K pražské přednášce Christiana Kereze
Před deseti lety se Kruhu podařilo do Prahy nalákat řadu znamenitých švýcarských tvůrců. Tehdy přijeli Šikovi žáci, přední inženýři i zasloužilé legendy. V letošním roce se Kruhu podařilo ve spolupráci s curyšskou polytechnikou ETH pozvat do Čech řadu profesorů tamější fakulty architektury. V průběhu šesti večerů se nám letos představí deset osobností z D-Arch.
Celý cyklus zahájil první březnový čtvrtek curyšský architekt Christian Kerez, který před promocí na ETH navrhl v Šikově ateliéru autodům Honda, kde byl cítit určitý rozpor mezi japonskou automobilkou a archetypální stodolou na předměstí Curychu. Kerez není běžným Šikovým odchovancem. Možná by jím rád byl, ale práci s kontextem mu znesnadňuje fakt, že navrhuje převážně do míst, která nemají silného ducha. Satelitní předměstí či anonymní asijská města ho nenabízí, a tak se architekt musí s dobrým záměrem vydat proti stávajícímu místu.
První jarní přednáškou se Kruh po dlouhé době vrátil do hlavní auly právnické fakulty UK. Naposledy zde měl v dubnu 2005 přednášku Meinrada Morgera, který s Christianem Kerezem spolupracoval na projektu muzea do Vadúzu. Kerez však vypustil svoje rané projekty z 90. let, kdy vedle basilejského dua Morger&Degelo spolupracoval v srdci Graubündenu také s Rudolfem Fontanou, a jako první představil dům pro svoji matku v poklidné rezidenční čtvrti na severu Curychu. V místech svázaných řadou nařízení se mu podařilo navrhnout betonový objekt s celkem pěti byty. Čistotu celého návrhu lze snáze pochopit díky absenci detailů. Pouze holé betonové stěny a rozměrné okenní tabule s výhledem do okolní přírody.
Kerez během své lublaňské přednášky v červnu 2008 přiznal, že neumí detaily, tak je pro jistotu raději ani nenavrhuje. Jeho stavby jsou očištěné od detailů, zůstává čiré okouzlení konstrukcí. Obdobné uvažování lze přitom spatřit u většiny jeho návrhů jako například dvojdům s jedinou stěnou, který rovněž vyrostl na svazích nad Curyšským jezerem. Za jednoduchou myšlenkou je však několikatýdenní usilovné hledání tvaru v desítkách variant a půlroční pilování konstrukčních detailů, aby dům ve výsledku dům opět vypadal jako pouhá zvětšenina lepenkového modelu. Za výsledným zdáním jednoduchosti je ukrytá usilovná práce v ateliéru i na stavbě.
Po realizaci těchto domů Kerez získal řadu obdobných nabídek, ale namísto opakování sebe sama vydal se raději cestou hledání nových výzev. Jednou z takových byl dům se třemi byty v Thalwil, který dokončil v minulém roce. Jediným hodnotným prvkem v heterogenní rezidenční čtvrti byl výhled na jezero, kterému vše podřídil. Podobná situace Kereze čekala také na pražském Břevnově, kde v průměrné satelitní zástavbě je asi nejhodnotnější výhled na hradčanské panorama. Netradiční kruhová dispozice přitom hodně odráží charakter klienta lačnícího po permanentní pozornosti. Při vědomí, že v první řadě seděli bratří Okamurové a Kerez na úvodu sdělil název své přednášky „House for Tomio Okamura and other projects“, vytratil se dojem veřejné přednášky.
Kerezův experimentální přístup není tradičním obrazem současné švýcarské architektury. Architekt se často vydává proti nařízením úřadů, doporučením inženýrů, ustavičně hledá nové cesty, které už sám nezopakuje a nikdo druhý nemá odvahu ho následovat. V březnovém čísle japonského A+U je rozhovor s Kerezem nazvaný "Object of Desire", jehož titul napovídá, co ho žene kupředu. Kerezova experimentální povaha nejlépe zapadá do Země vycházejícího slunce, a proto není divu, že právě tam našel svého pražského klienta.
Dva malé tipy na závěr:
1, Že současná architektura ve Švýcarsku umí nabídnout více tváří, dokládá autorská výstava umírněné tvorby Gion A. Caminady v českobudějovické Galerii současného umění, kterou na letošní květen přichystal kurátor Michal Škoda.
2, První cyklus švýcarských přednášek Kruh tehdy uzavřel v listopadu 2005 ticinskou legendou Luigim Snozzim, s nímž se můžete setkat tuto sobotu na konferenci ex-centric v nově zrekonstruovaných libereckých lázních.
Celý cyklus zahájil první březnový čtvrtek curyšský architekt Christian Kerez, který před promocí na ETH navrhl v Šikově ateliéru autodům Honda, kde byl cítit určitý rozpor mezi japonskou automobilkou a archetypální stodolou na předměstí Curychu. Kerez není běžným Šikovým odchovancem. Možná by jím rád byl, ale práci s kontextem mu znesnadňuje fakt, že navrhuje převážně do míst, která nemají silného ducha. Satelitní předměstí či anonymní asijská města ho nenabízí, a tak se architekt musí s dobrým záměrem vydat proti stávajícímu místu.
První jarní přednáškou se Kruh po dlouhé době vrátil do hlavní auly právnické fakulty UK. Naposledy zde měl v dubnu 2005 přednášku Meinrada Morgera, který s Christianem Kerezem spolupracoval na projektu muzea do Vadúzu. Kerez však vypustil svoje rané projekty z 90. let, kdy vedle basilejského dua Morger&Degelo spolupracoval v srdci Graubündenu také s Rudolfem Fontanou, a jako první představil dům pro svoji matku v poklidné rezidenční čtvrti na severu Curychu. V místech svázaných řadou nařízení se mu podařilo navrhnout betonový objekt s celkem pěti byty. Čistotu celého návrhu lze snáze pochopit díky absenci detailů. Pouze holé betonové stěny a rozměrné okenní tabule s výhledem do okolní přírody.
Kerez během své lublaňské přednášky v červnu 2008 přiznal, že neumí detaily, tak je pro jistotu raději ani nenavrhuje. Jeho stavby jsou očištěné od detailů, zůstává čiré okouzlení konstrukcí. Obdobné uvažování lze přitom spatřit u většiny jeho návrhů jako například dvojdům s jedinou stěnou, který rovněž vyrostl na svazích nad Curyšským jezerem. Za jednoduchou myšlenkou je však několikatýdenní usilovné hledání tvaru v desítkách variant a půlroční pilování konstrukčních detailů, aby dům ve výsledku dům opět vypadal jako pouhá zvětšenina lepenkového modelu. Za výsledným zdáním jednoduchosti je ukrytá usilovná práce v ateliéru i na stavbě.
Po realizaci těchto domů Kerez získal řadu obdobných nabídek, ale namísto opakování sebe sama vydal se raději cestou hledání nových výzev. Jednou z takových byl dům se třemi byty v Thalwil, který dokončil v minulém roce. Jediným hodnotným prvkem v heterogenní rezidenční čtvrti byl výhled na jezero, kterému vše podřídil. Podobná situace Kereze čekala také na pražském Břevnově, kde v průměrné satelitní zástavbě je asi nejhodnotnější výhled na hradčanské panorama. Netradiční kruhová dispozice přitom hodně odráží charakter klienta lačnícího po permanentní pozornosti. Při vědomí, že v první řadě seděli bratří Okamurové a Kerez na úvodu sdělil název své přednášky „House for Tomio Okamura and other projects“, vytratil se dojem veřejné přednášky.
Kerezův experimentální přístup není tradičním obrazem současné švýcarské architektury. Architekt se často vydává proti nařízením úřadů, doporučením inženýrů, ustavičně hledá nové cesty, které už sám nezopakuje a nikdo druhý nemá odvahu ho následovat. V březnovém čísle japonského A+U je rozhovor s Kerezem nazvaný "Object of Desire", jehož titul napovídá, co ho žene kupředu. Kerezova experimentální povaha nejlépe zapadá do Země vycházejícího slunce, a proto není divu, že právě tam našel svého pražského klienta.
Dva malé tipy na závěr:
1, Že současná architektura ve Švýcarsku umí nabídnout více tváří, dokládá autorská výstava umírněné tvorby Gion A. Caminady v českobudějovické Galerii současného umění, kterou na letošní květen přichystal kurátor Michal Škoda.
2, První cyklus švýcarských přednášek Kruh tehdy uzavřel v listopadu 2005 ticinskou legendou Luigim Snozzim, s nímž se můžete setkat tuto sobotu na konferenci ex-centric v nově zrekonstruovaných libereckých lázních.
0 komentářů
přidat komentář
