Vláda projedná památkový zákon, jeden ze svých slibů v kultuře

Praha - Ministr kultury Daniel Herman (KDU - ČSL) předloží vládě v pátek návrh dlouho očekávaného nového památkového zákona, jednoho z hlavních slibů vlády v resortu. Zákon, který se týká mnoha vlastníků památek z řad soukromých majitelů i veřejných institucí, podoby veřejného prostoru, jeho tvorby a udržování, má nahradit mnohokrát novelizovanou normu z roku 1987. S účinností zákona, který má řadu kritiků z řad památkářů i různých oborových sdružení, se ale počítá až od 1. ledna 2018.
Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD) a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče (SPPPP) o návrhu říkají, že snižuje rozsah památkové ochrany, nedefinuje ochranu hmotného kulturního dědictví jako veřejný zájem a nepřináší požadované systémové změny. Ministerstvo výtky odmítá většinou s odkazem, že kritici zákon nepochopili.
Sdružení památkářů připravovanou normu kritizují dlouhodobě. Podle některých jejích zástupců je připravovaný zákon horší než ten z roku 1987. "Socialistickou dikci zákona dávno odstranily novely, technicky je kvalitní a je možné podle něj památky chránit. Pokud systém státní památkové péče není schopen podle něj fungovat, znamená to, že se příslušní lidé dodneška nenaučili ho používat," uvedl již dříve Martin Šerák z Památkářské obce českokrumlovské.
Podle ministerstva naopak nový zákon přesněji vymezuje a zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu. V návaznosti na správní řád a další zákony prý vytváří odpovídající právní prostředí pro efektivní péči o něj a motivuje vlastníky památek k jejich údržbě.
Důležitá změna podle ministerstva je "možnost kompenzovat náklady vzniklé v souvislosti s omezením vlastnických práv vlastníkům nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkových rezervacích a památkových zónách". V praxi jde o to, že i vlastníci takových objektů budou moci žádat stát o dotaci na péči o ně, což dnes nelze. Zákon prý také umožní úřadům lépe reagovat v případě, že vlastník památky se o ni nestará.
Kritici návrhu zákona také již dříve připomněli, že ze zákona třeba vypadne možnost, aby návrh na prohlášení objektu za kulturní památku podal kdokoli, nově by měly být věci či stavby prohlašovány jen na návrh ministerstva. V minulosti však často právě podněty od veřejnosti dokázaly nemovitost ohroženou chátráním či zájmem investora na jejím zbourání zachránit.
Podle ASORKD návrh zákona nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví - historická města. "Zákon chrání pouze jednotlivé kulturní památky, my navrhujeme ochranu města jako celku sestávajícího jak z kulturních památek, tak z objektů chráněných pouze plošnou ochranou, pro kterou nemá památkový zákon nástroj," uvádí asociace. Požaduje také nahradit současnou dvojkolejnost památkové péče jediným úřadem s vědeckým zázemím, ale zároveň s pravomocí rozhodovat, který by zodpovídal za výsledky své práce.