Architekt Letzel - autor paláce, který přečkal Hirošimu

Praha - Architekt a stavitel Jan Letzel se stal na začátku 20. století spojnicí mezi Japonskem a českými zeměmi, v zemi vycházejícího slunce působil v letech 1907-1923. Vytvořil zde rozsáhlé dílo, za něž si získal obdiv Japonců. Stavěl soukromé i veřejné stavby, nejvýznamnější projekt Průmyslového paláce v Hirošimě byl v době svého vzniku (1913-1915) určen pro výstavní účely, a nakonec se stal mírovým symbolem. Náchodský rodák Letzel, který se mimo jiné podílel i na výzdobě secesního hotelu Evropa v Praze, zemřel před 90 lety, 26. prosince 1925.
Letzelův železobetonový palác, původní Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů byl otevřen v srpnu 1915. O 30 let později, 6. srpna 1945 vybuchla v jeho blízkosti americká atomová bomba, která město zničila, Letzelův dům ale zůstal stát. Palác, nyní nazývaný Atomový dóm či Hirošimský památník míru, je dodnes udržován ve stejném stavu, v jakém byl těsně po výbuchu. Slouží jako připomínka ničivosti jaderných zbraní a jako symbol naděje na světový mír bez nukleárních zbraní. V roce 1996 byl zapsán na Seznam kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).
Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě, jako šesté dítě hoteliéra Jana Letzela. V letech 1901-1904 studoval architekturu na uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry a stal se jeho nejnadanějším žákem. Jeho spolužákem byl kupříkladu Josef Gočár.
V Čechách se v letech 1904-1905 podílel na úpravě vnějších kovových prvků secesního hotelu U arcivévody Štěpána (později hotel Šroubek, dnes hotel Evropa) na Václavském náměstí. Pravděpodobně jedinou samostatnou stavbou v Čechách, kterou realizoval v roce 1905, byl lázeňský dům v Mšeném u Budyně nad Ohří. Při výzdobě secesního interiéru zde uplatnil japonské motivy.
Poté odešel do Egypta, kde pracoval u dvorního architekta egyptského místokrále, a následně v roce 1907 do Japonska. Zde byl zprvu zaměstnán v německém atelieru, později spojil síly s dalším Čechem, Janem Karlem Horou. Byli úspěšní, projektovali stavby všeho druhu - vily, rezidence, univerzitní kampusy či monumentální budovy. Z nich se ovšem do dnešních dnů zachovaly jen fragmenty - brána Hřbitova cizineckých legií v Jokohamě a brána jedné školy v Tokiu). Letzelovy stavby ze železobetonu, které odolávaly častým zemětřesením, mu přinesly v Japonsku velkou prestiž.
Letzel byl v Japonsku šťastný, jak o tom svědčí jeho nadšené dopisy Kotěrovi. Fascinovala ho staletá kultura i způsob života, naučil se kaligrafii a chodil oblečený v kimonu. Po Tokiu nebo Jokohamě se proháněl v automobilu Laurin&Klement. A adoptoval malé děvčátko Hanako, kterému zaplatil stipendium na taneční akademii v USA a které později uvedl do své společnosti Čechů a českých rodin. Pravděpodobně jeho poslední stavba, dokončená v roce 1916, byl hotel Mijadžima u Hirošimy.
Po skončení první světové války a vzniku Československa pracoval jako první a neplacený obchodní zástupce československého zastupitelství v Tokiu. V březnu 1920 se po 13 letech odloučení od rodiny vrátil lodí přes Hongkong, Singapur, Marseille do Prahy. V Praze pracoval nejprve jako příležitostný poradce ministerstva obchodu, pak se začal věnovat organizaci česko-japonských styků v obchodní sféře. V této roli navázal kontakt s japonskou firmou Suzuki a v roce 1922 se opět vydal do Japonska.
Zde v září 1923 prožil katastrofální zemětřesení, které předčilo všechny jeho dosavadní zážitky: v okolí měst Jokohama a Tokio si vyžádalo přes 100.000 mrtvých. Otřesen se vrátil do vlasti a krátce nato se u něj začala projevovat duševní nemoc.
Poslední měsíce života strávil v léčebně choromyslných v kateřinském areálu na pražském Novém Městě. Zemřel v pouhých 45 letech, 26. prosince 1925 v Praze. Je pochován na hřbitově v rodném Náchodě.
O jeho životě a díle bylo natočeno několik dokumentů a vydána i kniha.