Jitka Mólerová – Dostavba Staroměstského náměstí

Před dvěma roky byla primátorem hlavního města jmenovaná expertní komise, která se otázkou vhodného zadání soutěže zabývá. V nejbližší době bude na doporučení této komise vypsána soutěž, nikoli architektonická, ale ideová: výsledkem tohoto procesu má být přesnější definice toho, jakou má mít náměstí náplň a funkci.
Zabývala jsem se proto několik měsíců především tím, jaký obsah má případná dostavba mít. Jaké má splňovat funkce architektonické a společenské.

Vlastní návrh — Navrhuji stavbu, ve které by se odrážela česká minulost i budoucnost. Dívám se na dostavbu jako na zachycení událostí. Takových událostí, které se mohou odehrávat i v současnosti a také v budoucnosti. Události, které mají spojitost s náměstím samotným, ale i s celým národem, s dějinami, které tímto centrem prošly.
Místo, lidé, identita. Tisíciletí plné vzpomínek, obsahů a životů.
K stoletému výročí vzniku Československé republiky navrhuji přechodnou stavbu, která bude postavena z lehké demontovatelné ocelové konstrukce, bez nutnosti základů a jakýchkoliv větších stavebních zásahů. Lidé tak nebudou postaveni před další definitivní podobu náměstí, a projekt se tak může vyhnout kontroverzím, které by vedly k jeho nezrealizování. Pražanům se tak dostane volba, stavbu po čase odstranit, ponechat, nebo úspěšně využít jinde, jak tomu bylo s pavilonem Expo 58 na Letné.

12 zastavení Staroměstského náměstí — Při výběru událostí jsem vycházela z historie místa, z toho, co se na náměstí odehrávalo, čeho bylo součástí a čeho svědkem. Došla jsem k těmto konceptům: Poprava, Přísaha, Válka, Nesvoboda, Prohra, Pospolitost, Svoboda, Vítězství. Postupně jsem tento pohled rozšířila i o další, které by se měly stát také součástí stavby, neboť jsou součástí celého národa: Láska, Víra, Zrození, Věčnost.
Dvanáct je číslo naplněné významy - 12 měsíců, 12 znamení, 12 apoštolů…12 je tedy i mých zastavení ukrytých v projektu. 12 objektů a v každém z nich se nachází určitá transformace jednotlivých zastavení. Člověk tyto příběhy bude moci pocítit díky architektonicky řešenému prostoru. Prostor, materiál, světlo – to je řeč a síla architektury. Jaké pocity zažívají lidé ve válce? Strach, beznaděj, stísněnost? Jaké je to být součástí celku, cítit hrdost nebo radost z vítězství? Dokážeme tyto vjemy přenést do prostoru? Lze tyto pocity vyvolat architekturou?
Tímto projektem bych chtěla nabídnout lidem možnost hlouběji pochopit místo, lépe si uvědomit, co se v náměstí skrývá, co lidé v minulosti zažívali a jaké pocity náměstí utvářelo a stále utváří. Převaha pozitivních nálad, které mohou vzniknout, posilovány lidskými prožitky, prostoupí oblast Starého města a mohou na něj mít blahodárné účinky.
Každé z jednotlivých zastavení se dá chápat dvojím způsobem. Jednou z osobního pohledu - každý zažívá svá osobní vítězství, prohru, lásku… Podruhé z pohledu státu a společnosti, což dává projektu širší rozměr.
V diplomovém projektu jsem se pokusila všech 12 zastavení zpracovat samostatně pomocí řeči architektury. Projekt by měl ale v druhé fázi pokračovat jako spolupráce dvanácti výtvarníků, z nichž každý by dotvořil danou architektonickou část stavby. Tímto bych chtěla docílit výraznějšího uměleckého přesahu a mnohovrstevností výsledku. Další část náměstí by se tak mohla stát umělecky ceněným dílem.
Stavbou řeším také problém týkající se komercionalizace prostoru náměstí: časté stavění pódií a promítacích pláten pro fotbalové zápasy, volby a jiné příležitosti, které se stali jednou z moderních tradic náměstí. Součástí 12 zastavení je i pódium s odpovídajícím zázemím. Zároveň jedna ze stěn druhého zastavení je opatřena velkoformátovou obrazovkou.
Stavba je vyzvednuta do výšky a půdorys je ponechán volný. Neubírám tak místo veřejného prostoru a také nechávám možnost archeologickým výzkumům a dalším případným pracím na pravděpodobném historicky cenném sklepení.

Závěr — Výsledný návrh má přednosti v tom, že dává lidem vlastní volbu a nestaví je do konkrétně ohraničené situace. To je patrné právě ve zpracování všech dvanácti Zastavení. Lidé jsou pouze naťuknuti prostorem kolem sebe. Je jim nabídnuto pomocí jazyka materiálu, světla a prostoru pocítit vybrané příběhy. Snažila jsem se, jak při výběru Zastavení, tak při jejich zpracování, myslet na otevřenost a udržitelnost celého projektu.
Tím, že je celá stavba pojatá jako demontovatelná, nabízím veřejnosti koncept svobodné volby v rozhodnutí, zda má projekt šanci stát se trvalou součástí náměstí, nebo pouze sezónní záležitostí.