampičky Enna od Astro Lighting. V koupelnách najdete nápadité kování od londýnské manufaktury Buster+Punch," dodává Katrin Grund, zakladatelka a majitelka concept store MONOBRAND, která interiérové doplňky pro rekonstrukci Stodoly dodávala.

Všechny součásti dnešní Erlebachovy boudy do sebe zapadají, staré se snoubí s novým, jednotlivé části jsou propojené a celý koncept po všech náročných rekonstrukcích a přístavbách funguje jako jeden celek. V areálu najdete nejen ubytovací kapacity, ale také lobby bar, kavárnu, wellness centrum nebo multifunkční sál, sloužící především pro konference a firemní akce. To nejcennější, za čím se hosté do Erlebachovy boudy vrací, ale nenajdete v interiéru boudy – tou největší devizou areálu je okolní horská příroda a autentická atmosféra života na hřebeni našich nejvyšších hor.

www.hager.cz/vypinac
www.monobrand.cz
www.erlebachovabouda.cz
Ing. arch. Zuzana Sceranková a Ing. arch. Matúš Sceranka

"Skvělá žena a skvělý tým, pak stačí být už jenom vizionář. To však říkám s úsměvem, neboť jsem stále více přesvědčen, že to co se nám povedlo, je především Boží dílo. Důkazem tohoto tvrzeni je mnoho dobrých lidí, kteří nás provázeli a provází od myšlenek po jednotlivé realizace. Se ženou Martinou jsme si zamilovali nádherný kus země na hlavním hřebeni Krkonoš pod horou Malý Šišák. V roce 1997 jsme na tomto místě koupili Josefovu boudu a o rok později Erlebachovu boudu. Historie Erlebašky sahá až do doby vlády Josefa II., císaře Svaté říše římské. Letos slavíme neuvěřitelných 240 let od jejího založení. Před 20-ti lety jsme se seznámili s architektkou Zuzanou Scerankovou, která byla se svým tehdy třináctiletým synem, dnešním spoluautorem podoby rekonstrukce Matúšem, u nás na dovelené, a tím začala naše dlouhodobá spolupráce. Naší společnou prvotinou byla kaplička sv. Františka z Assisi z roku 2007. Postupem času začal celý areál nést jméno tohoto světce. S Martinou jsme si připadali jako osadníci, kteří objevili novou krásnou zemi a zakotvili zde svůj život i svou víru. Vertikální rozměr víry je pro celou rodinu naprosto zásadní a plnou svou silou se promítl i do rekonstrukce Erlebachovy boudy, která začala v roce 2010. V letošním roce doděláváme poslední detaily. Od myšlenky po finále 20 let. Celoživotní dílo. Hotel byl zavřen jen 4,5 měsíce v roce 2010. Stavělo se za provozu s výjimkou nuceného zavření v době covidu. Bylo to dost šílené, ale díky mojí ženě a skvělému týmu jak zaměstnanců hotelu, tak všech, kteří se podíleli na realizaci, se to zvládlo a výsledek je velkolepý. Dnes s námi pracují všechny tři děti, které prožitím tohoto příběhu s místem naprosto srostly, a tím je úspěšná budoucnost na několik dekád zajištěna. Našich zatím 6 vnoučat je zde také šťastných a cítí se tu doma. Mělo a má to smysl. Díky, díky všem. A speciálně jedno díky tam nahoru Jaroslavu Jidříškovi, který mě naučil píseň o kráse dřeva. Díky Jardo." Vzpomíná Jiří Tomášek