Otevřeny dopis k vizi bourání nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze

Od:
Žáci profesora Bočana
Za organizační výbor:
Ing. arch. Martin Tomáš
Nučničky 4
41201 Travčice
Dat. sch.: HKQVTZS

Pro:
Generální ředitel Správy železnic
Bc. Jiří Svoboda, MBA
Dlážděná 1003/7 110 00 Praha 1 - Nové Město
Dat. sch.: uccchjm
Jako zástupce majitele nemovitosti

Primátor hl. m. Prahy
doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.
Mariánské nám. 2/2 11000 Praha 1 - Staré Město
Dat. sch.: 48ia97h
Jako zástupce zadavatele soutěže

Generální ředitel Dopravního podniku hl. m. Prahy
Ing. Petr Witowski
Sokolovská 42/217 190 00 Praha 9 - Vysočany
Dat. sch.: fhidrk6
Jako zástupce zadavatele soutěže

Otevřeny dopis k vizi bourání nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze

Vážený pane primátore, vážení páni ředitelé,
V dobách, kdy jsme byli studenti, dával profesor Bočan k dobrému historku, jak se potkal se slavnou japonskou architektonickou hvězdou Shinem Takamatsu:
„On vám tehdy přijel do Prahy nějak na rychlovku a když viděl portál Hlavního nádraží, tak byl tak nadšenej, že se vyptával, kdo to dělal, a nakonec jej někdo navedl na mě. Tak jsme spolu nad snídaní debatovali o umění."
Sám nás učil, že architektura je tvorba prostoru, cesta z venku dovnitř. Že stavba, kterou navrhujeme, ovlivňuje a tvoří prostředí, kde vzniká. Vymezuje nový mikrosvět se svými proporcemi, světlem, strukturou a barevností. Harmonie, dynamika nebo třeba poetika skloubení výše uvedených prvků je pak odpovědností architekta. Velkou odpovědností, protože jeho práce bude ovlivňovat lidi ještě dlouho po tom, co sám nic cítit nebude.
Nová odbavovací hala Hlavního nádraží patří kromě ambasády v Londýně (která vzbudila nadšení britských architektů, jež bylo zpečetěno Cenou RIBA za nejlepší stavbu zahraničního architekta na území Spojeného Království), Stockholmu a Tbilisi (s podobným oceněním jako Londýn), k jeho nejzdařilejším stavbám.
V kolektivu, kde kromě svého profesního dvojčete Zdeňka Rothbauera, spolupracoval také s manželi Šrámkovými, jejichž náhled na architekturu byl vždy mírně odlišný, a doplněni Josefem Dandou a dalšími, naprosto výjimečně vyřešili náročné, stále se měnící zadání (vzpomeňme jen změnu podpovrchové tramvaje na metro). Se vzpomínkou na bídu tehdejších možností ve výběru stavebních materiálů se i dnes můžeme divit, jak nadčasovou stavbu se podařilo vytvořit. A i přes všechny komplikace měli stále na paměti, že se nejedná jen o stavbu haly samotné, ale o skloubení haly původní a nové. Starou Fantovu výpravní budovu nejen rekonstruovali, ale stále jí ponechali výsadní postavení dominantní budovy. My, níže podepsaní, bývalí studenti profesora Bočana považujeme tuto stavbu za jednu ze zásadních budov, jejíž kvalitní architektura reprezentuje období české brutalistní architektury na našem území. Po demolicích hotelu Praha a Transgasu dokonce zůstává jako jeden z posledních monumentů tohoto období v Praze. V souvislosti postupného mizení staveb jedné éry tak neseme s nelibostí dobrovolné zapojení některých architektů do procesu ničení historických hodnot.
Forma soutěže postavená na dialogu by byla dobrým řešením, kdyby neignorovala (mimo úvodní informativní schůzky) názor dědiců autorských práv. Kolik dalších názorů bylo formálně zahrnuto do řešení, ale fakticky ignorováno? I tento jeden je důležitý. Protokolární protesty porotců také nejsou běžnou součástí dobře vedeného výběru. Jak moc byl výběr řešení vyhrocen, že museli sáhnout k tomuto krajnímu řešení?
Omezení počtu uchazečů na naprosté minimum pak už opravdu čpí nádechem obecních losovaček. V žádném případě se tím nechceme dotknout soutěžících, kteří odvedli práci na úrovni maxima svých schopností. Ale nebylo by i ocenění samotných uchazečů přesvědčivější, pokud by byl jejich návrh vybrán z alespoň dvaceti návrhů?
Už jen na základě výše uvedeného nemůže být tvrzení, že výběr byl proveden zodpovědně a transparentně a vybrané řešení je jediné možné, důvodem bourání výtvarně hodnotných částí budovy nádraží.
Pro nás nemá smysl polemizovat o tom, jestli je stavba památkově chráněná nebo není. Nová odbavovací hala je bez diskuze kvalitní architektura a eliminace jejích výrazných prvků je nevratným zásahem nejen do struktury města, ale do struktury celého českého výtvarného umění.

S pozdravem
Ing. arch. Martin Tomáš,
Ing. arch. Petr Janda,
Ing. arch. Martina Novotná,
Ing. arch. Juraj Sonlajtner,
Ing. arch. Matouš Erban,
Ing. arch. Veronika Hnátková,
Ing. arch. Josef Smutný,
Ing. arch. Tomáš Petrášek,
Ing. arch. Petr Kopečný,
Ing. arch. Pavel Kopecký,
Ing. arch. Ivo Herman,
Ing. arch. Petra Hámmerle,
Ing. arch. Kristýna Zechmeisterová,
Ing. arch. Lucie Zavřelová,
Ing. arch. Max Hoffmeister,
Ing. arch. Lucie Hemmy,
Ing. arch. Klára Strejčková,
Ing. arch. Tomáš Oth,
Ing. arch. Zdenka Hoffmeisterová,
Ing. arch. Lucia Horkavá,
Ing. arch. Vladimír Vašut,
Ing. arch. Ondřej Hilský,
Ing. arch. Jakub Koňata,
Ing. arch. Irena Hartlová,
Ing. arch. Zdeněk Šimoník,
Ing. arch. Pavel Táborský,
Ing. arch. Robert Seidl,
Ing. arch. Helena Znamenaná,
Ing. arch. Karel Filsak,
Ing. arch. František Novotný,
Ing. arch. Kristýna Pavelková,
Ing. arch. Pavla Sukaná,
Ing. arch. Andrea Smiljanič ARB RIBA,
Ing. arch. Ilona Soldo,
Ing. arch. Eva Vopátková,
Ing. arch. Aleš Kubalík,