Stavby pro kulturu. Čtyři divadla Iva Klimeše

Cyklus přednášek Kruhu pro rok 2009 nazvaný ,,Matadoři/Matadorky“ se snaží přiblížit výrazné osobnosti Československé architektury 60. až 80. let. Smyslem je dát prostor architektuře, která zatím nebyla často objektivně zhodnocena a jejíž autoři ji dosud veřejně neprezentovali se všemi detaily, těžkostmi a vlastní historií. Jako první přijel představit svoji tvorbu architekt Ivo Klimeš z Ostravy. Přednáška se konala v prostorách Roxy/Nod za hojné účasti návštěvníků a na závěr i v příjemné atmosféře otázek a diskusí.

Na úvod své přednášky Ivo Klimeš připomenul studia na FA VUT v Brně, kde se v letech 1951-56 učil v ateliéru Bohuslava Fuchse. Pokračoval líčením situace ve Stavoprojekt v Ostravě, kam po dokončení školy nastoupil a působil v oddělení zahradní architektury. Rokem 1959 se Ivo Klimeš dostává k divadelním projektům a konstatuje, že tímto tématem měl jedinečnou možnost se v rámci Stavoprojektu vymanit z práce na sídlištní výstavbě.
První představené soutěžní projekty na operu v Ostravě a operu v Pardubicích nedošly realizace. Klimeš u nich však vyzdvihl důležité inovace v řešení divadelních prostorů. Důraz se zde kladl především na proměnlivost divadelní plochy, její transformaci, zapojení diváků, plasticitu podlah, otvírání bočních proscéniových ploch, pohyb světel apod.
Následovala prezentace Opavského náměstí, kde v jakémsi ,,mezidobí“ divadelní tvorby Ivo Klimeš navrhl kašnu a celkovou úpravu veřejného prostoru. Přičemž jak říká práci s terénem obecně řadí mezi své oblíbené architektonické úkoly.
Následně Ivo Klimeš představil sérii projektů divadel, kterým byla v přednášce věnovaná hlavní pozornost. Projekt ostravského divadla Antonína Dvořáka (1967) představoval téma doplnění historické stavby divadla novou přístavbou. Ta obsáhla společenské a užitkové prostory jako jsou šatny, zkušebny, dílny apod., které ve staré části divadla nebyly řešeny prakticky vůbec. Exteriér přístavby popisuje Klimeš jako geometrický až brutální, s žulovým pevným povrchem, což má stavbě stojící v Ostravě umožnit pomalejší stárnutí a stabilní čistý vzhled.
Velkou pozornost Ivo Klimeš věnoval v přednášce soutěži a realizaci svého nejznámějšího projektu - Mosteckému divadlu. Počátky tohoto úkolu v letech 1967-68 připomněl architekt jako své nejkrásnější období. Příprava projektu této dominantní, polygonální sochařsky pojaté stavby se nakonec protáhla do 80. let. Autora zde nesvazovaly finanční prostředky, ba naopak, dává si tedy záležet na výběru materiálu i na řemeslných detailech. Měl zde také možnost přizvat si ke své práci výtvarné umělce, a tak začlenil do interiérů svítidla René Roubíčka, goblény manželů Hladíkových či plastiku Vladimíra Janouška. Variabilita a práce s jevištním prostorem je zde ale klíčová. V souvislosti s tímto zásadním projektem se Ivo Klimeš v přednášce odkázal na tvorbu Alvara Aalta a Hanse Scharouna, které od mládí obdivuje. Inspiračním zdrojem mu byla hlavně Scharounova berlínská filharmonie, se kterou se v 60. letech měl možnost přímo seznámit.
Prezentaci projektů divadel uzavřel Ivo Klimeš rekonstrukcí ostravského divadla Jiřího Myrona (1979) a historického divadla v Opavě (1990). Na závěr architekt promítl své nejmladší projekty jako Hotel Imperiál, Centrum vědeckého poznávání v Opavě, Spořitelnu či rekonstrukci Obecního domu v Opavě. Téma divadelní tvorby Ivo Klimeš ve své přednášce shrnul do několika okruhů. Kromě vlastních projektů novostaveb, přestaveb i rekonstrukcí hovořil i více obecněji o proměnlivosti v čase a návratech divadelních staveb k historickým vzorům (tzv.,,krabicím na boty“). Ze zahraničních příkladů připomenul kromě Scharounovy Filharmonie v Berlíně také koncertní sál v Los Angeles od Franka Gehryho nebo sál v Luzernu od Jeana Nouvela. V našem regionu vyzdvihl charakteristickou společenskou a kulturní hodnotu divadla, kterou by ani dnes nemělo ztratit žádné město.

V druhé části večera se představil host architekta Klimeše Radim Ulmann, který s ním spolupracoval na mnohých projektech jako výtvarník interiérů a sedaček do sálu. Prezentace nastínila jeho práci pro interiéry divadel od historických až po moderní. Mezi nejvýznamnější projekty patří práce ve Stavovském divadle v Praze a v Ledeburských zahradách pod Pražským Hradem (1994), kde zaujal důmyslným systémem, kdy požadavkem bylo usadit příležitostně 250 osob tak, aby sedala byla vysoce mobilní, nenarušoval trávník a snadno se skladovala. Designér tak navrhl lehkou jednonohou židli, která se zasune do konstrukce schované pod trávníkem. Celý systém umožňuje natáčení židlí o 180° a splňuje jak vysokou variabilitu, tak maximální skladnost. Oba přednášející v závěrečné diskusi objasnili také několik zajímavých detailů svých projektů i nelehké pozadí jejich realizací.

partneři: Ministerstvo kultury ČR, Experimentální prostor Roxy/NoD, Škola architektury AVU Praha
projekt podpořili: Konsepti, Metrostav a. s., Magistrát hl. m. Prahy, MDA Praha s.r.o., MDA Ostrava s.r.o., AV Media, Sipral
mediální partneři: Era 21, Radio 1, www.archiweb.cz, Kulturní týdeník A2
info: www.kruh.info, www.nod.roxy.cz